Ahojte,
vlastně už je to měsíc potom, co jsem s kamarádkou v Bratislavě byla. Dřív jsem se na tento článek bohužel nedostala, jsem teď v jednom kole kvůli škole, je té práce fakt dost. Ale dnes si nechci jen stěžovat. Jen bych vám tak nějak chtěla říct, že teď nejspíš nebudu stíhat články dvakrát týdně. Až ale blázinec jménem státnice pomine, určitě se k tomu zas vrátím! Teď už se ale rovnou vrhneme na dnešní článek, který bude vyprávět o slovenském hlavním městě.
Na Bratislavu jsme si nenechaly s kamarádkou nějak hodně času. Tak nějak jsme tušily, že ji zvládneme prolítat rychle a proto jsem navrhla, že bych se ráda cestou stavila ve Zlíně kouknout se na nově opravený památník Tomáše Bati. Ani ne 12 hodin před odjezdem jsem se ale bohužel dočetla, že památník bude uzavřen kvůli poruše podlah. Byla jsem z toho mírně rozhozená a smířila jsem se s tím, že budu muset přeplánovat celý výlet a vrátit všechny jízdenky a koupit nové.
Nakonec jsem je koupila hned na ráno a vyrazily jsme vlakem směr Bratislava, ve které jsme vystoupily v poledne a rovnou jsme se vydaly vyzkoušet bryndzové halušky do hospody, která byla hned pár minut chůze od vlakového nádraží. Zbyly na nás poslední dvě porce a musím říct, že jsem si neskutečně pochutnala. Bylo to ale neskutečně syté.
Po obědě jsem si prosadila cestu kolem Slovenského rozhlasu, který má naprosto jedinečnou a neobvyklou konstrukci ve tvaru obrácené pyramidy. Já jsem si prohlížela budovu zvenku a kamarádka radši zvolila houpačku a byly jsme vlastně obě spokojené.
Od rozhlasu jsme se začaly toulat, kam se nám zrovna zachtělo. Já jsem tedy deset minut před příjezdem do Bratislavy udělala vlaječky do Google mapy, abych nám označila místa, kde na nás něco čeká. Jo, byla to na mě dost velká příprava a už to nejspíš víckrát neudělám. Prostě to plánování nemám ráda a jsem na cestách tak nějak spokojenější bez plánů.
Navštívily jsme blešák s nepopsatelnou atmosférou. Já jsem tedy tolik těchto trhů nenavštívila, ale tento byl v krásném prostředí, které na to bylo přímo navrženo. Dále jsme viděly kostel Nanebevzetí Panny Marie, od kterého jsme šly k hotelu Kyjev, který vypadal zavřeně, ale zaujal mě svým socialistickým vzhledem a hlavně tím, že byl vidět z mnoha částí celého města, což mi připomínalo mou školu, ta je taky vidět z plno částí Prahy. To je ale jediná podobnost.
Pro pokračování ve čtení klikněte na:
