Na dva dny v Bratislavě

Ahojte,

vlastně už je to měsíc potom, co jsem s kamarádkou v Bratislavě byla. Dřív jsem se na tento článek bohužel nedostala, jsem teď v jednom kole kvůli škole, je té práce fakt dost. Ale dnes si nechci jen stěžovat. Jen bych vám tak nějak chtěla říct, že teď nejspíš nebudu stíhat články dvakrát týdně. Až ale blázinec jménem státnice pomine, určitě se k tomu zas vrátím! Teď už se ale rovnou vrhneme na dnešní článek, který bude vyprávět o slovenském hlavním městě. 

Na Bratislavu jsme si nenechaly s kamarádkou nějak hodně času. Tak nějak jsme tušily, že ji zvládneme prolítat rychle a proto jsem navrhla, že bych se ráda cestou stavila ve Zlíně kouknout se na nově opravený památník Tomáše Bati. Ani ne 12 hodin před odjezdem jsem se ale bohužel dočetla, že památník bude uzavřen kvůli poruše podlah. Byla jsem z toho mírně rozhozená a smířila jsem se s tím, že budu muset přeplánovat celý výlet a vrátit všechny jízdenky a koupit nové.

Nakonec jsem je koupila hned na ráno a vyrazily jsme vlakem směr Bratislava, ve které jsme vystoupily v poledne a rovnou jsme se vydaly vyzkoušet bryndzové halušky do hospody, která byla hned pár minut chůze od vlakového nádraží. Zbyly na nás poslední dvě porce a musím říct, že jsem si neskutečně pochutnala. Bylo to ale neskutečně syté. 

Po obědě jsem si prosadila cestu kolem Slovenského rozhlasu, který má naprosto jedinečnou a neobvyklou konstrukci ve tvaru obrácené pyramidy. Já jsem si prohlížela budovu zvenku a kamarádka radši zvolila houpačku a byly jsme vlastně obě spokojené. 

Od rozhlasu jsme se začaly toulat, kam se nám zrovna zachtělo. Já jsem tedy deset minut před příjezdem do Bratislavy udělala vlaječky do Google mapy, abych nám označila místa, kde na nás něco čeká. Jo, byla to na mě dost velká příprava a už to nejspíš víckrát neudělám. Prostě to plánování nemám ráda a jsem na cestách tak nějak spokojenější bez plánů. 

Navštívily jsme blešák s nepopsatelnou atmosférou. Já jsem tedy tolik těchto trhů nenavštívila, ale tento byl v krásném prostředí, které na to bylo přímo navrženo. Dále jsme viděly kostel Nanebevzetí Panny Marie, od kterého jsme šly k hotelu Kyjev, který vypadal zavřeně, ale zaujal mě svým socialistickým vzhledem a hlavně tím, že byl vidět z mnoha částí celého města, což mi připomínalo mou školu, ta je taky vidět z plno částí Prahy. To je ale jediná podobnost.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

 Pak už byl čas se vydat na hrad, ze kterého byl výhled na UFO. O tom ale až dýl. Když jsme došly na hrad, nabyla jsem dojmu, že si prostě budu muset koupit čepici. Celý pobyt v Bratislavě mi byla zima a tady už to začalo být neúnosné. Proto jsem si hrad ani pořádně nevychutnala, spíš jsem se jen těšila, až půjdu do Eurovey a koupím si tam tu čepku. Co se mi ale na Bratislavském hradu líbilo, bylo to, že vás nekontrolovali policajti při vstupu do něj a že byl fakt hezky udržovaný, opravený a jeho okolí bylo uklizené. Celý hrad působil neskutečně čistě. 

První den jsme se také podívaly na Hviezdoslavovo náměstí, které je neskutečně dobře řešeno. Nevypadá jako velké parkoviště a ani jako nějaká důležitá dopravní spojka a lidé na něm prostě žijí svým životem. Dokonce zde mají obří šachovnici a mohou hrát šachy. Bohužel tam ale mají i americké velvyslanectví, což je vždycky velký pr*ser, jak už jsem se několikrát přesvědčila. Slováků se ale Američani bojí trochu méně. Kolem velvyslanectví v Bratislavě mají jen jeden vysoký plot a ne, jako v Budapešti, dva vysoké ploty s ostnatým drátem. Tohle mi přijde neskutečně stupidní a vždy, když to vidím, tak mi to úplně kazí dojem z daného místa. 

Na západ sluníčka jsme se vydaly rovnou na UFO. Trochu jsem měla obavy z výšky, nakonec jsem to vůbec neřešila. Vyjely jsme nahoru přesně včas. Stihly jsme se porozhlédnout a pak hned přišel západ Slunce. Sledovaly jsme ho z UFA a bylo to kouzelné. Nahoře ale byla docela zima a tak jsme byly rády, když Slunce konečně zmizelo někde v Rakousku a my jsme mohly jet zpět dolů. UFO je další dost unikátní stavba. 

Po UFU už bylo na čase vydat se hledat ubytování, které jsme měly dopředu zarezervované. Když jsem ubytování hledala, chtěla jsem, aby bylo co nejblíže centru a podle toho jsem nám vybrala toto. Už jsem se ale zapomněla kouknout na mapu, kde to vlastně leží a tak se stalo, že jsme spaly hned vedle této turistické atrakce. Když jsme se ubytovaly, vydaly jsme se ještě do Eurovey porozhlédnout se po krámech a do kina na Ženy v běhu, které kamarádka ještě neviděla a chtěla to napravit. Mě se ten film tak líbil, že jsem nenamítala nic proti tomu, abych na něj šla znovu.

Na následující den jsme měly už jen málo plánů. První z nich byl snídaně v Mondieu, kde jsem si vybrala jáhlovou kaši s malinami a datlemi a neskutečně jsem si pochutnala. Jáhly jsem do té doby jedla jen s jablky a skořicí a musím říct, že ta malinová verze byla i lepší! Po snídani jsme se vypravily projít se po Petržalce, na kterou jsem byla neskutečně zvědavá. Neuměla jsem si dost dobře představit tak velké sídliště. To se mi ale splnilo a opět vymrzlé jsme šly najít nějaký obchoďák, ve kterém jsme počkaly na autobus. 

Bratislava je podle mě město neskutečných kontrastů. Viděla jsem tam plno moderních budov, naproti nim ale třeba byl prázdný plac porostlý trávou a zaházený odpadky. Nebo toto prázdné místo uprostřed zástavby. 

Byli jste někdy v Bratislavě? Co na ni říkáte?

Mějte se krásně a na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥