Můj únor 2019

Ahojte,

musím se přiznat, že v poslední době toho moc nestíhám. Tedy ani blog, což mě mrzí, ale bohužel poslední semestr na bakalářském studiu je docela znát. No, ale dneska jsem si nepřišla stěžovat, ale spíš vám povyprávět o mém únoru, tak jdeme na to. 

Jelikož jsem zkoušky dodělala už v lednu, zbyly mi dva týdny v únoru, které jsem se rozhodla chodit do práce. Během těchto 14 dní jsem i vyrazila s partou na koncert Mandrage v klubu, což bylo dokonalé. Já tuto kapelu znám už od jejich začátků a na jejich koncerty jsem chodila už když hráli písničky z první desky, tak tento koncept koncertů pro mě byla neskutečná nostalgie a musím říct, že jsem si to fakt užila a jsem ráda, že jsem šla. 

Po zkouškách jsem měla i trochu volného času a tak jsem se rozhodla ho strávit tak nějak po výletech. Vytáhla jsem svou kamarádku na výlet do Sušice a pojala jsem ho čistě po svém pod heslem "hlavně nic neplánovat". Ne, že bych s tím měla problém, horší by pro mě bylo právě, kdybych ho naplánovat měla. Věděla jsem jen, že se chci podívat na lom Rábí a pak, že dojedeme do Sušice a tam se kousek projdeme na rozhlednu. S lomem tedy žádný problém nebyl, tam jsme trefily hned a užily jsme si to tam. Lom byl ještě zamrzlý a tak jsme na něm dováděly. Tak dlouho jsem už nebyla na ledě takto v přírodě! Naposledy beztak někde na prvním stupni základky. 

Po lomu jsme jely rovnou na oběd, řekly jsme si, že prostě dojedeme do centra a tam prostě najdeme nějakou hospodu. Jako první jsme narazily na čínu, kterou já mám hodně ráda a ani kamarádka proti ní nic nemá. Restaurace nás pobavila hned při vstupu svým pravopisem. Deně je prostě denně. Jídlo bylo dobré taky, ale obsluha trochu pokulhávala. Nakonec jsme se ale v těchto polních podmínkách najedly a vyrazily jsme obdivovat krásy Sušice. Došly jsme na starou vodárnu s výhledem a pak i na tuto rozhlednu. Tam jsme tedy nakonec popojížděly autem. Našly jsme k ní zkratku, kde byla sice horší cesta, sníh nám byl až po pas, ale zážitků tam čekalo plno. Sice jsem tam několikrát někam zapadla a spadla, ale nakonec se to ukázalo jako bezpečnější cesta. Zpět jsme totiž šly po oficiální cestě, ale ta byla celá schovaná pod ledem.

Další výlet jsem podnikla s kamarádkou na Slovensko, do Bratislavy. O tom vám ale víc povím až v samostatném článku. Jely jsme tam právě po prvním týdnu školy, která mi v půlce měsíce začala. Ve škole mám teď tak málo předmětů, že tam vlastně chodím jenom 2x týdně a po zbytek času se snažím být produktivní. Toto mé snažení ale není tak znát, protože jak nejsem pod tím tlakem, tak prokrastinuji dvakrát tolik. Máte to tak také a nebo si to umíte lépe rozvrhnout? 

Se začátkem školy jsem se více usídlila v Praze a domů jsem tolik nejezdila. Jsem za to ale ráda, protože Prahu miluji, pořád se tam něco děje a není tam nuda jako na vesnici, kde největší atrakcí je právě Pražák, který omylem přijel, když chtěl dojet na Šumavu, ale zabloudil. 

Našla jsem si v Praze nový okruh na běhání, který mě momentálně hodně baví. Dá se tam ale běhat jen ráno, protože vede přes Petřín k hradu, pak na Malostranské náměstí, Karlův most, Tančící dům a pak přes Újezd zpět nahoru. Tímto okruhem jsem zkombinovala své oblíbené chození po Praze a běhání. A jestli se někdy vykopu z pokoje dřív než v devět, doběhnu si až na Staromák, což také bude určitě zážitek. Běhání po centru Prahy vlastně není vůbec špatné!

A jak jste se měli v únoru vy?

Mějte se krásně a na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥