Můj srpen 2020

Ahoj, zase jsem nějak nestíhala psát články. Je to se mnou hrozné. Práce na plný úvazek bere hodně času a navíc sedím celou pracovní dobu u počítače a po práci se mi k němu už moc zasedat nechce. Musím si na to ale začít zvykat, protože blog miluji a chci psát dál, nechci, aby mi práce brala mé koníčky. A už tuplem ne ten největší. Za druhé musím začít po práci dělat ještě diplomku, takže taky vysedávání u počítače. Achjo. Ale nájem se sám nezaplatí, že jo. No, konec stěžování si, jdu vám povyprávět o mém srpnu!

Na začátku srpna jsem oslavila své 25. narozeniny. Achjo, toto letí! Psala jsem vám o tom zde. Vytvořila jsem si tradici, kdy na každé své narozeniny chci zaběhnout půlmaraton. Tento rok jsem z toho měla hodně velké obavy a do poslední chvíle jsem si vůbec nevěřila, že se mi to může povést, ale nakonec jsem překvapila sama sebe a doběhla jsem ho a ještě k tomu jsem si hodila osobáček! Povedl se mi zaběhnout dokonce pod dvě hodiny a z toho jsem byla hodně šťastná. 

Na začátku srpna jsem se také přestěhovala v rámci bytu do většího pokoje a udělala jsem si ho podle sebe. I o tom už jste na blogu mohli číst a to konkrétně zde. Na pokoji chci udělat ještě nějaké ty změny, ale o těch vám ještě určitě napíši. Jen bych chtěla říct, po měsíci, co tu jsem, že se v něm cítím o dost lépe a i celkově v Praze jsem se víc zabydlela. 

Jestli čtete můj blog už déle, určitě víte, že jsem si zamilovala místo, kterému se říká CAMP. V poslední době jsem tam hodně dlouho nebyla, ale v druhém srpnovém týdnu jsem se tam konečně podívala a to konkrétně na přednášku o Kodani, kde jsem byla minulé září. Vyšly o tom tři články - fotočlánek, vyprávění z 1. a 2. dne a vyprávění z 3. a 4. dne. Během přednášky se pouštěl záznam o tom, jak to vypadá, když jedete v Kodani na kole. Všechny to skvěle pobavilo a mě snad ještě víc, protože jsem to fakt zažila. No a mnohem větší kolovou zácpu!

Mezi své tradice jsem zařadila i výšlap na Ještěd. Nevím proč, ale už od malička hrozně miluji Liberec a jeho okolí a hrozně ráda se tam vracím. Jo, v tom městě toho zas tolik k vidění není, ale i tak mě tam něco táhne. Poprvé jsem tam byla, když jsem chodila na základku. Vlastně ani nevím, co všechno jsme tam dělali. Matně si jen vzpomínám, že jsme byli na Ještědu a v Babylonu. Vůbec si samotné město nepamatuji, ale pamatuji si, že se mi tam hrozně líbilo a cítila jsem se skvěle. Od té doby jsem se tam už několikrát vrátila a pořád se tam cítím stejně parádně. 

Vyjít na Ještěd pro mě byla tento rok hračka. Dost jsem si zlepšila fyzičku a navíc jsem tam šla s mamkou, která mi připomínala, ať tolik neženu a dávám pauzy, heh. 

V srpnu jsem se po dlouhé době viděla s kamarádkou z vysoké. Měly jsme spolu jet na výlet, ale shodou nešťastných náhod to nevyšlo a tak jsem byla ráda, že jsme se sešly alespoň na večeři a předaly jsme si dárečky. Ani mi nepřišlo tolik podstatné to, co jsem dostala, jako to, že jsme se konečně viděly. 

Poslední věc, o které se tady zmíním, je to, že jsem začala pěstovat avokáda. Teda, mám ve vodě dvě, ale ještě ani jednomu nevyběhl kořínek, takže se nedokážu považovat za nějakého velkého pěstitele, ale stále doufám, že se mi zadaří a alespoň z jedné pecky to prostě vyjde! Hrozně jsem se totiž zamilovala do toho, jak dospělá rostlinka vypadá a nějakou kytku do svého pokoje prostě chci. A když si ji navíc vypěstuji sama, bude to pro mě mít mnohem větší cenu. 

Jaký byl váš srpen? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥