Mé září 2019

Ahojte,

další měsíc opět utekl rychleji, než bych si vůbec mohla myslet. Nejspíš to bude tím, že moje září už vlastně vůbec nebylo pracovní, ale konečně jsem měla měsíc, který jsem si celý dost užila. No a tak tento článek píši hned s větší chutí!

Můj měsíc začal zápisem do magisterského oboru na vysoké škole. Mám teď za sebou první týden školy a musím říct, že z toho mám hrozně rozporuplné pocity. Vlastně náplň studia je úplně jiná, než jsem čekala a nejsem si jistá, jestli mě to baví. No, dám tomu ještě šanci! Ale teď už jdu psát o veselejších věcech.

O Kodani už toho bylo řečeno plno, ale i přes to bych se k ní ještě na chvíli vrátila. Hlavně proto, že ji prostě chci mít zmíněnou v článku z tohoto měsíce. Došlo mi ale, že jsem vám vůbec neřekla, co se mi tam nelíbilo a tak jsem se rozhodla, že to napravím v tomto článku. Kodaň jako taková je sama o sobě nádherná. Když se ale začnete koukat víc z blízka, vidíte všude odpadky. Lidé místo do koše hází věci jen tak ke koši a i mimo něj. Čekala jsem, že bude Kodaň krásně uklizená jako Oslo, možná to byla ta chyba. 

Po Kodani jsem měla promoce, po kterých jsem zůstávala už v Praze do začátku nového semestru. Měla jsem volné 4 dny a tak jsem je využívala přesně podle sebe. Chodila jsem běhat, dvakrát jsem byla dokonce ve Stromovce, kterou miluji, ale kdybych do ní měla jezdit pokaždé, když jdu běhat, nedávala bych to časově. Běhat po Stromovce je fakt boží. Je tam krásné prostředí no a ještě rovinka. Byla jsem i na procházce po Praze. Bez těchto procházek by to prostě nešlo. 

V září jsem měla štěstí i na open air koncerty, na které byl vstup zadarmo. Respektive jsou součástí nějaké větší akce. Takto jsem byla hned v den příletu z Kodaně na Báře Polákové, Thomu Artwayovi a Pokáčovi. Jo, to byl vydařený koncertový den. Na další akci jsem viděla Mandrage a Marpa s Troublegangem. Následující den jsem viděla Tomáše Kluse. V dalším týdnu jsem si zopakovala Pokáče, neboť toho není nikdy dost a ty písničky prostě stojí za to. No a následující den jsem viděla ještě kapely, které se mi nelíbily a tak se tu o nich nebudu zmiňovat. 

Heh, takto jsem si zkoušela, jak mi to bude slušet s mopsíkem, kterého jednou prostě musím mít. Dokonce jsem mu už vymyslela i jméno! Škoda, že na této fotce není ten mopsík tolik vidět. Každopádně tato fotka je ze dne, kdy za mnou přijela moje skvělá kamarádka do Prahy a vyrazily jsme na nákupy. Sháněly jsme toho plno, nakonec to ale dopadlo tak, že jsem si odnesla jen ten váleček na čištění oblečení. Vlastně nevím, jak se tomu říká. A to bylo vše. Tak jsem si zkusila, jaké to mají páni, když nakupují se svými drahými polovičkami, heh. Teda, zkoušela jsem si jeden svetr v CA z dětské kolekci. Měla jsem velikost 158/164, což by mi teoreticky mělo sedět. Bylo mi to ale velké. Tak jsem to vzdala s tím, že nechápu, proč musí být vše tak hrozně over sized.

Už předešlý den jsem sháněla hrneček bez ouška. Já ho vlastně hledám už přes rok, od té doby, co jsem byla v Oslu, kde jsem z něj pila. Nikde ho ale neměli a nebo ho měli na netu, ale za 300 nejméně. Měla jsem ale štěstí a našla jsem tohoto krasavce v Kiku za 45 Kč a od té doby vlastně nepiji z ničeho jiného. Jo, je to nepraktický a horký, ale tak stylový, že jsem schopná tu vyšší teplotu zvládat. No, stejně si do kafe liji hodně mléka, takže si tu ruku vlastně ani nepálím.

A jaké bylo vaše září?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥