Ahoj,
já slibuji, že už nebudu z každého závodu tak rozjařená, že bych o něm psala další a další článek, ale o tomto vám ještě napsat chci. Teda, jestli budu závodit jednou ročně, možná to pro mě bude tak neobvyklá věc, že o tom budu psát zas a zas, ale uvidíme. Nic neplánuji a ani nic nezavrhuji. Nechám to prostě plynout.
V pátek, 8. 5., jsem se probudila a šla jsem na facebook, kde na mě vykoukla událost k Běhu Osvobození od spolku Rozběháme Česko. Vůbec jsem neměla v plánu tento den jít běhat, ale najednou jsem si řekla, že vlastně nevidím jediný důvod, proč do toho nejít a že to můžu udělat hned za chvíli. Zaregistrovala jsem se a za dvě hodiny jsem byla připravená na startu své obvyklé tratě.
Jak už jsem napsala, rozhodla jsem se běžet svou klasickou trať. Byla jsem si vědoma toho, že je dost kopcovitá a že se tímto stavím do dost nevýhodné pozice, ale poslední měsíc jsem stejně měla takovou běžeckou krizi, že mým cílem bylo těch 5 km vůbec doběhnout a pak jsem se i zasnila a rozhodla jsem se, že bude super to doběhnout pod půl hodinu. Což by normálně nebyl nejmenší problém, kdyby ale nebyla ta krize.
Rozběhla jsem se a už ten kopec, který mám na prvním kilometru, jsem odběhla o půl minuty na kilometr rychleji než normálně. To mě asi nakoplo a pořádně jsem se do toho opřela. Druhý kilometr uběhl hodně rychle a já už se blížila ke křižovatce, za kterou bylo auto zapadlé ve škarpě. Dost očividně zapomnělo zatočit. Než jsem se dostala na křižovatku, tři další auta projela a ani jedno vůbec nezpomalilo, aby se přesvědčilo, že v tom nabouraném není nikdo zraněný. Měla jsem ale smůlu a když jsem přibíhala ke křižovatce, musela jsem zastavit, protože jelo další auto. Koukala jsem na směrovku, jestli mě ovlivní jeho směr a nebo ne. Pán se na mě podíval, jak na něj koukám a tu směrovku prostě nedal. A když jel tak, že mě neomezí, byla jsem fakt naštvaná, že mi kazí čas. Nakoukla jsem do nabouraného auta, zjistila jsem, že je prázdné a běžela dál. Nenechala jsem se zdržením odradit a mákla jsem si.
Těch 5 kilometrů uběhlo rychle, zaběhla jsem je za 28:02, 5:36 min/km. Nebýt pána, který neví, k čemu jsou v autě směrovky (Bože, jak já tohle nesnáším!), byla bych tak o půl minuty rychlejší a tak o 30 míst lepší. A jestli mám pokračovat v "kdyby", tak kdybych si zvolila rovinatou trať, mohla bych dokonce zaběhnout svůj osobák na 5 km vůbec!
No, nebudu ale brečet, byla jsem po tomto svém výkonu šťastná jak nikdy. Dokonce více než po svém prvním závodě. Nakonec jsem doběhla 198 z 1273.
Kdyby chyby, za mě je obdivuhodný už to, že si se rozhodla přímo v ten den a za pár hodin už stála odhodlaná zaběhnout skvělý čas a vůbec .. zúčastnit se. Já jsem velký odpůrce běhu, takže obdivuji, když to někoho baví. :D jen tak dál! :)
OdpovědětVymazatDěuji! :)
VymazatTo je super, gratulujem. :)
OdpovědětVymazatSabi z blogu Beautiful savage
Děkuji! :)
VymazatJeee, já tak obdivuju lidi, který tohle zvládají :) Jestli něco fakt nesnáším, tak je to běh :D Nejde mi to, vypadám u toho šíleně blbě a už po 200 metrech mě to nebaví :D Tobě Leni gratuluju! :)<3
OdpovědětVymazatPauline's Tiny World
Děkuju! ♥ Každý máme to svoje a to je na tom všem super! :) Určitě děláš něco, co nebaví mě :D
VymazatPáni, tak to jsi odvedla skvělý výkon, gratuluji! :))
OdpovědětVymazatDěkuji! ♥
VymazatHlavní je zúčastnit se. Skvělý výkon. Obdivuji tě, já bych to asi ani neuběhla. :-D
OdpovědětVymazatPovídání nejen o kosmetice
Děkuji moc! :)
VymazatSuper, že jsi se vyhecovala a namotivovala a šla do toho!
OdpovědětVymazatDocela mě děsí, že někdo vidí auto ve škarpě a nezastaví?? Nechápu, my s přítelem vždy stavíme i třeba kvůli zvířátkům u krajnice atd.
Úplně nemůžu říct, co na silnicích nesnáším při běhu, když neběhám, ale na kole třeba jiné cyklisty s dětmi, které se pletou do tratě. :) Jinak jsi dobrá! já bych uběhla tak deset metrů a mohli by mě odvést :D
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Jo, ty taky nemám ráda, člověk se vždy bojí, že jim ublíží :/
VymazatDěkuji! :)