SOCIAL MEDIA

Dostaňme ty vzpomínky z počítačů na papír! | Fotokniha, pexeso a plecháček

sobota 31. října 2020

18 komentářů

 Ahoj, já jsem věčný plánovač něčeho. Hodně mých plánů ale zůstává jen v mé hlavě a jinak na tom nebyla ani fotokniha, kterou jsem si chtěla udělat z Osla, kde jsem byla v září 2018. Jestli můj blog čtete už takto dlouho, určitě jste si všimli článků právě odtud. Že si chci z Osla udělat i nějakou tištěnou vzpomínku mi bylo jasné hned, protože jsem si to tam naprosto zamilovala! Vždy jsem to ale odkládala na dobu, až bude ošklivé počasí, až se budu nudit, až. Až. No znáte to. K vlastní realizaci tohoto nápadu mě popostrčila až nabídka spolupráce s e-shopem tiskarik.cz, ze kterého nakonec fotoknihu mám. A nejen fotoknihu, ale i další dvě věci, které vám dnes ukáži!

Se samotnou fotoknihou jsem si vyhrála. Vložila jsem do ní několik popisků a dokonce i dva články, které jsem napsala na stoličce u jídelního stolu v tom malém bytě v Grønelloce, kde jsme s kamarádkou byly ubytované. Dnes už bych sice ty dva články podala jinak, dýchá z nich ale ta severská atmosféra, ve které vznikaly a tak mě vždycky skvěle navrátí! Dám vám sem menší ukázku z mé fotoknihy.









Další věcí, kterou jsem si nechala vytisknout, je personalizované pexeso. To mé je sbírkou míst a zážitků, které jsme spolu s přítelem prožili. Hráli jsme spolu vždy pexeso od Ládi Zibury, ale teď budeme mít toto zbrusu nové a těším se, až mu ho ukážu a poprvé si ho spolu zahrajeme a taky u toho budeme moct vzpomínat. Myslím, že bych toto pexeso mohla nechat udělat i někomu k Vánocům a i mi přijde jako skvělý dárek.

Edit: Pexeso jsem příteli již ukázala a mělo úspěch. Hrajeme ho často a i jsme si každý oblíbil nějaké kartičky a soutěžíme, abychom každý ty své oblíbené měli a jsme naštvaní, když to nevyjde, heh. 


Tento plecháček jsem už jako dárek k Vánocům nechávala dělat a to pro svého přítele. Normálně můj blog nečte, proto se nebojím tu o něm psát. Jestli to ale přece jen čteš, Zlato, tak mi to neříkej, jinak si ho nechám já, protože se mi neskutečně líbí. Fotka na plecháček padla jak zadek na hrnec! Na fotce je Grüner See, které se nachází v Rakousku nedaleko obce Oberort ve Štýrsku. Přesně tam jsme totiž spolu v září byli a to jezero má prostě naprosto dokonalou atmosféru!

Co se týče samotného e-shopu a tisku, musím přiznat, že mě překvapilo, jak rychle bylo vše vytisknuté a jak rychle se to ke mně dostalo. Do týdne jsem měla věci u sebe.

Co by jste si nechali udělat vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More
di

Podzimní wishlish 2020

sobota 24. října 2020

34 komentářů

Ahoj, zase jsem se chvíli neozvala. Dohnala mě práce a diplomka, ne Voldemort naštěstí. Ťuk, ťuk. Teď mám ale chvíli času, kterou jsem se rozhodla věnovat právě blogu, než se zase vrhnu na diplomovou práci. Achjo, ať už toto skončí. No, ale asi to už nebudu protahovat a půjdeme rovnou na článek, který dnes bude o takových těch malých přání. 


Tvářenku Dandelion a rozjasňovač Dandelion Twinkle od Benefitu používám už dlouho a naprosto je miluji. U obou jsem se ale už dostala na pánvičku, vlastně tvářenku mám už skoro dodělanou celou a rozjasňovač z velké části také. Z těchto důvodů bych chtěla nová balení, oboje jsem si naprosto zamilovala a používám je každý den a vlastně ani netoužím po změně. Jo a nikdy jsem si nemyslela, že tvářenku a rozjasňovač vůbec někdy dopoužívám!

Podzimní počasí ve mě vždy evokuje deky. Postel nebo gauč a plno dek. Zahrabat se do nich a jen tak si číst. A proto mám na svém wishlistu velkou huňatou deku a dvě knížky. Karamelovou džungli od Terezy Salte, kterou mám ve skutečnosti už v Zásilkovně a Tiché roky od Aleny Mornštajnové, které už na mě taky čekají. Právě od Aleny Mornštajnové jsem četla Hanu a úplně si mě získala, takže očekávám, že i tato knížka bude neskutečně čtivá.

K podzimu podle mě patří i čaje. Na to, že jsem spíš kávová, jsem docela i velký čajový maniak. Přes podzim a zimu nepiji nic moc jiného, jen čaje. Poslední dobou mám ráda ty bez kofeinu, ten přece jen přijímám už v kafi. Zamilovala jsem si různé bylinné čaje, třeba teď piji jeden na imunitu a různé ovocné. 

Tento podzim jsem si oblíbila i teplejší šaty, které jsem před týdnem hodně nosila, když jsem si vyprala všechny kalhoty a zjistila jsem, že v kombinaci s teplými punčocháči to není vůbec špatný nápad. A jelikož mám takovéto šaty jen dvoje, další do sbírky bych klidně přivítala.

Co byste si do svého podzimního wishlistu napsali vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More
di

Mé rutiny | Jak se starám o své zuby?

neděle 11. října 2020

28 komentářů

 Ahoj, už zase jedu v autobuse a tak jsem si otevřela svou "bus office". Tentokrát jsem chtěla jen sedět a odpočívat, ale nic k tomu nebylo nakloněné. Ani ne v půlce cesty přišla zácpa a začala celou cestu nehezky natahovat. Najednou mi začalo být líto času, který strávím na cestě a rozhodla jsem se, že napíši tento článek. Chtěla bych vám ukázat nějaké své aktuální rutiny. Začnu s tou, která mi zabírá hodně času, a to je starost o zuby. Tento článek vzniká ve spolupráci s eshopem nazuby.cz, který mi poskytl ty věci, které dnes uvidíte a na které se těším, až je vyzkouším!

Já jsem nikdy neměla ráda zubaře. Nechodila jsem tam ráda a nikdy se mi tam nechtělo. A přitom jsem měla jediný kaz a to ještě na dětském zubu, takže teď jsem bez jediného! Ale nikdy mě nebavilo tam čekat, jelikož má stará zubařka si neuměla objednávat pacienty. Když mi bylo 18 a mamka mě přestala nutit k ní chodit, přestala jsem ji navštěvovat úplně a pak zrušila svou ordinaci. A tak se stalo,  že jsem chtěla po 6 letech k zubařce a neměla jsem kam. Měla jsem ale štěstí a nová zubařka mi tak nějak přišla do cesty. A na mých zubech nenašla žádný kaz! Já jsem si ale uvědomila, jak špatně jsem se chovala a že chci, aby mé zuby byly zdravé i nadále a začala jsem se o ně lépe starat. A jak to dělám, o tom vám dnes napíšu.

Ráno

V pracovní dny je má ranní zubní rutina trochu rychlejší. Vynechávám dost kroků, protože nejsem úplně fanoušek vstávání brzo a dalších několik minut navíc by se mi nelíbilo. Vždy po probuzení si vyčistím zuby pouze kartáčkem na zuby, už delší dobu mám ráda ty bambusové, protože jsou šetrné k přírodě, a použiji ústní vodu. Kdybych snídala doma, čistila bych si zuby až po snídani. Toto první jídlo dne si ale nechávám až do práce.

Večer

Má večerní zubní rutina je už trochu zajímavější. Začínám tím, že si z nejhoršího vyčistím zuby kartáčkem a pastou. Po té přichází má oblíbená činnost - čistění mezizubních prostorů. Hrozně dlouho jsem tyto malé kartáčky začínala používat, teď bych si večerní čištění ale nemohla představit bez nich. Ze začátku jejich používání nebylo úplně nejpříjemnější, protože to docela bolelo. Já mám zuby hodně u sebe, ale po pár čištění se přizpůsobily a teď je mi to vlastně už docela příjemné. Na rostoucí moudráky tu mám i single zubní kartáček, kterým je pořádně vyčistím, aby se mi u nich nedělaly záněty v dásních, s čímž jsem měla problém minulé léto. Po tomto pořádném čistěním přejedu všechny zuby ještě normálním kartáčkem s trochou pasty, abych setřela vše, co jsem dostala z mezer mezi zuby a vypláchnu si pusu ústní vodou. A po tomto mohu jít spát!


Jak jsem už psala, konkrétní věci jsem teď rozbalila z balíku, takže vám teď neřeknu žádné recenze, ale jestli mě něco z toho hodně zaujme, můžete se na ně těšit. Popřípadě se určitě něco z toho objeví ve spotřebovancích! Po rozbalení jsem ze zásilky okamžitě cítila vůni pasty. Tak příjemnou mentolovou vůni jsem dlouho necítila! A ten bambusový kartáček je neskutečně lehký a hladký. Ty, co používám z DM, mají trochu drsnější ten povrch.

Jak jste na tom vy se zubaři a čištěním zubů?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More
di

Celé září bez médií!

středa 7. října 2020

12 komentářů

 Ahoj, jsem teď ve své "bus office" nějaká produktivní, protože toto je druhý článek, který tu píšu. A to nejsem ještě ani u Příbrami, která je v půlce cesty k nám! Nějak jsem chytla tvořivou vlnu a tak se na ní nechám unášet. Tento článek už ale bude trochu vážnější než ten, který jsem vám psala před chvílí a který jste četli o víkendu. Teď k vám ale chci promluvit. 

Už tak nějak od léta jsem tušila, že mi vlastně vůbec nedělá dobře sledovat média. Skrz Voldemorta, tak tomu říká Valča z Aprés Chic a mě se to hrozně líbí, tak si to s dovolením pro tento článek půjčím, jo, Valy? Všichni určitě víte, o čem budu psát. 

Na začátku září jsem si řekla, že mi přijde nelogické nadávat na média, že do nás cpou strach a nic s tím nedělat. A tak jsem se s tím rozhodla něco udělat. Přestala jsem na sociálních sítích sledovat všechny zpravodajské servery a přestala navštěvovat seznam a podobné stránky. A taky jsem si na Twitteru vytvořila seznam slov, které když skryjete (Twitter je na tomhle úžasný, skryje celý tweet, ve kterém se objeví slovo ze seznamu skrytých), tak je nevidíte. Poslední a nejtěžší krok byl přesvědčit své okolí, že mi fakt nemají říkat čísla nakažených. A hlavně je přesvědčit o tom, že když říkám, že to nechci vědět, tak to myslím smrtelně vážně. Takže já vlastně nevím, kolik nemocných jsme v září měli, jen vím, že to nebylo úplně nejlepší.

Zprvu jsem se cítila, že je to ode mě možná trochu nezodpovědný. Už ale hodně brzo mi došlo, že jakmile šašci něco vyhlásí, okamžitě se to ke mně dostane i jinak než přes média. Od této chvíle mi toto mé rozhodnutí přišlo až moc radikální jen v tom, že jsem se vlastně odstřihla i od ostatních zpráv. Naštěstí to ale nakonec zafungovalo stejně jako u opatření. Když se stalo něco důležitého, doneslo se to ke mně přes známé. Naštěstí nemám ve své sociální bublině lidi, kteří by se nezajímali o dění ve světě.

Když jsem na začátku září říkala lidem, že nesleduji žádná média, koukali na mě ze začátku tak, že si dělám srandu. Když o tom začnu mluvit teď, po celém měsíci beze zpráv, už na mě koukají jinak. Ne jako na blázna, který vše odmítá. Ale tak nějak se špetkou závisti a obdivu. Následně z nich většinou vypadne, že už je to taky nebaví a že už to také hodně zredukovali. A že by vlastně chtěli umět se od toho odstřihnout jako já. 

Celkově mi přijde, že se nálada ve společnosti ohledně Voldemorta dost změnila. Jak neslyším nic z médií, všímám si spíš reakcí lidí. Začínají být dost lhostejní. Jsou alergičtí na ta slova a vlastně už o tom také nechtějí nic slyšet. Začínají být alergičtí na média. Myslí si, že média ve všem vidí jen zlo a vytváří v nás strach. A přesně z těchto důvodů jsem se od médií odstřihla. 

Dokonce jsem tento týden viděla, jak Nikol Štíbrová na svých instastrories Voldemorta propaguje. A že ho máme zas hrotit. Lidi už ho prostě řešit nechtějí. Už ne, už toho bylo moc. 

Tímto článkem ale nechci říct, že bychom se na to měli všichni vyprdnout. To rozhodně ne. Já všechna opatření dodržuji a chovám se k ním s respektem a pokorou. Bez roušky bych do obchodu a nebo veřejné dopravy nevlezla. Jsem alergická na lidi, kteří proti tomu demonstrují. Ve Strakonicích máme na facebooku skupinu "Strakonice nahoře bez", kde se schází právě lidi, kteří nenosí roušky nikam a chlubí se tím. S tímto naprosto nesouhlasím.

Co jsem ale článkem chtěla říct? Lidi, nenechme se děsit k smrti médii. Nesledujme je tak často. Co se ke mně doneslo, tak schválně sdílejí jen to nejhorší. Starejme se o svou psychiku. Choďme místo sledování zpráv do přírody na procházky. Smějme se nad komediemi a nebo hovory se svými blízkými.  Potkávejme své kamarády venku. Sportujme a dobře jezme. Toto jsou věci, čím se můžeme jako společnost uzdravit. Není to věčný strach, jak si myslí média!

Já věřím, že psychické a fyzické zdraví jsou spolu neskutečně propojeny! Věřím, že tím strachem, který se v nás snaží vyvolat média, je vše horší. My vystresovaní a náchylní něco chytit. Buďme v pohodě. Je teď důležité se o své psychické zdraví starat víc než normálně! Proto si ho nenechte ničit médii. Nemusíme vědět, kolik nakažených za den je a nad čím se spekuluje. Ta platná opatření se k vám stejně nějak dostanou a většinou už ve formě, kdy fakt platí a ne nesčetně jejich beta verzí, které byly navrženy, než je Bureš zrušil. 

Buďte hlavně všichni zdraví a slibte mi, že se půjdete projít!

Jak v této době vnímáte média vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More
di

Mé září 2020

sobota 3. října 2020

20 komentářů

Ahoj, už někdy v létě jsem si začala z tramvaje dělat takovou mou "kancelář". Vyřizovala jsem v ní veškeré zprávy, které mi za noc a nebo den v práci přišly a projížděla sociální sítě, protože mimo tramvaj jsem na to moc času neměla. Začala jsem to nazývat svou "tram office". Momentálně jsem ji tak trochu rozšířila na "bus office", jelikož tento článek píšu z autobusu. Není to poprvé, co mám zapnutý počítač a pracuji. Do teď jsem dělala na diplomové práci, v té ale teď jsem v takovém stádiu, že potřebuji myš a prostor kolem sebe. Zkrátka počítám statiku budovy. A tak jsem tento čas nechtěla jen proflákat a rozhodla jsem se, že vám sepíši, jaký jsem měla září. Tak jdeme na to!



Už tak nějak dýl jsem říkala, že jsem docela ostuda a že bych se měla podívat konečně na Říp. Myslela jsem, že mě tam vezme přítel, jelikož je z jeho okolí, ale pro něj je to prostě malý výlet, na který není nutno ztrácet celý den, když můžeme vyrazit někam dál a tak jsem nakonec řekla kamarádce, která také bydlí v jeho okolí. Procházka na Říp byla příjemná a ne moc náročná. S kamarádkou jsme byly domluvené, že až slezeme z Řípu, musíme si dojít na poké. Hned po výšlapu jsme už nemluvily skoro o ničem jiném a celé šťastné jsme utíkaly na roudnický zámek, kde je právě stánek s výborným poké a mají i sushi! Hrozně bych vám ho chtěla doporučit, ale upřímně nevím, jestli tam ještě teď bude, jelikož je venkovní, ale jestli se vydáte do Roudnice nad Labem a uvidíte na zámku stánek s poké, rozhodně to stojí za to! Ale samozřejmě jsem si užila i výšlap na Říp.

 
V září jsem si užívala doznívající prázdniny, kdy jsem věděla, že mám ještě chvíli času, kdy si mohu užívat. Vydala jsem se na koncert Tomáše Kluse u nás ve Strakonicích. Byla jsem na jeho koncertu už několikrát a vždycky mi umí dodat plno energie a optimismu. A taky pocitu, že jsem výjimečná. 
Zářijové volno jsem trávila hodně běháním, ale také procházkami. S kamarádkou jsme vyrazily na procházku Stromovkou a ukázala jsem jí, jak se jednoduše dostat na cyklostezku na druhé straně Vltavy. Zpět už jsme jely přívozem, protože novou Trojskou lávku ještě neotevřeli. Ale už se to blíží! 


Na svatého Václava jsem se s přítelem vydali na výlet do Děčína. Můžu říct, že na to, že tam ani jeden z nás nebydlí, tak je to dost častý cíl našich cest. Máme to tam prostě rádi. Když jsme na mostě spatřili vánoční výzdobu, chvíli jsem sice nechápala, ale ve výsledku mi to udělalo docela radost a fotka byla nutností. Lidi, už jenom 81 dní do Vánoc! Mimochodem, existuje na to několik odpočtů na internetu. Tady máte jeden náhodný. 
Když už jsem vám doporučovala podnik v Roudnici, doporučím vám jeden i v Děčíně. Jedná se o kavárnu Coffee and Books a je naprosto dokonalá! Byli jsme v ní už podruhé. Po první návštěvě jsem si ji také pamatovala a když jsme sem přijeli tentokrát, museli jsme se tam opět vydat. Celý prostor kavárny je neskutečně útulný. Všude jsou knížky. I jako stínidla na osvětlení! A do toho mají to nejlepší latté, co jsem kdy měla a to dokonce za 54 korun! Celá jejich nabídka je štědrá. Jak káva na všechny způsoby, tak i jídlo. A zákusky. Bože, ty vypadaly tak nádherně! Jestli jsem vás alespoň trochu nalákala, zde máte jejich webovky, je tam vidět alespoň ten interiér, když už skrz ně nejde ochutnat to kafe, heh. 




No a na závěr bych možná mohla povědět, proč jsme do toho Děčína vůbec jeli. Možná jste už poznali Děčínský Sněžník! Okamžitě na mě zapůsobil. Sice je to od nádraží města na vrchol Sněžníku a zpět nějakých 20 kilometrů, mě to ale přišlo jako pohodová procházka, rozhodně nic náročného. Příroda po cestě je nádherná a skály tohoto kopce působivé! Tak nějak se mi příroda těchto končin hrozně líbí. A co teprve na německé straně okolí Schmilky a nebo Hřensko! 

Jak jste si užili září vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More
di

Youtube..?

čtvrtek 1. října 2020

20 komentářů

 Ahoj, poslední dobou se na mě vše sype. Stále chodím do práce a do toho píšu diplomovou práci a také vyhlížím její konec. Už mě to dost unavuje sedět v práci u počítače a pak přijít domů a sedět u počítače. O tom ale tento článek být nemá. To je vlastně jen takové vysvětlení, proč jsme nevydala teď 14 dní článek a tiše trpěla nedostatkem psaní článků a nějaké té kreativnější tvorby. 

Asi vás pustím hluboko do své hlavy.


V zátěži těchto ne příliš kreativních věcí ve mně řve mé já, které chce tvořit. Ať už psát a nebo něco nového. Do toho řve mé zodpovědné já a bojí se ekonomické krize. Má pocit, že jeden příjem nestačí, že to chce nějakou pojistku. Chce nemuset pořád hledět na bankovní účet a moct si klidně dát to poké k obědu, i když stojí, sakra, 250 korun. Ale to kreativnější já řve nahlas nejvíc. 

Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že si k blogu přiberu i YouTube. Všechny mé já by byly pro. Blog miluji ze všeho nejvíc a pravděpodobně ho nic nikdy nenahradí, ale tato doba, kdy jsou lidé líní číst, mu moc nepřihrává. Nejde dělat jen blog. Alespoň takový z toho mám pocit. Neříkám, že chci úplně změnit obor a živit se YouTubem. Nechci. Už jsem z toho tak trochu vyrostla a vidím ty věci, které jsou za tím. Necítím to teď tak. Více méně hledám jen místo, kde se budu moct kreativně vyjádřit a něco se přiučit.

Nadpis tohoto článku tu mám připravený už asi ty dva týdny, co jsem se neozvala. Mé myšlenky se k tomu ale vrací. Jediné, co mě brzdí, je čas. Když jsem byla s Veru na procházce, právě o tomto jsme se bavily a já jí říkala, že mě YouTube v poslední době sice láká, ale že dřív, jak po obhajobě diplomky na to pořádně nebudu mít čas, když ho nemám pořádně ani na blog. 

Dnes jsem se podívala na svůj YouTube účet, protože vím, že jsem tam kdysi nějaké videa dávala. Většina z nich je tedy soukromých, vidět je jen to z výletu do Budapešti. Najednou jsem si všimla, že tam mám 2 odběratele a nechápala jsem, jak se tam vzali. Na mrtvém kanále s jedním videem absolutně beze slov. A to mě zase nahlodalo o dost víc. 

Je možný, že tento článek je to poslední, co mě bude s YouTubem spojovat, protože když se nad tím zamyslím logicky, má to pro mě víc mínusů než plusů. Pořád mě to tam ale táhne. A třeba to taky zkusím a zjistím, že to vlastně není to ono. Kdo ví. 

Co vy a YouTube?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥


Read More
di
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)