Ahoj, v minulém článku jsem se už zmínila, že vám povyprávím o tom, jaká byla vlastně naše dovolená v Norsku. Rozhodla jsem se, že tomu věnuji teď každý středeční článek, protože si ty vzpomínky chci uchovat ve velkém a ne jen pár útržků. Ale tipuji, že do dvou měsíců to zfouknu, heh. Doufám tedy, že vám to nebude vadit a já jdu začít!
Odjezd na dovolenou byl jeden velký punk. Ještě den před odjezdem jsme nevěděli, kam nakonec pojedeme, natož abychom měli koupený nějaký trajekt a nebo cokoliv zařízeného. Jeli jsme pod stan, tak nebylo nutné nic takového řešit. Rozhodovali jsme se mezi Norskem a Švýcarskem. Vlastně jsme chtěli do Norska, to ale mělo složitější přístupové podmínky, tak jsme měli plán B. Nakonec se ale zdálo, že Norsko klapne a tak jsme koupili trajekt. Díky zaplnění těch, na které jsem koukala už před tím, jsme objevili společnost FRS Baltic, která jela o 4 hodiny rychleji než zbytek. Trasu Sassnitz-Ystad jsme přejeli za 2,5 hodiny! Mohu je jen doporučit.
V pondělí v podvečer jsme sedli do auta a já jsem někde u Ústí sprostě nadávala řidiči, který se mi v levém pruhu na dálnici přilepil na zadek a já mu chtěla uhnout. Měla jsem jediné štěstí, že jsem se těsně před tím, než jsem mu začala uhýbat, koukla do zpětného zrcátka, protože ten idi*t mě podjížděl zprava. Tady mohla naše cesta skončit. Nakonec jsme ale dojeli na místo první zastávky zdraví. Stavěli jsme se v Drážďanech.
Po rychlém nákupu jsme se ještě prošli po centru a už jsme pokračovali na sever. Zhruba 2 hodinky cesty před přístavem jsme zastavili na odpočívadle a 4 hodiny se prospali. Spánek v autě nebyl moc pohodlný, protože auto, kterým jsme jeli, tomu nebylo uzpůsobeno. A byla i zima. Když v 5 ráno zazvonil budík, byla jsem za něj ráda. Jen jsme si vzpřímili sedačky a pokračovali dál. V přístavu jsme se nalodili na trajekt a přejeli do Švédska. I celá plavba byla pohodlná. Hned jsem věděla, že na cestu zpět budu chtít využít služby této společnosti zase.
Po noci na odpočívadle jsme byli celí rozlámaní, ale věděli jsme, že se ještě ten samý den musíme dostat do Norska. To byl totiž jediný strašák cesty - norské hranice. Po cestě jsme se ale zastavili ještě na návštěvě u naší spolužačky z vysoké ve Švédsku kousek od norských hranic. Káva a občerstvení bylo naprosto dokonalé a opět nám dodalo sílu pokračovat, protože jsme byli dost vyčerpaní. Tohle byla vlastně nejkrizovější cesta celého road tripu, jinak jsme se řízením neměli problém.
Na návštěvě jsme se zdrželi 2 hodinky a následně se vydali na to nejhorší. Překročit hranice. Pro očkované je to v klidu, ale pro neočkované už podmínky zní docela děsivě. Nakonec se ale ukázalo, že to celé bylo děsivější na internetu než ve skutečnosti. Jo. přítel sice musel jít na hranici na test, ale ani chvíli to nevypadalo, že by to byla nějaká komplikace. Prostě jsme se ta zdrželi 15 minut navíc, ale byli jsme šťastní, že jsme v Norsku, protože ještě 14 dní před naším odjezdem to vypadalo tak, že tam neočkované nebudou pouštět vůbec.
Podmínky byli takové, že Norové pouštěli bez problémů očkované a ty, kteří prodělali Voldemorta nejdýl ve 180 dnech. Neočkovaní mohli ale bez karantény po vstupu přicestovat jen ze zelených států z pohledu Norů. Česko naštěstí zelené bylo. Nesmělo se ale využít veřejné dopravy (= i trajekt) oranžového státu. Po splnění všech těchto podmínek musel neočkovaný ještě na test přímo na hranicích, ten byl zadarmo. Vlastně tohle byl jediný způsob, jak se dostat k testu v Norsku zadarmo, jinak co jsem koukala tak jen za antigen chtěli 2000 Kč.
Nikdo se nás ale nezeptal, kudy jsme jeli, bylo pro ně důležité jen to, odkud jedeme.
Podmínky se za tu dobu mohly změnit, takovéto byly na začátku srpna, co jsem ale koukala nedávno, tak je to pořád stejné.
Dojeli jsme na parkoviště k jezeru Store Erte nedaleko Haldenu a tam jsme poprvé postavili stan a takhle dobře se nám dlouho nespalo!
Vydali jste se letos také někam do zahraničí?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Sledujte můj Instagram - zde Sledujte blog na Facebooku - zde Sledujte můj YouTube kanál - zde 
