Životní změna, která neproběhla

Ahoj, je sobota a já mám po dlouhé době takový ten den, za který toho vlastně moc nemusíte. Jediné, co musím, je jít běhat a to není tak nepříjemné, abych to brala za povinnost. Na dnešek jsem si ani nepřipravovala žádný článek dopředu, protože jsem počítala s tím, že tento čas bude. A tak vám dnes napíšu o jedné té změně, kterou jsem ve svém životě chtěla udělat, ale intuice mi řekla, že na to vlastně není ten správný čas. 

Dodělala jsem školu a tak nějak jsem přemýšlela, co dál. Možná jste už zaregistrovali, jestli sledujete můj YouTube kanál, že jsem si stěžovala, že je pro mladého člověka skoro nemožné, aby bydlel sám. Přesto jsem cítila, že se mi vlastně nechce být dál ve spolubydlení, prostě jsem chtěla mít ten svůj klid, který tam úplně nemám. Za to ale nemůžou mé spolubydlící, ale samotný koncept spolubydlení. 

Propočítala jsem si, kolik bych byla schopná dát na bydlení a rozhodla jsem se, že se pokusím si něco najít. A že se pokusím si něco najít v jedné části Prahy. Ukázalo se, že to není tak jednoduché. Ale long story short. Nakonec jsem našla jeden byt, který by byl v mé cenové relaci, byl hezký a i bych ho dostala. 

Po tom, co jsem se dostala do takové fáze, že stačilo vzít telefon a paní majitelce to potvrdit, mi ale začala řvát intuice, ať to nedělám. Ať zůstanu, tam kde jsem. Ať si teď radši šetřím peníze a počkám, co bude za rok, jelikož to se nejspíš změní i jiné věci, které tady teď ale řešit nechci. Že tím, kdybych platila sama nájem, bych musela každý měsíc fakt pracovat a hlídat si, abych neměla moc volných dnů bez práce. Nemohla bych si dál syslit svůj finanční polštář. A že vlastně chci mít stranou i finance na cestování. Nemohla bych si jen tak dělat radosti. Častěji. 

Přišla jsem na to, že bude lepší změnit mindset a být vděčná za to spolubydlení, které mám, protože si reálně nemám na co stěžovat. Má hlava nějak odmítala ten koncept. Naštěstí mě ale intuice včas zastavila a já jsem teď ráda, že jsem se rozhodla do vlastního bydlení ještě nejít. Jsem ale i ráda, že jsem se předtím rozhodla to zkusit, protože kdybych to neudělala, byla bych teď pořád se špatným mindsetem zaseklá někde mezi těmito rozhodnutími a asi by mi lépe nebylo. 

Tak, to byla ta jedna životní změna, o které jsem vám psala. O té druhé vám už také brzo napíšu. 

Jaký na toto máte názor vy, je vlastně pro mladého absolventa vůbec možné, aby mohl bydlet sám?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde