Narozeninový den

Ahoj, jsem úplně mrtvá. Jo, to je skvělý začátek článku. Takže to vezmu asi rychleji, stejně tento nebude nikterak veselý, proto nebude vadit, když ho trochu urychlím. 

.

Jestli mě sledujete dýl, už víte, že nemám úplně ráda své narozeniny. A já je měla právě včera, 4.8. Je to den plný očekávání. Trnu hrůzou, aby na mě nezapomněl nějaký člověk, od kterého by mě to mrzelo. A to víte, že toto se stane každý rok. Nemám ani moc ráda to, že je mi zase o rok víc, nebalancuji to, co jsem za ten rok stihla, ale spíš si blbě připomínám, co všechno jsem chtěla udělat, ale neudělala. A tento rok jsem byla sama a nedostala jsem jediné přání naživo. Myslím tedy konkrétně svůj narozeninový den. Co se ale dá dělat, možná by se tak stalo, čti určitě, kdybych ty narozeniny nezatajovala, kde se dá. No, nebudu v tomto odstavci už radši pokračovat, radši vám napíši o dvou věcech, které naopak ráda mám.  

Každý rok mám ve zvyku péct pro své kamarády dort, který následně sníme na mé oslavě. Tento rok jsem si na Pinterestu vyhlídla jeden takový krásný s jahůdkami. Promyslela jsem strategii, jak ho udělám a nakonec mi bylo jasné, že se nevyhnu potahování fondánem. Nikdy jsem to nedělala. Tvořením dortu jsem sice nakonec strávila docela dost času, ale jsem šťastná z toho, jak nakonec dopadl. Jeden kamarád ho dokonce posílal vyfocený své mamce, ten den měli také oslavu, s kupovaným dortem, a prý ten můj vypadal o dost lépe!

Od kamarádů jsem dostala tuto nádhernou kytičku. Bohužel jsem si ji nemohla odvézt do Prahy a tak mi nakonec způsobila víc smutku než úsměvů. Mě se totiž tak líbila, že se mi od ní vůbec nechtělo odjet a celou cestu autobusem jsem z toho byla hrozně smutná. No, myslím, že toto je dostatečný důkaz toho, jak se mi líbila. 

Věc, kterou jsem udělala poprvé minulý rok a už tehdy jsem si řekla, že z toho chci mít tradici, je běžet na své narozeniny půlmaraton. Letos jsem se na něj vůbec necítila, ještě ráno jsem z toho byla hrozně nervózní a říkala jsem, že to nedám a že nic neběžím. Nemohla jsem svou tradici ale porušit hned druhý rok a tak jsem vyběhla a nakonec jsem to zaběhla tak, jak by se mi ani nezdálo! Půlmaraton jsem dala pod dvě hodiny a byla jsem z toho šťastná. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že to byl můj osobáček. Po něm ale přišla neskutečná únava. Oka, tohle se dalo čekat. Opět jsem ale nemohla usnout. To se mi stalo i minulý rok. Když jsem konečně usnula, můj spánek nebyl dobrý a proto jsem teď hrozně unavená a jdu zalézt do postele a pustit si nějaký film a u něj pomalu usínat. 

Jak trávíte svůj narozeninový den vy? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥