Ahoj, vy, kteří mě sledujete již déle, si možná pamatujete článek s názvem "Toulky Prahou". Tenkrát jsem v něm popisovala, že svou špatnou náladu (měla jsem tehdy horší období) léčím dlouhými procházkami po Praze. Pak mě toto špatné období naštěstí opustilo a já jsem tak nějak přestala sama bezcílně bloudit po Praze. Chození jsem ale nepřestala milovat, jen už bylo s někým a nebo to nebylo tak časté. Ne, nebojte, nemám zas horší období, jen jsem si řekla, že by bylo fajn si zas zkusit jen tak bez cíle jít Prahou a tak jsem si dala za cíl, že ujdu 30 km a vyrazila jsem. Jo, bez cíle s cílem, heh.
Přiznám se, že to nakonec nebylo úplně tak spontánní jako vždy dříve, potřebovala jsem ale nějak odhadnou délku trasy, abych udělala příjemný okruh. Mám vždy velké oči a tak jsem si naplánovala o něco delší trasu s tím, že to přece ujdu. Už když jsem se ale obouvala, cítila jsem problém v nesprávné obuvi, mé nejpohodlnější boty Nike Tanjun, o těch jsem psala zde, jsem totiž měla stále zazimované na jihu Čech u rodičů. Na procházku jsem se ale přece jen vydala.
Procházka byla super. Vyrazila jsem na ni v neděli, kdy bylo celý den naprosto nádherně a byl to balzám na duši. Jen škoda, že se nesměla překročit hranice okresu, určitě by to bylo příjemnější, kdyby velká část lidí odjela z Prahy, ale co. Zvládla jsem to i tak.
Kolem 20. kilometru jsem začala cítit, že jsem mi jde vlastně skvěle a že bych mohla zkusit ujít maraton. Směřovala jsem k tomu a už jsem si představovala, jak všem píšu, že jsem právě ušla maraton. To jsem ale zapomněla, co mám na nohou. Že mám ty nesprávné boty. Na 25. kilometru jsem začala cítit chodidla a na 27. jsem věděla, že už je fakt zle a že budu ráda, když si dojdu těch svých určených 30. Ty jsem nakonec dala a odjela předčasně domů. Bála jsem se, jak budu další den chodit, naštěstí mě ale nic nebolelo.
A co bych vám tímto článkem chtěla říct? Jo, možná jsem se chtěla jen pochlubit, zároveň jsem vás ale chtěla i trochu nahecovat, abyste se zvedli a dali si taky nějaký takovýto cíl. Abyste překonávali své hranice, já věřím, že příště ten maraton ujdu a jednou třeba i zaběhnu. Pohyb je naprosto skvělá věc, léčí mysl a osvobozuje nás. Nenechme si ho vzít a buďte na čerstvým vzduchu, co nejvíc to půjde!
Máte rádi procházky a nebo vás to už po pár krocích nebaví?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Wow, gratuluji ke skvělému výkonu! Procházky mám také ráda, ale v kuse jsem zatím více než 12 km po našem městě neušla, mám co dohánět! :D Stanovit si takové cíle je ale fajn a motivovala jsi mě! :)
OdpovědětVymazatDěkuju! :) Jsem ráda, že jsem tě motivovala a doufám, že u tebe brzy budu číst o tom, jak jsi těch svých 12 km překonala! :)
VymazatProcházky miluju, jen nevím, jestli bych takhle dlouhou zvládla. Ale určitě je to dobrý nápad, to někdy zkusím, až budu v Praze. :-D I když vlastně bych to mohla zkusit i tady v Lipsku. :-) Ty boty, to je základ no.
OdpovědětVymazatJestli tohle je šílený, tak můžeš být hrdým bláznem :-D
Určitě to zkus i v Lipsku! :) ale fakt pozor na ty boty, už týden z toho nechodím :D
Vymazatpro někoho to šílené je, pro někoho ne :) ale lidi na mě koukají zvláštně i když řeknu, že jsem šla 15 km :D
Páni 30 km je teda drsných! Ty rozhodně stojí za pochvalu. Já nikdy nebyla na nějak extra dlouhé procházky, ale tento týden kdy jsem v Bulharsku a přítel je celé dny v práci, tak je trávím procházkami v místním městečku. Každý den našlapu kolem 6-7 km, jeden den se mi podařilo dokonce 12 a to jsem byla sama překvapená. :D Přece jenom ty procházky kolem moře jsou pro mě xkrát zábavnější než někde doma v parku. :D
OdpovědětVymazatTy jo, tak kolem pláže bych taky chodila klidně i víc! :)
VymazatTo byla teda pořádná "procházka" :) Pro mě by to byla celodenní túra, po které bych byla asi hodně vyřízená ;) Ale takové ty klasické procházky mám ráda :)
OdpovědětVymazatAnother Dominika
Jo, taky jsem pak byla ráda, když jsem zalehla rovnou do postele :)
VymazatTo mi říká, že bych také mohla zase udělat podobný okruh do neznáma. Procházky jsou ozdravující, snažím se každý den o to, abych měla alespoň nějaký pohyb.
OdpovědětVymazatUrčitě udělej! :)
VymazatMoc pěkná výzva, takové procházky a poznávání okolí jsou úplně nejlepší, co může člověk udělat! Je pravda, že pak je hezké si zapisovat všechny ujité kilometry do ťapkometru a pak můžeš mít ze sebe radost, kolik jsi toho ušla :D A vrátila ses už k běhání nebo je ještě a tebe chladno? Já čekám, až se trošku oteplí, protože jinak mě bolí v krku.
OdpovědětVymazatzdroj-inspirace.bloogpost.com
Já běhám celoročně, akorát teď jsem byla v únoru vyřazená kvůli zranění kolene a teď jsem vyřazená, protože mám zraněný palec na noze..:D ale běhám i v mrazech a ve sněhu :)
VymazatLeni já mám procházky celkem ráda, ne tak dlouhé, ale denně (i když třeba jen po městě) chodím alespoň 5 km. Když jdu ven s kamarádkami,ujdeme daleko více. Předminulý týden jsme daly za 1,5 hodiny 14 km. Kamarádka má ségru co chodí s kočárkem každý den a šíleně rychle, tak jsme vyrazily s ní. :)
OdpovědětVymazat<a href="http://somethingbykatep.blogspot.com/>Somethingbykate</a>
Tak to je paráda! Ono je hlavní vyrazit ven a trochu se hýbat :)
VymazatWow, tomu se říká procházka! :)
OdpovědětVymazatTaky miluju dlouhé procházky bez cíle (i s cílem :D) (nejen) po Praze...
Tak kdybys někdy třeba hledala parťáka na procházky, klidně dej vědět. :)
Ela
Dobře, budu na tebe myslet :)
Vymazat