Wings for life | Jak se mi běžel závod?

Ahoj, na uplynulý víkend jsem neměla žádné plány, takže když jsem se dověděla, že se poběží závody Wings for Life, které jsem minulý rok zahlédla u mého oblíbeného běžeckého duo Running2 (jejich report z této akce najdete zde), Michala a Soni, moc jsem neváhala a rozhodla jsem se, že se také přidám. Mám ráda jejich články o běhání, takže jestli vás také zajímá tato tématika, mohu je jen doporučit!

Jestliže jsem neváhala nad účastí, tak věcí, nad kterou jsem váhala hodně, byla trasa. Tento víkend jsem zrovna byla u rodičů na Šumavě, kde to prostě rovné není a ať poběžíte kamkoliv, čeká vás nějaký ten pořádný kopec. Mohla jsem vyběhnout jen jeden a pak celý závod odběhat na kilometrovým úseku s tím, že se pořád budu muset otáčet a přebíhat silnici. Tohle je hrozně na hlavu. Běžela jsem tak už 10 km závod a tady jsem to úplně zažít nechtěla. Rozhodla jsem se nakonec, že nebudu máslíčko a zvolila trať, na které bylo převýšení o 230 m! No a kéž by na celých těch 12 km. Téměř vše bylo nahňácano na posledních 2 kilometrech.

Jak se všichni radovali z toho, jak bude dnes hezké počasí a teplo, tak já z toho zrovna dvakrát nadšená nebyla, protože v horku se běhá fakt těžko. Po takové době v zimě jsem si ani nedokázala představit, jaké vedro bude. Každopádně začnu spíš od začátku.

Do závodů jsem nevkročila v nejlepší pozici. Nepovedlo se mi se vyspat, následně jsem si plánovala, jak si na závod vše připravím hned ráno, ale realita byla taková, že jsem tu 10 minut před startem ještě hledala pouzdro na mobil. To jsem nenašla a tak jsem se musela spokojit s kapsou na kraťasech, která naštěstí stačila. 

Prvních 5 kilometrů uteklo jak nic a pak se za mnou už rozjelo auto. Koncept tohoto závodu totiž je, že běžíte a po 30 minutách se za vámi rozjede auto, které jede určitou rychlostí a po určitých vzdálenostech zrychluje a zrychluje a jakmile vás dojede, závod pro vás končí. Běží se pro lidi s poškozenou míchou.

Po 7 kilometrech jsem za sebou měla už veškerý běh z kopce a tady jsem začala mít problém. Upíjela jsem vodu a nedokázala tělo přesvědčit, aby do kopce běželo rychleji. Nevěděla jsem totiž, jestli se dřív uvařím, rozteču, vypařím a nebo rovnou shořím. Přestávala jsem se v běhu cítit komfortně a tak jsem změnila mindset. Upřednostnila jsem to, abych s sebou nesekla a přijala fakt, že se může stát, že nezvládnu zaběhnout svůj cíl, který jsem si stanovila na 12 km. 

Po 10. kilometru začalo nejbrutálnější stoupání. Auto mě už dohánělo, ale dávalo mi naději, že bych svůj cíl ještě dát mohla. Střídavě jsem do kopce běžela a šla. A víte co? Já ten cíl fakt dala! Ještě jsem do toho kopce ušla o 210 metrů víc. A přesně v tom místě, kde jsem já skončila, skončil i ten kopec. Nakonec jsem za výsledek ráda, vzhledem k podmínkám jsem totiž šťastná, že jsem pokořila svůj cíl!

Znáte tento závod? Jak jste trávili tento horký den vy?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde