Nejkrásnější místa můžeme mít hned vedle baráku

Ahojte,

jste ten typ člověka, který si vždycky myslel, že ty nejkrásnější místa můžete najít jen za hranicemi České republiky? Já už z toho naštěstí vyrostla, ale přesně taková jsem byla. Jediným mým štěstím bylo, že bydlíme relativně blízko hranic a stačilo přejet na německou stranu Šumavy a najednou se mi ta Šumava děsně líbila. No, směji se teď sama sobě. A proto jsem se rozhodla napsat článek o tom, jak jsem našla jedno nádherné místo jen dva kilometry od domu. Kdybych tohle řekla patnáctileté Lence, vysmála by se mi do ksichtu a řekla, že to se nikdy nestane. 

Když jsem byla malá, vzpomínám si, že nás sem vzal táta. Od té doby jsem se to pokoušela kolikrát najít, ale má orientace v lese je jedno velké špatné, dost často se v nich ztrácím a to mohu být i pár kroků od baráku. Vždycky jsem vyšla úplně někde jinde a cestu jsem si samozřejmě nepamatovala. Po pár pokusech jsem hledání vzdala. Ano, mohla jsem se zeptat táty, ale bála jsem se vyjádřit, že se mi tu i něco líbí. Patnáctiletá Lenka by něco takového nikdy nepřiznala!

Postupem času jsem na skálu nadobro zapomněla. Až nedávno jsem šla s mamkou na procházku a blížily jsme se do míst, do kterých jsem při hledání skály vždycky ještě zvládla dojít. Zmínila jsem se o tom. Že si pamatuji, že tu někde je, ale že ji nemohu najít. Mamka řekla, že ta je někde tady napravo. A víte kam jsem vždycky zahnula já při hledání? Doleva. Nikdy mě nenapadlo jít na tu druhou stranu. Samozřejmě se na druhé straně už tak lehce přehlédnout nedala a našly jsme ji.

A ještě lepší je, že leží přímo na turistické trase a myslím, že je i oblíbená. Kousek před ní je ohniště, někdy si tam třeba i něco opeču! Jo a co mě rozesměje pokaždé, když tam jdu, tak je obal od kondomu. Skála asi pamatuje víc, než bych čekala. Vždy se na něj tak kouknu, zasměji se a řeknu si, že bych ho už měla uklidit aspoň já, když ta dvojice to neudělala. Jenže pak mi dojde, že až tam půjdu příště, tak už by mě nemělo co rozesmát. No, ale stejně by tam neměl být!

Londýnský novinář Gilbert Keith Chesterton napsal sbírku povídek, kterou nazval "Ohromné maličkosti". Jedna z povídek je o pánovi, bohužel už si nepamatuji jeho jméno, to ale k pointě není důležité, který si zrovna balí na dlouhou cestu, když k němu přijde jeho přítel a začne se vyptávat na to, proč cestuje. Pán odpovídá, že ho nezajímá Paříž ani Německo, že prostě vždycky odjíždí na tak dlouhou dobu, aby se do své domoviny mohl vrátit jako cizí člověk a vidět ji z nových úhlů a najít věci, kterých by si nevšiml, kdyby nikdy nevycestoval. Zkuste si tuto povídku najít a přečíst si ji. Není dlouhá, víceméně v ní není nic moc navíc než to, co jsem vám tu zkráceně popsala. Je to ale napsané o dost lépe, co si budem. Přečtěte si ji a zamyslete se nad tím. No není v ní jedna velká pravda?

Tak a to by bylo pro dnes ode mě vše. Jednou se na toto místo musím vydat i s foťákem a pořádně ho nafotit. A o dost lépe než tyto fotky, které jsem vykouzlila na mobilu. Ale stejně je s vámi musím sdílet.

Máte taky nějaké takovéto místo? Znáte Ohromné maličkosti?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥