Ahoj, dlouho jsem nepřidala žádný článek do této rubriky. Teď ale cítím, že mám potřebu se s vámi o něco podělit, ale nevím jestli to bude kloudné a nebo ne. Jestli ne, tak se to stejně ani nedovíte, takže spíš budete číst o mém lednu, který bude když tak následovat. No, přestávám jen tak tlachat a jdu se do toho pustit!
Už od začátku éry Lorda Voldemorta cítím, že vláda nepůsobí
na lidi tak, jak by měla. Jejich komunikace je všechno jen ne důvěryhodná.
Přijde mi, že celou dobu vlastně jen vyhrožují, ale na nějaká slova chvály si
nevzpomínám. Možná zazněla v září, kdy jsem měsíc jejich tragikomedii
nesledovala, ale to spíš pochybuji, když se vše zase zhoršovalo.
Lidé jsou všelijací, já mám ale odjakživa za to, že na ně
platí spíš pozitivní motivace. Takto to tedy mám vyzkoušené na sobě, ale všímám
si toho i u více lidí ze svého okolí. Vládní výhružky přestaly dávat smysl už
před tím, než je sami členové vlády přestali poslouchat. Dejte lidem zakázané
ovoce a oni půjdou a zkusí si ho.
Toto fungovalo jen v březnu, kdy to všechno bylo nové.
Kdy bylo snadné ovládat lid strachem. Strach ale zmizel a vystřídala ho
nekonečná frustrace a hněv. A taky lhostejnost k sobě samým a ke svému
okolí. Z porušování opatření se stal nový národní sport, protože ten
zdravý nám zakázali a bonzáctví je opět součástí našich životů.
Ale víte vy co? Já se vlastně vůbec nedivím žádnému člověku,
který i přes zákaz otevře svou provozovnu. I tento člověk má totiž rodinu a ta
potřebuje jíst. Je spekulativní, jestli se jim to vyplatí i s pokutou, ale
když tak ve velkém otvírají, tak bych docela tipla, že ano.
Nejvíc bych vládě přála, aby si na měsíc zkusili žít
v kůži krachujícího podnikatele, který se každý večer musí koukat na své
děti a přemýšlet, jak jim dát najíst. Ono se to v tom vyhřátým kanclíku
sedí krásně, když je platíme my. Kdyby si tito lidé zkusili život člověka,
který krachuje kvůli vládě, mohla by se jejich komunikace zlepšit. Pochopili
by, že svými zákazy nic nevyřeší. Že by spíš měli řešit, jak kompenzovat
podniky, aby je ani nenapadlo otevírat.
Ono je ale tak snadnější štěkat než se pokusit někoho
pochopit.
Já vím, že jejich situace není jednoduchá a že to jen tak nějaká vláda nezažila, přišlo by mi ale sympatičtější, kdyby na rovinu řekli, že vlastně nevědí, co mají dělat. Já sama nevím, co bych dělala. Já si ale naštěstí od nich nevybrala zaměstnání, kde bych to měla řešit. Přece jen tu v téhle tragikomedii žijeme skoro rok a tak si myslím, že za tu dobu už se něco naučit mohli. Jen škoda, že jsou nepoučitelní.
Co si myslíte o komunikaci vlády?
Lenka
