Ahoj,
měla jsem takovou tradici. Každý rok jsem se vydávala na Ještěd, který mě z nějakého důvodu pořád táhl k sobě. Vždy se mi líbil vysílač, cesta k němu byla i trochu výzva, přece jen to je docela kopec a i celé okolí Ještědu si mě získalo. Někde tady po cestě se nejspíš stalo to, že jsem jednou chtěla přespat v tamním hotelu. A tak se tato položka ocitla na mém bucket listu a já si ji tento týden mohla odškrtnout. A přesně o tom bude dnešní článek.
Záměrně jsme si vybrali "až" duben s tím, že už přece nebudou teploty na nule. Bohužel jsme se ale trefili zrovna do týdne, kdy po téměř tropických teplotách přišly opět ty zimní. Na Ještěd jsme se vydali pěšky a mysleli jsme, jak budeme jediní, kdo takhle jdou do hotelu. Ten den jsme byli 4.
O architektuře samotného vysílače, tudíž i hotelu, si asi nemusíme povídat moc dlouho. Doporučuji najít si na toto téma nějaké video od Adama Gebriana, ten se s kamerou dostal do míst, do kterých vy se rozhodně jako hotelový host nedostanete.
Samotný hotel je už trochu starší. V koupelně a na záchodě je slyšet, co si povídají sousedi, v samotném pokoji je zas hluk z větru a i z ostatních pokojů. Co si budeme povídat, hotel se nedokáže rovnat moderním čtyř, pětihvězdičkovým hotelům. I vybavení je starší. Já to ale od začátku nebrala tak, že jedu do luxusního hotelu, ale brala jsem to jako ten zážitek z toho, že spím, tam kde spím. A s tímto nastavením mysli jsem si to neskutečně užila!
Mým jediným cílem bylo užít si ten hotel jak nejvíc to půjde. Vzala jsem si s sebou knížku, četla jsem si, odpočívala a nasávala jsem atmosféru. I tak ten čas letěl hrozně rychle.
Měli jsme pokoj, jehož součástí byla i koupelna a wc. Na wc byla velmi zajímavá tapeta. Řez objektem - něco, na co se jako vystudovaný stavař dokážu koukat hodně dlouho. V koupelně mě překvapily miniaturky od Rituals, které mi zpříjemnili sprchu a dokonce jsem se i namazala tělovým krémem, heh.
Během návštěvy jsme zamířili i do hotelové restaurace. Co vám budu povídat, účet za večeři se tu vyšplhá docela vysoko, to ale i účet za samotný pokoj, jídlo bylo ovšem dokonalé. Já nejsem vůbec zvyklá chodit do lepších restaurací, lepší restaurace je pro mě Old Hanoi na Andělu, heh. Z tohoto jídla jsem byla vystřelená.
Snídaně je pro hotelové hosty v ceně pokoje. Našly byste při ní všechny věci, na které byste si jen vzpomněli v souvislosti s hotelovou snídaní ve formě švédských stolů.
Večer a v noci dost sněžilo, chvíli jsem se bála, že na cestu dolů jsem si měla vzít boby. I přes to, jaká to byla velká chumelenice, ráno nebylo po sněhu krom zasněžených vrcholků stromů ani památky.
Myslím, že veškeré hodnocení je patrné už z článku, ale shrnu to. Je to super, jste-li nadšenec do Ještědu. Své mouchy to samozřejmě má, ale já jsem ráda, že jsem to ve svém životě zkusila.
Je nějaké místo, kde byste chtěli přespat vy?
Těším se na vás u dalšího článku,
