Dočteno | Severka - Nina Špitálníková

sobota 2. prosince 2023

1 komentář

Ahoj, v poslední době jsem se opět vrhla s velkým zájmem do čtení. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že se o to budu dělit s vámi, protože i já sama mám ráda, když mohu někde načerpat inspiraci co číst. Začnu tuto sérii knížkou, kterou jsem přečetla zhruba před měsícem.


Severka - Nina Špitálníková

Anotace - Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?


Knihu jsem otevírala už s velkým očekáváním, jelikož jsem na ni všude slyšela jen samou chválu. Myslím, že hlavně proto pro mě byl její začátek hodně rozpačitý. Vůbec jsem se do ní nezačetla rychle a takovéto "nemůžu se od té knihy odtrhnout" se nekonalo. Vše se ale změnilo od té doby, co jsem se prokousala přes úvodní kapitolu.


Já jsem četla všechny předchozí knihy od Niny a slyšela jsem snad všechny její přednášky a tak jsem měla za to, že už toho o Severní Korey vím dost a že se v knize vlastně ani nebude nacházet moc úplně nových informací, to jsem se ale šeredně spletla. Kniha je sice psaná jako román, tudíž nemůžeme všechny informace brát jako totální pravdu. Informace nebyly ověřeny z žádných psaných zdrojů. I přes to ale Nina naznačovala, že by si neuměla čistě jenom vymýšlet, kdyby se kniha neměla zakládat na tom, co vyslechla. 


Z některých částí knihy mi bylo až fyzicky zle, třeba když bylo popisováno mučení lidí, aby se přiznali k činům, ze kterých jsou podezřelí. Ještě snad horší byla část knihy, kdy jedna žena vypovídala, co všechno jsou schopny udělat ženy, když otěhotní na vojně, aby se plodu zbavily. Je šílené, že něco takového se může někde na světě dít a o to víc mě děsí, že těchto věcí bude ještě o dost víc, než si vůbec umíme představit. 


Hlavní hrdinku, Severku, jsme mohli potkat už v Ninině knize "Svědectví o životě v KLDR". Jedná se o studentku z prominentní severokorejské rodiny, která vlastně uteče z KLDR, aniž by o tom věděla. Vše zařídí její otec. Kniha popisuje to, jaký byl její život v KLDR a u toho rovnou i čtenáři přibližuje, jak to v této zemi chodí. Popisuje i její útěk. Následně se dovíme i to, že jestliže se severokorejskému uprchlíkovi povede dostat do Jižní Korey, je dám do zařízení, kde ho učí žít v moderním světě. Jsou tam popsané i některé praktiky zdejších zaměstnanců. Kniha popisuje i těžkost začlenění uprchlíka do jihokorejského světa.


Na jednu stranu budete Severku díky této knize nenávidět, z druhého pohledu vám jí bude hrozně líto. Já jsem knihu dočetla a nebyla jsem schopná říct, na které straně této barikády stojím po jejím dočtení. Kniha byla hodně silná, až tak, že mi informace z ní leží v hlavě do teď. 


Jak jsem se už zmínila, první úvodní kapitola mě zas tolik neoslovila, ale od zbytku knihy jsem se nemohla odtrhnout. Kniha byla psaná neotřelým a originálním způsobem, Já jsem doteď žádnou takovou knihu nečetla. Tím netvrdím, že žádná taková neexistuje. Já ji mohu jedním jedině doporučit, takže jestli váháte, jestli si ji přečíst nebo ne, jděte do toho!


Nechci v této sérii článků věnovat každé knize svůj speciální článek, ráda bych je shrnovala nějak stručněji. U této knihy jsem ale cítila, že si tu pozornost zaslouží. 


Četli jste Severku? Co si o této knize myslíte?


Těším se u dalšího článku,

Lenka

Read More

Kosmetický wishlist | Listopad 2023

sobota 25. listopadu 2023

1 komentář

Ahoj, v poslední době v mé mysli byly kosmetické produkty, které bych si ráda pořídila. Rozhodla jsem se tedy, že je hodím do jednoho článku a ukážu vám je. U některých z nich vím, že si je pořídím a některé jsou mé přání, ale vím, že se mi spíš nebude chtít za ně utrácet. Kdyby mi je někdo dal, budu skákat dva metry vysoko, to jo. Nebudu už zdržovat s úvodem a jdeme rovnou na to!


Řada od Welly - Ultimate Repair

Vlasovou kosmetiku od Welly už používám přes 2 roky. Začínala jsem klasicky na té oranžové Invigo řadě, která vyživuje suché vlasy. Dále jsem si pořídila řadu Fusion, kterou mám teď. Ta je pro intenzivní regeneraci poškozených vlasů. Obě tyto řady jsem si neskutečně zamilovala a tato kosmetika mým vlasům sedí. I má kadeřnice mi řekla, že mám vlasy moc hezké. Když jsem se dozvěděla o této novince, okamžitě jsem ji chtěla vyzkoušet.

Stick na konturování

Momentálně používám na tyto účely pudrové produkty. S výsledkem nejsem ale na sto procent spokojená. Toto léto jsem vídala dost slečen, které používaly tento typ produktu a vždycky byl výsledek skvělý! Jednou bych tedy ráda tento stick vyzkoušela. Nemám zálusk přesně na ten od Fenty, který jsem použila pro koláž.

Lancome - Idole 

Nějak se tak stalo, že mi začaly docházet všechny mé parfémy najednou. Začala jsem se rozhlížet po novém, o který bych si mohla napsat Ježíškovi a vzpomněla jsem si na tento, který jsem kdysi zkoušela a neskutečně mi voněl. Doufám, že se nic nezměnilo, ale pro jistotu si ho dojdu znovu někam očuchat.

Červený korektor

Jestli mě něco trápí, tak to jsou neustálé, tmavé kruhy pod očima a je vlastně úplně jedno, jak se vyspím. Na mém wishlistě se tedy logicky objevuje červený korektor, který by tyto tmavé kruhy měl být schopný zakrýt. Ale nemám s tím zatím žádné zkušenosti, takže píšu jen to, co jsem se dočetla na internetu. Jestli s tím některá z vás má zkušenosti, klidně mi napište, co pomohlo vám je zakrýt. Budu vděčná.

Set na obočí

Já mám svou sadu od Benefitu hrozně dlouho a už nějaký ten čas si říkám, že už bych ji měla vyměnit. Naštěstí už mi začíná i docházet, takže to mě donutí. Chtěla bych si tedy pořídit nějaký set na úpravu obočí.

Westman Atelier - Makeup Drops

Tyto kapičky jsem viděla u Markety Frank, která je neskutečně vychválila. Jedná se o lehce krycí make up, který má hydratační účinky. No přesně to, co potřebuju! Toto je ale zrovna jedna z těch položek, jejíž koupi nevidím moc reálně, protože tento makeup stojí 2000 Kč. 

Světlá tužka na spodní oční linku

Když už se mi nějak povede jakž takž zakrýt kruhy pod očima, mám pocit, že má spodní vodní linka je ještě červenější než v reálu. Já si nemaluji spodní řasy řasenkou, takže ani ta neodvede pozornost. Chtěla bych si tedy pořídit nějakou tužku v tělové barvě, která by červenou barvu mé spodní vodní linky zakryla. 

Tužka na obočí

V poslední době docela přemýšlím nad tím, jak si budu upravovat obočí. Nejsem si jistá, jestli můj způsob úpravy stínem jsem pořád já a nebo bych chtěla něco míň nápadného. Jen s gelem na obočí se ale necítím dobře. Možná bych i ráda zkusila tužku, domnívám se, že s ní bych nemusela mít své obočí tak výrazné.

Tak a to je pro můj wishlist vše. Co máte vy na tom svém? 

Těším se u dalšího článku,

Lenka






Read More

#LittleChristmas - Adventní kalendáře 2023, které mě zaujaly!

sobota 18. listopadu 2023

4 komentáře

Ahoj, poslední dobou začínám být taková rozpolcená osobnost v psaní článků. Přiznám se, že momentálně si píšu dopředu všechny články, které tu do 2.12. včetně vyjdou. Nechci ale dávat pauzu hned po tom, co jsem se vrátila. Navíc mě to psaní zas úplně pohltilo. Do toho píšu článek na blog naší firmy, kde jsem šéfredaktorkou a teď mám práce s články zrovna trochu víc. No ale nevadí. Je sice začátek listopadu, ale já se jdu nahodit už do vánoční nálady, jelikož dnes vám představím pár adventních kalendářů, které mě zaujaly! Abych byla upřímná, tak si nemyslím, že bych si nějaký koupila. Ale ráda si je prohlížím! Nebudu k tomu přidávat zdlouhavé popisy, je jasné, se že když se kalendáře objevují v tomto článku, tak se mi líbí.

Grizly + Mama Domisha
Balea
Douglas


Yves Rocher
Yankee candle
Nivea


Loccitane
English Tea Shop
Rituals


Benefit
Garnier
Vilgain


Lindt
Yves Saint Laurent 
Mixit

Všechny tyto kalendáře jsou sice krásný, ale ty jejich ceny. Já nepopírám, že ty produkty v tom nemohou mít takovou hodnotu, ale  rozhodně se mi nechce tak velký balík peněz dát před Vánoci za sebe. To si je radši nechám na dárky pro ostatní, i když jsou nádherné.

Uvidíme se zase za týden, ahoj!

Lenka

Read More

Tak tyhle zubní pasty jsem ještě neviděla!

sobota 11. listopadu 2023

9 komentářů

Ahoj, nepatřím mezi lidi, kteří by si pořád dokola kupovali ty stejné zubní pasty. Pořád je střídám a zkouším nové. Jsem ráda, že je jich na trhu tolik! Když mi přišla nabídka spolupráce s eshopem nazuby.cz, bylo jasné, že vyzkouším nějaké nové. Schválně jsem tedy našla pár past, které jsem doteď neviděla a objednala jsem si je. Už to nebudu zdržovat a rovnou vám ukážu, co jsem si vybrala. 


Jako první vám představím jedinou ústní vodu, kterou jsem si vybrala. Abych byla upřímná, tak v poslední době jsem nepoužívala žádnou, chci je ale opět zařadit do své rutiny. Nejvíc mě zaujala tato od značky Ben and Anna. Jedná se o přírodní ústní vodu pro citlivé zuby bez alkoholu a fluoridů. Od stejné značky jsem si vybrala i bělící zubní pastu, která není v klasické tubě, nýbrž v kalíšku. Její balení obsahuje i dřevěnou špachtličku, díky které dostanete pastu na kartáček.



Než se úplně ponoříme do kategorie zubních past, ukáži vám ještě cestovní sadu od Curaproxu. Žádný cestovní kartáček a ani nic podobného jsem do teď neměla a jelikož jezdím téměř na každý víkend mimo domov, dost mi něco takového chybělo. Když jsem spatřila tuto cestovní sadu, která obsahuje skládací kartáček, mezizubní kartáčky a pastu, bylo mi jasné, že něco takového potřebuji. Navíc ta sada je fakt skladná. Jelikož při svým cestování dost často potřebuji malá balení past, pořídila jsem si tento mix, opět od Curaprox. Pasty mají navíc velmi netradiční příchutě, hlavně by mě zajímalo, jak chutná ta s příchutí gin-tonic, heh. Navíc je v této sadě ještě kartáček na zuby, který určitě využiji doma.



Kolem značky Swissdent jsem dost často chodila v drogerii. Vždy jsem ji chtěla vyzkoušet, na druhou stranu stála asi tak 4x tolik, za kolik jsem si vždycky kupovala pasty. Díky této spolupráci jsem si ji mohla vybrat a jsem za to vděčná! Zvolila jsem verzi Gentle, protože přece jen jsem na své zuby opatrná. Jedná se o bělící pastu a ráda bych vám na ni v budoucnu udělala recenzi. Jako poslední produkt z mé objednávky vám představím pastu, která by měla chutnat jako vodní meloun. Úplně si to zatím neumím představit, ale těším se, až ji vyzkouším! Jak asi bude těžké ji nesníst?



Zkoušeli jste někdy pasty od značky Swissdent? Kupujete si pokaždé jinou pastu a nebo jste věrní té jedné?


Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka









Read More

Mé vlněné svetry a jak se o ně starám?

sobota 4. listopadu 2023

16 komentářů

Ahoj, podzim už venku řádí a tak je na čase vytáhnout ze skříně teplejší oblečení. Já v tomto spoléhám na pořádné svetry z vlny, které mě zahřejí. Dnes vám představím 2 kousky z mého šatníku, které naprosto miluji! Nejsou v něm zas tak dlouho. První jsem si pořídila v březnu a druhý někdy před měsícem. Tak pojďme na ně!

 

Devold Nordsjo

Toto je můj první vlněný svetr. Nad jeho koupí jsem přemýšlela dost dlouho, protože jsem věděla, že to bude investice a nebyla jsem si jistá, jak mi svetr z pravé vlny sedne. Vybrala jsem si úmyslně ten hodně silný, protože jsem chtěla nějaký, který mě fakt zahřeje. Ve zkušební kabince jsem si nebyla moc jistá, protože jestliže jste zvyklí na svetry z umělotin, tak při zkoušení svetru z vlny rozdíl pocítíte. Vlněné svetry nejsou tak příjemné na dotek a hlavně nejsou tak jemné. Musím ale říct, že teď už jsem si na to zvykla a vůbec mi to nevadí. Tento svetr mě zachraňuje, když je venku zima a musím říct, že nelituji ani koruny, kterou jsem do něj dala. Stál mě 4859 Kč. Teď už ho docela zdražili.



Bergans Alvdal Wool 

Když jsem si vybírala svůj druhý svetr, už jsem věděla, že ho vynosím a že se vyplatí do něj investovat. Při výběru svého druhého jsem zůstala věrná vzoru, prostě ho miluji. Vsadila jsem tentokrát na merino vlnu, která je na dotek o dost příjemnější. Můj druhý svetr je i slabší, chtěla jsem totiž nějaký, ve kterém vydržím v pohodě celý den v práce. V tom prvním bych se možná vařila. Zároveň věřím, že mě merino vlna zahřeje při mých ranních cestách do práce, které trvají hodinu. Já jsem ho sehnala za 1990 Kč, ale jestliže jste proklikli na odkaz, vidíte tam skoro dvojnásobnou cenu. Pravdou je, že jsem ho tentokrát kupovala na jiném eshopu, na hanibal.cz, ale Norskou módu mám neskutečně ráda, takže mě to logicky táhne linkovat na tu. Svůj první svetr jsem na ní koupila a zdaleka to není jediná věc, kterou odtud mám.



Jak se starat o pravou vlnu?

Tyto věci, které vám budu popisovat, nejsou čistě jen z mé hlavy. Když jsem si kupovala svůj první svetr, dostala jsem rychlý výklad od prodavače Norské módy, za který jsem vděčná. Chtěla bych se s vámi podělit o pár zásad, které jsem si vyslechla.

Ve skříni ve vodorovné poloze. Svetry bychom neměli prověšovat, aby se nevytahaly. Konkrétně ten světlý je docela těžký, takže si umím představit, že by se mu to mohlo stát.

Prát ručně a speciálním gelem/práškem na vlnu. Použít můžete i šetrný šampon. Uklidním vás ale. Není potřeba tyto svetry prát nějak často, díky přírodnímu materiálu trvá hodně dlouho, než začnou smrdět. Voda by měla mít okolo 30°C, tudíž ta, která vám bude připadat vlažná.

Svetr bychom neměli ždímat točením, ale jen z něj jemně vymačkávat vodu, aby se vlákna nenatáhla.

Sušit ve vodorovné poloze. Toto se opět odkazuje na první bod. 

Dávat k svetrům ve skříni levanduli. Toto je z důvodu odpuzování šatních molů. Poslední, co bychom chtěli, je to, aby nám takto drahé svetry poškodili šatní moli. 



Máte nějaký vlněný svetr? Chtěli byste si nějaký pořídit?

Těším se na vás u dalšího článku, 

Lenka







Read More

MG tyčinky - jakou jsem si zamilovala a kterou už nemusím mít znova?

sobota 28. října 2023

15 komentářů

Ahoj, dnes se podíváme na zoubek tyčinkám, které jsem v poslední době ochutnala. Dlouho mě nelákaly, to potvrzuje i to, že nejsou žádnou novinkou na trhu. Odrazovalo mě hlavně to, že ještě donedávna šly koupit pouze na internetu a objednávat si jednu tyčinku a platit kvůli ní poštovné, to mi přišlo jako nesmysl. Řeč je o mg tyčinkách, za kterými stojí nejenom holky z A Cup of Style, které nejspíš všichni znáte. 

Tyčinky jsem ochutnala hlavně díky tomu, že je možné je sehnat na Rohlíku, ze kterého občas objednávám. Při poslední objednávce jsem dvě přihodila do košíku. A následně jsem udělala objednávku další, ale to už rovnou na oficiálním eshopu mgshop.

Na eshopu můžete objednat tyčinky po 5, 10 a 20 kusech. Mně osobně to dává smysl, protože dělat objednávku kvůli jedné tyčince je docela blbost. Cenu objednávky to sice trochu zvýší, ale aspoň máte doma pak zásobu. Jestliže byste i přes to chtěli koupit tyčinky po jedné, dá se to buďto na výše zmiňovaném Rohlíku, a nebo na eshopu A Cup of Style

Obecně se mi u tyčinek líbí jejich složení. Nejsem sice žádný potravinový specialista a nemám ani žádný kurz, ale poslední dobou jsem se zajímala o makroživiny a doporučené dávky každé z nich. Nebudu tu zabíhat do detailů, zmíním jen to, že tyčinky rozhodně nejsou složeny jen ze sacharidů a rozhodně vám dají mnohem více. Ale jak říkám, žádný papír na tyto znalosti nemám, přijde mi ovšem důležité tady složení zmínit, jelikož je to jedna z věcí, díky které hodnotím tyto tyčinky tak kladně.

A co cena tyčinek? Ta je bohužel trochu vyšší, než na co jsme zvyklí z obchodů. Jestliže se tam ale podíváme po nějakých "lepších" tyčinkách, ceně těchto se dost přiblíží. Za jednu tyčinku dáte 55 Kč. Je to ale vykoupeno dobrým složením, chutí a samozřejmě podpořením celé té značky. Zvažte tedy, jestli tyčinky za tu cenu stojí. Podle mě ano, ale rozhodně je nevnímám jako něco, co bych měla jíst každý den a tudíž měla velkou spotřebu.

01 Brownies s malinami

Tuto tyčinku nemám nafocenou, jelikož jsem ji ochutnávala zhruba před měsícem a znovu jsem neměla potřebu si ji kupovat. Byla hodně čokoládová a na mě už docela sladká. Jinak na její chuti nebylo nic špatně, věřím, že chutnala přesně tak, jak má, ale znáte to. Sto lidí, sto chutí. Mně tato konkrétní nesedla a tak ji přenechám někomu, kdo má přesně tyto chutě rád.

02 Berries s vanilkou

Tak toto je má láska! Fakt, tato tyčinka je úžasná. Jsou v ní lehce kyselé berries, které ubírají sladké chuti, která ovšem v této tyčince není vůbec přehnaná. Do toho cítíte výbornou vanilku a takto dobrou vanilku jsem ještě neměla. Normálně vanilka není má nejoblíbenější příchuť ničeho, jelikož mi vždycky přijde spíš jen sladká a navoněná, ale bez pořádné chuti. A největším bonusem této dobroty je to, že má v sobě polovinu množství vlákniny, které bychom měli sníst za den. A jestli jste se někdy zajímali o množství makroživin, které máte přijmout, budete vědět, že vláknina je něco, čeho má česká kuchyně akutní nedostatek. Zkrátka, zasypte mě těmito tyčinkami a půjdu za vámi kamkoliv. Jestliže bych vám měla doporučit jednu tyčinku, kterou byste měli ochutnat, bude to stoprocentně tato.

03 Čokoláda s mořskou solí

Toto je jediná tyčinka, kterou jsem neochutnala. Po té, jak se mi nezalíbila ta s brownies, neměla jsem chuť si tuto objednávat, protože jsem se bála příliš sladké chuti. Jestli jste ji někdo měl, tak mě klidně vyveďte z omylu a já ji zkusím a tento odstavec dokončím. 

04 Slaný arašíd

Jestli máte rádi arašídová másla, tak tato tyčinka bude přesně pro vás. Chutí mi totiž tato másla dost připomíná. Jak už i jejich název napovídá, nejsou moc sladké, jejich chuť je i trochu do slana. Jedná se tu o tyčinky, které si klidně objednám znovu. Jejich složení je opět skvělé, vlákniny sice nemají tolik jako výše zmíněné tyčinky, ale i tak je jí tam více než ve většině potravin. 


Už teď vím, že tyčinku berries s vanilkou budu chtít mít pořád doma v zásobě. Ať už na svačinky a nebo jako rychlé doplnění vlákniny. No a beztak taky kvůli závislačení na té chuti. Arašídovou tyčinkou také určitě nepohrdnu. Myslím, že se stanou stálicemi v mém šuplíku na svačinky.


Ochutnali jste tyčinky? Jaká vám chutnala nejvíc? Jaká příchuť vás nejvíce láká?

Těším se u dalšího článku,
Lenka



Read More

Ten PĚTISTÝ ♥

neděle 22. října 2023

10 komentářů

Ahoj, nemyslela jsem si, že chvíli po tom, co se vrátím sem na blog, budu slavit nějaký takovýto milník. Zjistila jsem ale, že tento článek, který píšu, je pětistý na tomto blogu a nešlo ho přejít něčím obyčejným. Prostě jsem z něj musela udělat takovou nostalgii! Dnes se to ponese ve znamení pětek, pojďme se tedy podívat na 5 mých top 5. 

1) Top 5 článků dle zobrazení

Vision board | 2022


Napsáno 13.1.2022
Tento článek musel být napadnut nějakými boty, či co, jelikož má 16 tisíc zobrazení. Jsem ale ráda, že tu je, protože jsem se vrátila k tomu, co jsem si na tu Vision board tehdy dala a viděla jsem, že jsem si naprostou většinu věcí splnila.

Jak dopadla má vision board 2021?

Napsáno 5.1.2022
Počet zobrazení: 6,68 tisíc

Vysněný princeznovský koutek


Napsáno 16.4.2017
Počet zobrazení: 6,13 tisíc
Jedna z mých prvních spoluprací!

Tipy na blogování

Napsáno: 9.4.2017
Počet zobrazení: 4,51 tisíc
Ty jo, zpětně se divím, jak obsáhlý článek to je!

Ricinový olej - zázrak nebo propadák na hustší obočí?

Napsáno: 15.10.2017
Počet zobrazení: 4,32 tisíc

2) Top 5 článků dle počtu komentářů

LittleChristmas2018 - Co jsem dostala k Vánocům?

Napsáno: 25.12.2018
Počet komentářů - 62, nutno podotknout, že zde se vyřádil spam

Věci, kterými zabíjíme své blogy

Napsáno: 7.2.2018
Počet komentářů - 59

7 důvodů, proč milovat a nesnášet svých 160 centimetrů

Napsáno: 12.9.2016
Počet komentářů: 48

Back to School - Aliexpress tipy

Napsáno: 22.8.2017
Počet komentářů: 42

Co jsem dostala k Vánocům?

Tady se žádnou fotkou chlubit nebudu, neboť je to celé focené na kalkulačku. :D 

Napsáno: 25.12.2015
Počet komentářů: 39

3) Mých 5 nejoblíbenějších článků

Jak jsem balila kluky na základce aneb nekonečná šňůra trapasů

Článek nemá fotku, takže opět bez ní. 

Napsáno: 13.3.2016
V tu dobu to bylo samozřejmě hrozně trapné, takhle zpětně jsem ráda, že jsem si tento článek napsala, protože se mám aspoň čemu smát. 

Maličkosti pro radost | prstýnek a náušnice

Napsáno: 18.11.2017
Toto byla má první spolupráce vůbec, jestli se nepletu. Prstýnek dodnes nosím a je symbolem mého blogu.

Tam, kde klid nekončí

Napsáno: 7.10.2018
Tento článek jsem psala přímo v Oslu. Tehdy jsem se do Norska neskutečně zamilovala a mé slabosti k této zemi jste si určitě už všimli.

Ten o prvním závodě

Napsáno: 23.11.2019
U tohoto článku jsem také ráda, že jsem ho napsala. Mám v něm vzpomínky na svůj první závod. Sice ne v orienťáku, ale běh to byl.


Kryštofovo údolím až na vrchol aneb výlet, který se nesetkal s pochopením

Napsáno: 5.6.2021
Místo, ke kterému mám snad stejný vztah jako k Norsku, je Ještěd. Toto je článek z mé poslední návštěvy. Tehdy jsem se v něm hecovala v tom, vybrat si co nejdelší trasu a jít ji. Bavilo mě na tom to hecování se, jestli to dám. No nakonec jsem si to trochu zkrátila, to se přiznám, ale dala jsem toho hodně! Mezi 20.-30. kilometrem chůze jsou už zajímavé myšlenkové pochody, vyzkoušejte to. 

4) Nejhorších 5 článků dle zobrazení

Heh, tak na tohle jsem zvědavá! Ty 2 články, které jsem letos napsala, do této statistiky zařazovat nebudu, neměly zatím šanci si ta zobrazení získat.

Bláznivé, šílené dny

Napsáno: 26.9.2021
Počet zobrazení: 195

Roadtrip po Norsku: 3. den

Napsáno: 29.9.2021
Počet zobrazení: 203
Tuhle sérii jsem vlastně nikdy nedokončila, což mě zpětně docela mrzí. Nemyslím si ale, že by to teď mělo cenu dodělávat, když už jsem zapomněla všechny detaily.

Jak letos balím dárky?

Napsáno: 5.12.2021
Počet zobrazení: 203

Zapomněla jsem si dělat radost

- opět foceno na kalkulačku, takže tady bez fotky

Napsáno: 10.3.2016
Počet zobrazení: 207

Můj další běh 17. listopadu

Napsáno: 21.11.2021
Počet zobrazení: 210

5) Top 5 nejlepších situací/momentů spojených s blogem

1) 1. spolupráce - z každé spolupráce jsem měla radost, ale když si vzpomenu, jak jsem byla nadšená, když jsem dostala nabídku na tu první. To je prostě nezapomenutelné!


2) Pořádání giveaway - I toto jsem měla na blogu vždy ráda. Sledovat, jak přibývají komentáře a pak vybrat výherkyni. Škoda, že už se to nedělá, to by k příležitosti 500 stýmu článku určitě nějaká byla.


3) Komunita kolem blogu + komentáře - Hrozně mě baví vaše komentáře a jsem ráda, že jste na mě nezanevřeli za tu dobu, co jsem tu nebyla a vrátili jste se!


4) Můj prostor - Miluju ten svůj prostor tady. Můžu si tu tvořit co chci.


5) Sdílení zkušeností - Na blozích mám ráda i veškeré recenze. Člověk si může vybírat věci podle recenzí ostatních blogerů, protože na jejich názor dá prostě víc, ještě když je dlouho sleduje.


Tak a to by bylo pro tento speciál vše. Musím se přiznat, že prvotní nápad vznikl rychle, takřka během 5 minut v práci. Realizaci jsem věnovala ale docela hodně času. I když spíš jsem se v tom blogu a článcích hrabala s nostalgií, takže mi to déle trvalo. Chápu, že pro vás tento příspěvek tak důležitý být nemusí, ale já z něj mám upřímnou radost.


Blogu bych se nadále chtěla věnovat jak nejvíc to půjde. Doufám, že se tu brzo změní design, protože tento už se mi prostě nelíbí. Akorát teda nejsem na toto tvoření nejšikovnější, ale snad se s tím nějak poperu.


Vzpomínáte si vy na nějaký můj příspěvek, který vám uvízl v paměti? 
Jaké situace a momenty kolem blogování by patřily do vašeho top 5?














Read More

Jak se řídí na Madeiře? + tipy jak to zvládnout!

středa 18. října 2023

4 komentáře

Ahoj, přicházím s článkem, který jsem vám slibovala v tom minulém. Můžete se v něm dočíst, ve které půjčovně jsme si půjčovaly auto a jestli jsme s ní byli spokojené. Jediné, co zopakuji, je to, že je potřeba myslet na to, aby půjčené auto bylo pojištěné. To naše už to mělo zahrnuté automaticky v ceně půjčovného. Jediné, co na něm pojištěné nebylo, byly pneu a klíčky od auta. Jestli přemýšlíte, jestli si pneu nepřipojistit, klidně bych do toho šla. Na Madeiře potkáte štěrkovité povrchy třeba na parkovištích.


Jak dobrý/á musím být za volantem, abych mohl/a na Madeiře řídit?

Všude se dočtete, že potřebujete mít za volantem praxi, než pojedete řídit na Madeiru. Toto musím potvrdit. Já řídím už 10 let a občas jsem ze vzniklých situací byla docela nervózní. Neumím si představit, že bych tam sedla za volant nevyježděná.

Madeirské silnice potřebují řidiče, který se umí rozjíždět do velkých kopců, zvládne hlídat několik věcí najednou, umí se uhnout, nezmatkuje při první složitější situaci a jakž takž ví, kde mu končí a kde začíná auto. 

Jaké auto zvolit?  

U tohoto bodu je potřeba zmínit pro kolik lidí auto chcete, kam s ním budete jezdit a kolik jste ochotní za něj dát. 

Mnoho lidí vám určitě poví, že je dobré mít automat. Taky jsem toto slyšela. Když jsem ale zjistila, že by nás automat vyšel dvojnásobně dráž, rychle jsem si to rozmyslela. Já jsem totiž zvyklá řídit manuál, takže bych se spíš musela učit s automatem. Byla to pro mě tedy logická volba. Rozhodně bych ale úplně nedoporučovala řidiči zvyklému na automat, půjčovat manuál. Ještě musím podotknout, že s manuálem jsem neměla nikde problém, takže jestliže jste na něj zvyklí, tak do něj klidně jděte i na Madeiře.

Další věcí, kterou budete muset zohlednit při výběru auta, je počet cestujících. Předpokládám, že ho nebudete chtít jen na ježdění po dálnici. My jsme si půjčovali takovou madeirskou klasiku, Fiata Pandu. Jely jsme ve dvou a obě jsme docela drobné. Nepotřebovaly jsme převážet žádný velký náklad. Přesně na toto obsazení je Fiat Panda dostačující. Nejedná se sice o nejsilnější auto, kopce jsme jezdily na jedničku nebo dvojku, nerozjíždělo se to do nich rychle, ale nikdy jsme neměly problém. Nedoporučovala bych toto auto, jestliže vás jede více. I od jiných cestovatelů jsem četla, že v plném naložení si toto auto moc neví rady s kopci.

Kruhové objezdy

Toto je kapitola sama pro sebe. Téměř všechny kruhové objezdy jsou na Madeiře 2 pruhové a nejezdí se na nich stejně jako tady v Česku. Když vjíždíte na kruhový objezd a nevyjíždíte hned prvním exitem, vždy se musíte zařadit do vnitřního pruhu. Jestliže vyjíždíte prvním exitem a tudíž jste ve vnějším pruhu, vždy musíte dát přednost autům vyjíždějícím z vnitřního pruhu. Při vjíždění na kruhový objezd do vnějšího pruhu používají pravou směrovku. Při vjíždění do vnitřního pruhu se používá ta levá a při výjezdu z tohoto pruhu zase tu pravou. Na použití pravé směrovky při vyjíždění občas zapomenou a způsobuje to zmatky. Dávejte si na to pozor, místní jsou docela hákliví, když jim tam budete jezdit jinak.

Parkování

Míst k parkování je po celé Madeiře málo. Ještě jsou k nalezení u turistických míst, doporučuji ale přijíždět před 10 hodinou, abyste měli jistotu volného místa. Ve městech je ale zázrak najít nějaké značené parkoviště. Místní si s tím moc velkou hlavu nedělají a parkují v jízdních pruzích. V zatáčce, před zatáčkou, do které není vidět a nebo v křižovatce. V 30% kopci to zvládají taky. A ještě lépe, když je tam ta zatáčka, do které není vidět. Nesmíte se tedy divit, že se z Vašeho jízdního pruhu stalo parkoviště. Nevím, jak moc dobrý je nápad to dělat jako turista, já na to odvahu neměla, ale umím si představit, že by na to místní policajti mohli být hákliví.

Troubení do zatáček

Jelikož je na Madeiře plno zatáček, do kterých není vidět a jsou úzké, místní jsou zvyklí zatroubit, než do tohoto místa vjedou, aby protijedoucí auta věděla, že mají zastavit. Trvalo mi chvíli, než jsem si na to zvykla a nemyslela si, že dělám něco špatně. Když jsem poprvé zatroubila do zatáčky já, má spolujezdkyně se lekla, že se něco děje.

Kopce

Celou dobu taky kolem toho tématu kroužím, tak už je potřeba ho zmínit. Na Madeiře je plno dost strmých kopců. Nějakých 30% není problém. Něčím takovým jsme jezdily na ubytování. Madeiřani si moc nedělali hlavu s tím, že by mohli udělat serpentinu, ale silnice vedou rovně nahoru nebo dolů. Jakmile potkáte serpentinu, tak to je kamarád a můžete být v klidu. Tady se pojede dobře. 

Připojovací pruhy na dálnici

Na Madeiře naštěstí najdete jen jednu dálnici. Naštěstí píšu proto, že jejich připojovací pruhy jsou dost velké neštěstí. Neexistují. Na dálnici vjíždíte bez nich a Madeiřané ani nejsou zvyklí uhýbat do levého pruhu, takže dost často se napojujete ze stoje. A to je docela problém a vyžaduje to trpělivost. 

Chodci

Ne všude na Madeiře jsou chodníky, takže chodci na silnici nejsou tak ojedinělý úkaz. Za mě je to menší problém než parkoviště na silnici. Od ostatních cestovatelů jsem se dočetla, že jsou na ostrově dost zvyklí je pouštět na přechodech, toho jsem si ale nevšimla. Pravdou je, že když jsem někde musela použít silnici místo chodníku, ohrožená jsem se od aut necítila.

Tipy jak to dát!

Nejspíš už to umíte, ale já jsem si zatím celý řidičský život vystačila bez toho. Mluvím o rozjíždění přes ručku. Nezkoušela jsem to, ale klasickým přešlapováním by si v jejich kopcích člověk nejspíš moc neškrtl.

Jakmile potkáte betonovou silnici, můžete si být jistí, že tam bude nějaký hodně velký kopec. My tuto silnici měly k ubytování a toto tvrzení rozhodně potvrzuje. Je lepší se jim vyhnout, když to jde.

Nejezdit po silnicích, které v mapy.cz vidíte jako bílé. Ty jsou dost často betonové a nebo prostě jen šíleně do kopce, úzké apod. Vždy jsem radši volila lehce delší variantu cesty, která vedla po "žluté" silnici a bylo to v pohodě. Občas se tedy těm bílým nevyhnete, ale dost často to jde. Bílá je třeba i ta na parkoviště Queimadas, ze kterého se jde na Levadu do Caldeirao Verde, ten kopec mi tam nepřijde zas tak hrozný. Tato silnice byla nepříjemná tím, že byla hodně úzká a vyhýbání se bylo nepříjemné. Obzvlášť u této cesty doporučuji jet ze Santany po označené cestě, mě navigace poslala jinudy a vyjížděla jsem na hlavní do takového kopce, že jsem místo silnice viděla jen nebe. 

Vždy si po navigaci zkontrolujte, kudy vás vede. Koukněte se, zda se někde nedá vyhnout "bílé" cestě. Já jsem to nezkontrolovala jednou, právě na Queimadas a hned se mi to vymstilo. 

Nenechte se sžírat obavami, jestliže jste zkušenější řidič, určitě to zvládnete. Jen to chce si osvojit pár těchto zvláštností.

Jezdili jste někdy po Madeiře? Je něco, co mi v článku chybí?

Mějte se krásně, 

Lenka


Read More

Madeira ve fotkách + tipy

středa 4. října 2023

17 komentářů

Ahoj, je to už něco málo přes rok, kdy jsem psala poslední článek. Ze začátku jsem byla ráda, že jsem si odpočinula od počítače, jelikož jsem ho měla před sebou pořád. V práci i doma. Zároveň jsem začala s orienťákem a najednou jsem neměla čas už ani o víkendech. Toto léto jsem ale několikrát přemýšlela, že se k blogu vrátím a že mi vlastně dost chybí. A tak jsem tu. Sedím pod dekou, mám zapálenou svíčku, před sebou horký malinový čaj a probírám se fotkami z Madeiry, kde jsem byla na přelomu srpna a září, a vybírám ty, které Vám ukážu. No vy už to asi víte, ale já ještě ne. Tak mě nechte ještě chvíli v napětí, které jsem vybrala. 

Ubytování: Casas Tipicas Candelaria Tabua

Ubytování mělo sice starší vybavení, ale vše bylo funkční a čisté. Kuchyně byla vybavená tak, že jsme si v ní pohodlně zvládli vařit večeře a připravovat snídaně. Jediné negativum bych viděla v příjezdové cestě. V recenzích se dočtete, že je pouze pro zkušené řidiče a za to se mohu podepsat. Jak příjezd šílenými kopci, tak parkoviště ve sklonu. Jestli se tohoto ale nebojíte, tak mohu jen doporučit! O řízení na Madeiře chci napsat speciální článek, protože přesně tohle byly informace, které jsem potřebovala vědět dopředu. 

Půjčení auta: Point Car Rental

Přilítali jsme a odlétali v nočních hodinách a tato půjčovna měla možnost přistavit a odevzdat auto i ve 3 ráno. Sice za příplatek, ale šlo to. Auto bylo pojištěné, jediné, na co se pojistka nevztahovala, byly pneu a klíče od auta. Měli jsme půjčeno Fiata Pandu v manuálu. Pro 2 lehké osoby je to v pohodě, sice je znát, že to auto je slabé, ale vyjela jsem vše. I s tím manuálem. Četla jsem sice názory, že mnohem lepší je automat, ale jestliže jste, jako já, zvyklí na manuál, zvládnete to v klidu i s ním. Při větším počtu lidí už bych si tuto volbu auta rozmyslela, aby se Vám nestalo, že nevyjedete nějaký kopec, což by v tomto případě hrozilo. Ale o tomto si více popovídáme ještě příště.

Výhled z ubytování - Vodopád u Ponta du Sol

Ten vodopád za to vlastně vůbec nestojí. Je tam plno lidí, musíte čekat, než vám uhnou a vy budete moct projet. Nemít ho hodně blízko od ubytování, lituji toho, že jsme tam vůbec jeli. Na ostrově je víc o dost hezčích vodopádů!



TIP!
Na Madeiře nikdy nevěřte našim mapám.cz. Neumí si poradit s převýšením a říkají zásadně víc, než to pak doopravdy je. Okruhu spojením Levady Nova + Levady de Moinho říkaly okolo 800 m, reálně to bylo 350 m. Je lepší používat aplikaci WalkMe. (Prý je ale placená.) Já jsem si vystačila s tím, že jsem v tomhle nebrala mapy.cz moc vážně a věděla jsem, že to přehání. Jinak s trasou na mapách.cz jsem problém neměla.




Nádherný trek, který rozhodně stojí za to. Jen je potřeba říct, že to není zas taková prdel a kdybych měla možnost a věděla to dopředu, tak zkusím popřemýšlet o možnosti jít to jenom v jednom směru a nevracet se zpět stejnou cestou. Převýšení celého treku mělo podle mých hodinek 1160 m, problém je v tom, že veškeré převýšení nastoupáte na schodech a ty mě nesedly.
TIP!
Na Pico do Arieiro jsou dvě parkoviště. Jednou přímo nahoře, na tom ale smíte stát jen hodinu a druhé ani ne 1 km pod vrcholem. Ani toto parkoviště není nafukovací, i když ho rozšiřují. Neplánovala bych si tedy příjezd někdy kolem poledne.





TIP!
Celkem nově sem přibyla nutnost zaplatit za vstup, tuším 1 Euro. To není takový problém. Problém je to, že to jde pouze online a na místě, kde tuto nutnost zjistíte, není signál ani Wi-Fi, takže zaplatit vstupné je trochu Mission Impossible. Doporučuji koupit si vstupné z pohodlí ubytování.






Nádherné malé městečko, ve kterém doporučuji se dojít podívat na to, jak vypadá sklon silnice 33%. Tento sklon najdete cestou k přírodním bazénkům v oceánu. Ano a něčím takovým jsme jezdili na ubytování, akorát tam ta značka nebyla, asi proto, abych se nebála tam jet. 



Musím podotknout, že ne vždy je ve Fanalu mlha, která mu dodává mysteriózní atmosféru. My na ni štěstí neměli, ale co. Ty stromy jsou kouzelné i tak. Jen mi přišlo důležité, aby tu zaznělo, že ta mlha tam není pořád. A už vůbec ne ta, která vypadá krásně na fotkách.



Místo, které je krásné a stojí za návštěvu, jen bych ji asi načasovala na dřívější čas. Parkoviště není nafukovací, i když ho zvětšují, a je placené. Na toto místo jezdí dost lidí, takže je fajn se s nimi potkávat jen v jednom směru. Levada je úzká a blbě se tam vyhýbá. 
V době, kdy jsem tam byla já, byla levada na Inferno zavřená, takže jestli budete chtít navštívit i tento vodopád, zjistěte si první, jestli to vůbec je možné, abyste nebyli zklamaní.


TIP!
Tyto a další informace se dobře zjišťují v jedné FB skupině, kde se sdružují Češi na Madeiře. Ať ti, co tam žijí, a nebo jen turisté.




Ze začátku jsem na toto místo ani nechtěla jet, protože jsem se bála, že nebude kde parkovat. Což tak z map vypadá. Není tam ale kam daleko jít, takže auta se tam točí rychle a je tam i plno místa, kde se dá zaparkovat. Nemusíte tedy opakovat mé strachy!


Tak a toto jsou nejhezčí místa, která jsme navštívili. Vynechali jsme úmyslně levadu 25 fontán (tak jí říkám, ten název ale odpovídá i realitě, jen to není v této formě), kterou určitě hravě zvládnete najít. Nejeli jsme na Pico do Arieiro na východ Slunce, což je podle všeho nádherné. 

Kdybyste chtěli vidět více fotek a popřípadě i Reels z Madeiry, vše najdete na mém Instagramu, který je zde

Kdybyste měli k Madeiře nějaký dotazy a tušili, že Vám holka, která ji na týden navštívila, mohla poradit, tak se mě klidně zeptejte v komentářích.

Jak jste na tom vy s Madeirou? Navštívili jste ji? Chtěli byste? Nebo je to pro Vás už až tak moc profláklé místo, že Vás to odrazuje?

Uvidíme se u dalšího článku,
Lenka


Read More