Mé září 2020

Ahoj, už někdy v létě jsem si začala z tramvaje dělat takovou mou "kancelář". Vyřizovala jsem v ní veškeré zprávy, které mi za noc a nebo den v práci přišly a projížděla sociální sítě, protože mimo tramvaj jsem na to moc času neměla. Začala jsem to nazývat svou "tram office". Momentálně jsem ji tak trochu rozšířila na "bus office", jelikož tento článek píšu z autobusu. Není to poprvé, co mám zapnutý počítač a pracuji. Do teď jsem dělala na diplomové práci, v té ale teď jsem v takovém stádiu, že potřebuji myš a prostor kolem sebe. Zkrátka počítám statiku budovy. A tak jsem tento čas nechtěla jen proflákat a rozhodla jsem se, že vám sepíši, jaký jsem měla září. Tak jdeme na to!

Už tak nějak dýl jsem říkala, že jsem docela ostuda a že bych se měla podívat konečně na Říp. Myslela jsem, že mě tam vezme přítel, jelikož je z jeho okolí, ale pro něj je to prostě malý výlet, na který není nutno ztrácet celý den, když můžeme vyrazit někam dál a tak jsem nakonec řekla kamarádce, která také bydlí v jeho okolí. Procházka na Říp byla příjemná a ne moc náročná. S kamarádkou jsme byly domluvené, že až slezeme z Řípu, musíme si dojít na poké. Hned po výšlapu jsme už nemluvily skoro o ničem jiném a celé šťastné jsme utíkaly na roudnický zámek, kde je právě stánek s výborným poké a mají i sushi! Hrozně bych vám ho chtěla doporučit, ale upřímně nevím, jestli tam ještě teď bude, jelikož je venkovní, ale jestli se vydáte do Roudnice nad Labem a uvidíte na zámku stánek s poké, rozhodně to stojí za to! Ale samozřejmě jsem si užila i výšlap na Říp.

 

V září jsem si užívala doznívající prázdniny, kdy jsem věděla, že mám ještě chvíli času, kdy si mohu užívat. Vydala jsem se na koncert Tomáše Kluse u nás ve Strakonicích. Byla jsem na jeho koncertu už několikrát a vždycky mi umí dodat plno energie a optimismu. A taky pocitu, že jsem výjimečná. 

Zářijové volno jsem trávila hodně běháním, ale také procházkami. S kamarádkou jsme vyrazily na procházku Stromovkou a ukázala jsem jí, jak se jednoduše dostat na cyklostezku na druhé straně Vltavy. Zpět už jsme jely přívozem, protože novou Trojskou lávku ještě neotevřeli. Ale už se to blíží! 

Na svatého Václava jsem se s přítelem vydali na výlet do Děčína. Můžu říct, že na to, že tam ani jeden z nás nebydlí, tak je to dost častý cíl našich cest. Máme to tam prostě rádi. Když jsme na mostě spatřili vánoční výzdobu, chvíli jsem sice nechápala, ale ve výsledku mi to udělalo docela radost a fotka byla nutností. Lidi, už jenom 81 dní do Vánoc! Mimochodem, existuje na to několik odpočtů na internetu. Tady máte jeden náhodný. 

Když už jsem vám doporučovala podnik v Roudnici, doporučím vám jeden i v Děčíně. Jedná se o kavárnu Coffee and Books a je naprosto dokonalá! Byli jsme v ní už podruhé. Po první návštěvě jsem si ji také pamatovala a když jsme sem přijeli tentokrát, museli jsme se tam opět vydat. Celý prostor kavárny je neskutečně útulný. Všude jsou knížky. I jako stínidla na osvětlení! A do toho mají to nejlepší latté, co jsem kdy měla a to dokonce za 54 korun! Celá jejich nabídka je štědrá. Jak káva na všechny způsoby, tak i jídlo. A zákusky. Bože, ty vypadaly tak nádherně! Jestli jsem vás alespoň trochu nalákala, zde máte jejich webovky, je tam vidět alespoň ten interiér, když už skrz ně nejde ochutnat to kafe, heh. 

No a na závěr bych možná mohla povědět, proč jsme do toho Děčína vůbec jeli. Možná jste už poznali Děčínský Sněžník! Okamžitě na mě zapůsobil. Sice je to od nádraží města na vrchol Sněžníku a zpět nějakých 20 kilometrů, mě to ale přišlo jako pohodová procházka, rozhodně nic náročného. Příroda po cestě je nádherná a skály tohoto kopce působivé! Tak nějak se mi příroda těchto končin hrozně líbí. A co teprve na německé straně okolí Schmilky a nebo Hřensko! 

Jak jste si užili září vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥