Ahojte,
taky jste se tak neskutečně zamilovali do počasí, které bylo o víkendu? Já jsem tedy bohužel musela dělat nějaké věci do školy, tak jsem na žádném výletu nebyla, ale i na běhání se mi to sluníčko a teploučko dost líbilo. No, teď už se pojďme pustit do článku, ve kterém vám shrnu svůj říjen.
Tento měsíc jsem zahájila pár dny ve Florencii, o které jsem už psala příspěvek zde. Po Florencii jsem samozřejmě chytla podovolenkovou depku. Taky to tak máte, že když se odněkud vrátíte, tak chcete okamžitě zpět a nejste schopni fungovat a nemáte na nic náladu? Já to mám pokaždé. Vlastně už s tím docela i počítám, když někam jedu.
Kdysi jsem poslouchala podcast od Terezy Salte, která právě o tomto mluvila. Říkala, že když to takto máte, nejste úplně spokojeni se svým životem, který doma vedete. No, jako do té školy se mi fakt nechtělo, co si budeme. A mám ještě pár důvodů, proč si myslím, že měla Terka pravdu. Ale toto si nechám pro sebe.
Kdysi jsem poslouchala podcast od Terezy Salte, která právě o tomto mluvila. Říkala, že když to takto máte, nejste úplně spokojeni se svým životem, který doma vedete. No, jako do té školy se mi fakt nechtělo, co si budeme. A mám ještě pár důvodů, proč si myslím, že měla Terka pravdu. Ale toto si nechám pro sebe.
Na co jsem se ale těšila, byly mé procházky po Praze, které mi celé léto neskutečně chyběly. V tyto slunečné dny byly výhledy z Petřína fakt dokonalé a mě až štve, že už má být teď větší zima. No, co se dá dělat.
Asi jsem vám o tom ještě nepsala, ale jedním z mých hodně oblíbených míst je Jiřák. (heh, to mě teď přivádí k myšlence, že bych mohla napsat článek o mých oblíbených místech v Praze a vůbec se mi to nezdá jako špatný nápad!) Neskutečně se mi totiž líbí ten kostel! Vždy si koupím studené kafe a nebo nanuk v Albertu, který je v ulici, která vede od Míráku na Jiřák, je to Albert v nejhezčím prostředí, který jsem kdy viděla, a jdu si sednout na lavičku. Naposledy jsem takto byla na Jiřáku minulé pondělí, kam jsem nakonec šla jen kvůli 15 minutovému posezení. Pak jsem musela jet do školy. Stejně jsem si to ale neskutečně užila!
Na Jiřák jsem znovu zavítala hned za dva dny, tentokrát ale poprvé městskou dopravou. Vždy tam jinak chodím pěšky. Jely jsme tam s kamarádkou na snídani do Cafefin a já si dala tento božský banánový chleba s ovocem a musím říct, že toto bych mohla snídat snad každý den. To bylo tak dokonalé a výborné, achjo! A celkově se mi prostředí v Cafefin líbilo, interiér je sice poskládaný z nábytku, který k sobě na první pohled nepatří, ale tak nějak to dohromady funguje. Jediné mínus, co jsem našla, je to, že není vidět na kostel, heh. Ale to je sakra subjektivní pohled!
Minulý týden byly v Praze odhaleny a otevřeny tyto kobky, ve kterých budou kavárny, bary a dokonce i městská knihovna. Já si tuto událost samozřejmě nemohla nechat ujít a musím říct, že je to sakra dobrý nápad a myslím, že budou i hodně oblíbené. Tyto kobky jsou totiž na pražské náplavce, takže si to asi dokážete představit.
