Ahoj, mám za sebou dnes už docela náročný program. Byla jsem ráno běhat, měla jsem uběhnout nějakých 13 kilometrů, ale nezvládla jsem to a po té jsem šla ještě plavat.
A chci se s vámi podělit o to, díky čemu jsem na sebe pyšná. Stalo se to právě na bazénu. Jako zálohu na klíče jsem dávala na recepci 200 Kč, dělám to tak vždy, protože to mají napsané na internetových stránkách. Pán mi ale vracel zpět stovku. Nějak to tam popletli. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se za sebe postavím a nebo to nechám být. Nakonec jsem se za sebe postavila. Bylo mi to mega nepříjemný, ještě když ta paní říkala, ať mi to dá, že se tady hádat nebude. Já se nehádala. Úplně v klidu jsem mu řekla, že si jsem jistá, že jsem mu dávala 200 Kč. Jsem na sebe pyšná, dřív bych tohle nezvládla! A pro příště vím, že stačí stovka. No, ale teď jsem odběhla od hlavního tématu článku, ale prostě jsem se o tohle musela podělit.
Chtěla jsem vám napsat o tom, jak se mi mé sportování tento rok komplikuje. Nevím, jestli jsem to tady už zmiňovala, je možné, že ano, ale tenhle rok mi vůbec nic nepřeje. Od ledna jen začínám běhat a jakmile mám pocit, že už se mi trochu víc daří, přijde nějaké zranění. Není to teda nic vážného, nic, s čím bych musela k doktorovi, ale vyřadí mě to vždy z tréninku. Ať už je to bolavé koleno, velký puchýř zespodu chodidla a nebo můj věčně bolící prst na noze. Už mi vlastně dochází motivace, po každém dalším a dalším začátku.
Teď jsem právě ve fázi, kdy opět začínám. Nevím, co to se mnou je, v poslední době mě pořád píchá v břiše, nejsem na to zvyklá. Dnes jsem kvůli tomu ani nedoběhla to, co jsem měla. Bylo by to jen trápení a neměla bych z toho radost. Cítím se, jako kdyby mé tělo bylo silnější než má výdrž, takže nohy jsou v pohodě, ale plíce to prostě neudýchají.
Chtěla jsem to tu napsat, když už se tu pokaždé chlubím tím, jak skvěle se mi běželo, jaký závod jsem si zaběhla a že se připravuji na půl maraton. Nikdy nic není tak, jak se zdá a zrovna teď je to docela ponuré. Celý tenhle rok se mi zatím sportovně nedaří. Když jsem zjistila, že nemá cenu běžet můj klasický půl maraton na své narozeniny, skoro jsem se z toho rozbrečela. Teď jsem ale nějakou záhadou nabrala další sílu do snad už 10. začátku za tento rok a zas bojuju sama se sebou a snad to tentokrát už vyjde!
Sportujete teď? Nebo šel sport kvůli něčemu na druhou kolej?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Já sportuju pořád, několikrát týdně už tak 15 let, nemůžu bez toho fungovat a jdu si zaběhat aj když mám třeba rýmu a podobně (to taky není nejlepší případ). Každopádně když se ti nedaří, vůbec to nevadí. Když budeš poslouchat své tělo, všechno se postupně zlepší. Držím ti moc palce!
OdpovědětVymazatA co se těch peněz týče, tak klobouk dolu. Je těžké, ale důležité se umět ozvat☺️
Já dřív nesportovala vůbec, ale teď už je to taky mou součástí a když dýl nesportuju, jsem z toho nervní. Ale zase jsem ráda, že umím poslechnout své tělo. Děkuji moc! :)
VymazatS tím během tě ale stejně obdivuju.. Já začínám pokaždé znova.. Vůbec tomu nemůžu přijít na chuť.. I když bych ráda..
OdpovědětVymazatTak zkus nějaký jiný sport, třeba jen běh není pro tebe :)
VymazatOpakované začátky sama moc dobře znám. Také mám občas pocit, že to nemá cenu a chci to vzdát, ale chce to neztrácet motivaci a dokopat se. Držím ti palce! :)
OdpovědětVymazatTo máš pravdu. Děkuji! :)
VymazatMoc ti fandím, já u běhání nevydržela, strašně mě to nebaví. Mám ráda cvičení doma, teď jedu jeden fitness plán a jsem spokojena :) Dřív jsem jezdila na koních, to šlo stranou s maturitou a stěhováním do Anglie, teď mám trošku jiné životní priority, ale chybí mi to, ne že ne :D
OdpovědětVymazatDěkuju :) Důležitý je mít ten svůj sport! :)
Vymazat