Boj za byt v Praze - zvládnu to vůbec?

Ahoj,

lidé mají plány, ale plány často nejsou tak přátelské, aby vyšly. Přesně tak totiž dopadly ty mé. Měla jsem plán, že po tomto semestru zůstanu ještě léto na koleji a zároveň budu chodit do práce, abych si do začátku něco vydělala. Ale pak začala korona krize a na koleji začali zavádět opatření, které ze Strahova, ze kterého si lidé už doteď dělali srandu, že je to horší jak věznice, udělalo věznici. Došlo mi, že bude lepší si najít nějaké bydlení už teď a nečekat na podzim. Taky bych totiž mohla strávit celé léto na koleji, kde se teď kvůli těm opatřením necítím úplně dobře. A bůhví do kdy budou, že jo.

Nebojte, nebyla jsem tak naivní, že bych si myslela, že to bude ta nejjednodušší věc mého života. A ani vlastně nehledám tak extra dlouho, abych z toho mohla být tak nějak zhrzená. Jsem spíš ve fázi počátečního šoku, kdy přijdete do něčeho nového a začnete narážet. Sice jsem četla některé vaše příběhy, že to bylo složité, ale něco jiného je číst to a něco jiného je to zažívat.

Své možnosti jsem začala zkoumat už někdy v únoru, kdy jsem se přidala do různých skupin na facebooku. Chtěla jsem si udělat jasný obrázek o tom, za kolik tak je to ubytování, co je dobrá cena a do čeho jít nemám. Koukala jsem hlavně po garsonkách, 1+kk a nebo o samostatném neprůchozím pokoji. 

Minulý víkend jsem odpovídala na první inzerát a minulý čtvrtek jsem měla jet na prohlídku. Ta se ale zrušila ještě dřív, než jsem tam stihla dojet, protože se našla jiná zájemkyně, která napsala prostě dřív. To jsem si řekla ok, nemohla jsi přece čekat, že to vyjde hned napoprvé. 

Hned v úterý jsem si domluvila další prohlídku v pro mě vysněném bytě. Přímo na Jiřáku. Jestli čtete můj blog déle, určitě víte, jak miluji Jiřák. Včera jsem byla na prohlídce. Jako malý úspěch jsem brala to, že jsem na ni vůbec jela, že se to nezrušilo ještě před ní. Věděla jsem ale, že je o tento inzerát velký zájem. S holčinou, která tam zůstala sama a hledala k sobě dvě spolubydlící, jsme si i docela sedly. Necítila jsem se s ní jako se skoro každým cizím člověkem - zamlklá a ve stresu. Příjemně jsme si popovídaly, byt byl naprosto nádherný a než jsem odcházela, tak mi dokonce řekla, že jí jsem sympatická. Následně jsem šla na procházku celá šťastná, protože jsem z toho fakt měla dobrý pocit a myslela jsem si, že to klapne. (A během té procházky vznikla právě fotka k tomuto článku, takže není zas tolik mimo téma, jak se může zdát.)

Večer ale přišla zpráva, že si nakonec vybrala někoho jiného. Aby bylo jasno, já se na ni nezlobím, má právo si k sobě vybrat, koho chce. Jen toto byl můj vysněný byt a pokoj. Možná proto mě to vzalo tolik. Každopádně jsem začala analyzovat, co jsem řekla špatně. A asi to byla věta "mám přítele, ale neplánujeme se k sobě zatím stěhovat". Nejspíš by bylo nejlepší jeho existenci zatajit, ale pak přijde na návštěvu a já chci vědět, že není problém, když tam přespí. Achjo.

Alespoň mám pro příště poučení, že žádný dobrý signál vlastně tak dobrý signál není a že zákon přitažlivosti nefunguje, když se to týká pražských realit. 

Vy, kteří toto máte za sebou, máte nějaké rady, co pomohlo vám při hledání? Nějaké vaše osobní strategie? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥