Poprvé na Mácháči!

Ahoj, poslední týden pro mě byl hodně hektický, jelikož jsem dokončovala projekt v práci, a tak jsem tam trávila víc času, než bych chtěla. Nestíhala jsem pak nic. Největší fofry jsem měla ve středu a ve čtvrtek, protože do svého odjezdu jsem musela tu práci dotáhnout. Ve čtvrtek jsem z práce odjížděla úplně vyšťavená s výrazem polomrtvého štěněte. Těšila jsem se ale. Ve vlaku do Roudnice si odpočinu a budu jsem připravená na skvělé dobrodružství – prodloužený víkend na Mácháči, kde jsem nikdy před tím nebyla.

V pátek jsme se vypravili na hrad Bezděz. Překvapilo mě, jak dobře je ten hrad udržovaný. Moji společníci si to sice nemysleli, ale hrady, na kterých jsem byla a není to Karštejn, takto udržované nebyly. Na hrad vede docela velký kopec, ale věřte, že to stojí za to!

Po výletě na hrad, na který jsme si udělali i túru, jsem ještě šla s přítelem běhat. My spolu moc běhat nemůžeme, protože já jsem oproti němu docela šnek a vždy mám pocit, že ho hrozně zdržuji. Tentokrát mě ale dost hecoval a tak, kromě 1,5 kilometru, jsme běželi celou dobu spolu a musím říct, že to na mém tempu bylo dost vidět.

V sobotu jsme vyrazili na výlet k Braniborské jeskyni a já jsem tam uprostřed toho lesa někde ztratila své srdce. Příroda je v tom kraji fakt úžasná! A už naprosto chápu to „Máš-li splín, vyraž na Kokořín“ od Ládi Zibury. Sice je Kokořín o trochu níž, ale stejně si tam tu přírodu představuji alespoň stejně úžasnou.

V neděli už jsme se pomalu vraceli domů, ale stejně jsme se zastavili ještě na jednom výletě a to rovnou do Pekla kousek od České Lípy. I zde byla příroda nádherná a chvilkami připomínala tropický prales. Naštěstí né tou teplotou. Skály v Pekle byly úžasné a ten výhled z nich!

A co bych řekla závěrem? Že vlastně dost chápu, že je na Mácháči tolik lidí. Už ale nechápu, že se válí jen u vody a nejdou objevovat tyto krásy, které si mě naprosto získaly. Víc než ten rybník. Domů jsem ale opět přijela s hroznou podovolenkovou depkou. Je to vlastně taková má tradice, kdy se mi hrozně stýská po pohodových dnech volna a blbě se vracím do režimu. A je mi smutno, že už to skončilo. V pondělí byla krize fakt velká a dnes, když ten článek píšu, je úterý a pořád je mi tak nějak smutno, ale už je to lepší. Toto je vždycky část dovolené, kterou si musím prožít. Nemá cenu proti tomu nějak bojovat, ono to vždycky odezní časem. A ty mé články, které sem z cest píši, tomu napomáhají.

Byli jste na Mácháči? Míváte taky podovolenkové depky?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde