Pokus o návštěvu mostu na Šumavě podruhé a nejošklivější město jižních Čech

Ahojte,

o tom, jak jsem zkazila hledání jednoho mostu, na který jsem zvědavá, jsem vám už psala tady. Od té doby jsem se ho pokoušela najít znovu, tuto sobotu. No, zkazila jsem to znovu. O tom a o pokračování výletu, který byl zahájen tímto fuck upem, vám povím dnes. 

Už jsem se vybavila na výpravu za mostem lépe. Už jsem si fakt zjistila, kde ho mám hledat a neposlouchala jsem bratrovo rady, které stejně byly úplně mimo. Věděla jsem, že mám dojet na Stožec a že kousek odtud ten most už fakt je. To bych ale nebyla já, kdybych to všechno naplánovala tak, aby to mohlo bez problémů klapnout. Nezjistila jsem si totiž, jak moc velký kousek to je. A opět jsme na místo přijely nepřipravené. A vlastně i bez správné cesty, kterou se vydat, heh. Tu jsme se rozhodly zjistit u místních, ovšem můj popis "dřevěný obloukový most, 36 m dlouhý" asi nebyl přesný. A to jsem už spolkla poznámku o dolní mostovce! Každopádně když jsem couvala, že zkusíme hledat štěstí někde jinde, pán si vzpomněl a existenci mostu mi potvrdil. Ovšem by to byla procházka na 6 km, to mě se nechtělo v balerínách a mamka nebyla ochotná obětovat tolik času z Vyššího Brodu, který byl naším cílem. A tak jsem most znovu neviděla, každopádně už vím, kde je a jak se k němu dostanu. Tak do třetice to snad vyjde!

Po nějakém čase jsme dorazily do cílové destinace výletu, do Vyššího Brodu. Vyšší Brod hned ze začátku působil jako město, ve kterém je sice plno lidí, ale málo z nich je místních a málo z nich má město rádo. Bylo plné vodáků, kteří zde jen přestupovali na rafty a tak. Pak zde bylo plno Rakušanů a Němců, pro které na jednom konci města byla udělaná tržnice s vyloženě nevkusnými předměty. Přesně těmi, které vidíte na hranicích. Když jste přišli do obchodu, první váš pozdravili německy. V centru města moc lidí nebylo, protože do tržnice bylo daleko a k řece taky. Další davy byly u řeky. Samotné město bylo fakt zanedbané. Chodníky už se ani nesnažily předstírat, že jsou rovné. Město celkově vypadalo hodně smutně a dost jsem ho chápala. I nevěsta, která jela od oltáře, se netvářila zrovna nadšeně. Normálně mám města ráda, ale zrovna u tohoto se modlím, abych už do něj nikdy nemusela. 

Po prohlídce města, ze kterého jsme byly s mamkou obě dost zklamané a rozmrzelé, jsme se vydaly do místního kláštera, který je stále funkční. Zaplatily jsme si dvě prohlídky. Nebyla jsem si ale jistá, jestli je zvládnu. Já totiž na tyto komentované prohlídky moc nejsem, většinou mě to nebaví. Jediná prohlídka, které mě fakt bavila, byla ta na Červené Lhotě. Celou dobu jsem si myslela, že nás průvodce vezme i do cel samotných mnichů, ale prohlídka se konala jen v kostele a přilehlých galerií. Druhý prohlídkový okruh vedl k Závišovu kříži. Prohlídky zachránilo vlastně to, že byly o dost lepší než samotné město, takže ve mě nakonec zanechaly kladné pocity.  

 

Po Vyšším Brodě jsme si ještě chtěly zlepšit náladu hradem Rožmberk nad Vltavou, který je zhruba 10 km od tohoto hrůzoměsta. Já už si ale byla jistá, že další komentovanou prohlídku nechci a naštěstí ani mamka už na to neměla moc pomyšlení. Došly jsme na hrad a když jsem viděla kavárnu, začala mi blikat kofeinová kontrolka v hlavě, která mi připomínala, že jsem vlastně ještě dnes neměla kafe. Ceny zde byly nižší než v jakékoliv kavárně a tak jsme si na hradě daly Latté a Vyšší Brod byl zapomenut.

Jaké město je pro vás to nejošklivější, které jste kdy navštívili?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥