Věci, které mě vytáčí

Ahoj, mám dnes náladu na nějaký lehčí a povídací článek a tak jsem si z poznámek vytáhla právě toto téma. Dnes vám chci říct o věcech, které mě rozčilují a trochu vám o nich popovídat. Budu ráda, když se mnou v komentářích budete sdílet ty své věci! 

Vyhazování jídla

Jedna z věcí, které mi vadí nejvíce, je vyhazování jídla. Jo, občas to neuhlídáme a něco se nám zkazí a nebo v restauraci necháme malý zbytek, který do sebe už nenarveme. Ale podle statistiky se vyhodí 1/3 jídla, které nakoupíte. To je, jako kdybyste šli do obchodu pro 3 tašky jídla a 1 rovnou vyhodili do popelnice. Mě toto prostě vytáčí. Nechápu moc lidi, kteří si objednají něco v restauraci a nechutná jim to a tak to prostě nechají obsluhu vyhodit. Nebo si toho objednají tolik a ví, že to nesní, ale chtějí to ochutnat. Samozřejmě jim to zbyde a pak si to nenechají zabalit, ale vyhodí se to. Jak já to plýtvání jídla nesnáším!

Nezapnuté směrovky

Další věcí, která mě rozpaluje doběla, jsou řidiči. kteří neví a nebo zapomněli, k čemu mají směrovky. Už kolikrát se mi stalo, že přede mnou někdo bez směrovky zastavil u kraje, odbočil a nedal to vědět a nebo neodbočil. Toto nemohu vystát. Navíc je to fakt i nebezpečné. Nejvíc cením ty řidiče, kteří i vzorně označují překážky. Jo, některé jsou dost vidět, ale když pak člověk jede ve velkém provozu a překážka se objíždí jen v nejmenší možné vzdálenosti, je toto hodně dobrý čin, jelikož překážku vidíte až na poslední chvíli. 

Předbíhání ve frontě

Každý z nás to určitě zažil a každý z nás to někdy udělal. Já jsem se jednou dokonce pokoušela to zahrát na to, že jsem cizinka. Byli jsme se školou na exkurzi v Praze a šli jsme do katedrály Sv. Víta a když jsme tam přišli, byla tam neskutečná fronta. A naši učitelku nenapadlo nic lepšího, než že nám řekne, abychom předběhli. Tak jsme šli na to. Jedna paní na nás okamžitě začala nadávat, všichni ji ignorovali a já jsem se cítila hrozně a tak jsem myslela, že říct jí "what" bude to nejlepší, co mohu udělat. Přece s cizincem si ta stará paní nepopovídá. Jenže ona nás předtím slyšela, jak si povídáme česky, takže to byl spíš trapas. Od té doby toto bytostně nesnáším.

Telefonování v autobuse 

Toto nemám ráda jak ze svého pohledu jako cestujícího tak i z toho pohledu člověka, který musí telefonovat. Co si budeme povídat, všechny spolucestující to ruší, když celou cestu vedete hlasitý rozhovor s kamarádkou doplněný o výbuchy smíchu. A už jsem to několikrát zažila a i mi často někdo povídal, že se mu to stalo také. A nejhorší je, když je tento člověk slyšet i přes sluchátka. A z tohoto důvodu i nesnáším telefonovat. Vím, že někoho ruším a zároveň je mi jasné, že poslouchat tento cizí rozhovor je až moc lákavé na to, aby to nikdo neudělal. A mamka má talent mi volat vždy, když v tom autobuse sedím.

Škemrání o peníze

Možná v tomto nejsem tolik empatická, ale jsem toho názoru, že vždy se o sebe člověk může postarat, když chce. Najít si nějakou práci. Proto nemám velké pochopení pro lidi bez domova. Neukamenujte mě! Ti samotní mě ještě nevytáčí. Ani žebráci. Co ale bytostně nesnáším jsou ti lidé, kteří k vám přijdou a ptají se, jestli jim nedáte peníze. Ne. A mohla bych tu pokračovat s dalšími důvody, proč ne, ale bojím se, že byste mě pak fakt už ukamenovali.

Špatně daný toaleťák na držák

Tak a teď něco na odlehčení. Toaleťák na držátko patří prostě tak, že konec, který odtrháváte není u stěny. Jakmile ho tam někdo dá přesně tímto způsobem, mám pocit, že vypěním a okamžitě ho přendavám. Kdekoliv. A jestliže to nejde kvůli typu držáku, jsem vytočená ještě víc, heh. 

Mám pocit, že bych mohla pokračovat ještě dál! Ale když mě zas nějaké věci napadnou, podělím se o ně v případném druhém díle tohoto článku.

Co vytáčí vás?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥