Zkouším orienťák po prvé a po druhé

 Ahoj, já jsem si právě udělala takovou pohodu. Je pátek večer, co tento článek píšu, mám za sebou pracovní týden a také dvě hodinky v kuchyni, kde jsem pekla banánovníky, ale o tom vám napíšu zas příště. Zalezla jsem si s počítačem do postele a pustila jsem se do tohoto článku. Už dříve jsem vám tu psala o svém běhání a to konkrétně v článku o mém prvním závodě a mém druhém závodě. Dnes vás opět čeká článek s běžeckou tématikou, tentokrát jsem se ale rozhodla zkusit orientační běh. 

O orienťáku jsem měla už nějaké ponětí od gymplu, protože ho běhala má spolužačka a kamarádka v jednom. Více jsem mu ale byla vystavená po tom, co jsem potkala svého přítele, který je do něj přímo zažraný. Už dlouho jsem mu říkala, že bych orienťák ráda zkusila, protože chci poznat sport, který si ho tolik získal a aby mi o něm mohl povídat a já věděla, o čem mluví. Myslím ale, že mě nebral vážně. Před dvěma týdny se mi ozvala ta kamarádka z gymplu, že chce jít na trénink orienťáku a jestli nepůjdu s ní.

Já jsem v té době měla poraněné koleno, ale už mě to válení se nebavilo a tak jsem se rozhodla to risknout a vyrazit. (Nakonec mi ho tento trénink vyléčil, sice nechápu, jak je to možné, ale od té doby mě nebolí.) Trénink byl na místě, kde jsem nikdy před tím nebyla a dost jsem se bála, abych byla schopná alespoň chvíli běžet. Abych našla alespoň nějakou kontrolu, protože pak by to nemělo smysl. Kamarádka si mě ale naštěstí vzala pod svá křídla a běžely jsme spolu. Ze začátku jsem jen okoukávala styl, jak je to vlastně v praxi, teoreticky jsem znala všechno dokonale. V půlce trasy jsem se už chytala a ke konci jsem byla schopná hledat nejlepší trasu sama. 

Nakonec jsem z toho byla šťastná. A myslím si, že tomu vděčím své kamarádce, že kdybych běžela hned první pokus sama, nezalíbí se mi to, protože se ztratím po pár krocích. Ale ne. Byla jsem z orienťáku hodně nadšená!

O týden později jsem se vydala znovu na trénink. Tentokrát na Petřín. Rozdíl byl v tom, že jsem bydlela 5 let na Strahově a tak jsem Petřín dost znala. Skoro jako své boty. Šla jsem tam opět s kamarádkou a tentokrát jsme se domluvily, že poběžíme každá sama. Už jsem se nebála, že to nedoběhnu. Princip jsem už chápala a navíc terén znala. 

Vyběhla jsem a najít místo, kde mám hledat kontrolu, mi nedělalo vůbec problém. Spíš pak na tom místě najít samotnou kontrolu bylo těžší, některé byly dobře schované. Po cestě jsem potkávala plno dalších běžců, našeptávali jsme si, kde zrovna ty kontroly jsou. Pak už jsem ale běžela úplně sama. A našla všechny kontroly a trénink dokončila. Měla jsem ze sebe neskutečnou radost, že jsem to zvládla a i bez mapové chyby! Jen ty kopce mě oddělaly. Vím, že mi dost hrála do karet znalost terénu, ale přijde mi, že jsem se zase hodně naučila. No a rozhodně mě na trénincích neviděli naposledy! 

Znáte orientační běh? Zkoušeli jste ho někdy?

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥