Dva dny v Budapešti | část 1

Ahojte, 

seděla jsem zrovna na přednášce z technických zařízení budov, když mi na mobilu blikla zpráva od mých přátel, jestli s nimi nechci jet na pár dní po Štědrém dnu do Budapešti. Moc dlouho jsem neváhala, vlastně jen po dobu, co jsem se ujišťovala, že to můj studentský rozpočet nijak nenaruší, a hned jsem souhlasila. 

Video z Budapešti:

Nakonec jsme se dohodli, že vyrazíme 25. večer z Prahy. Já jsem celý den odkládala balení. Mám s tím fakt problémy, ale tuhle storku jste ode mne už možná slyšeli. Ještě před odjezdem jsem si zjišťovala, jestli budou mít v Tescu na Andělu otevřeno a vygooglila jsem že ano, proto jsem si nepřibalila žádnou svačinu, chtěla jsem si prostě něco koupit. To byl ale docela omyl. Tesco otevřené nebylo. Vlastně vůbec nic. No. Nakonec mě zachránil Burger King na Florenci, ale měla jsem tam něco poprvé a naposledy.

Já přímo miluji tyto dlouhé cesty a proto mi 7 hodin v autobuse nedělalo nejmenší problém. Na chvilku jsem sice usnula, přesněji na 20 minut, a pak mi společnost dělala druhá série Gossip Girl. Cesta utekla neskutečně rychle a ráno před šestou už jsme stáli v Budapešti a hledali tramvaj do Gellértu, kde jsme chtěli ukrátit čekání na ubytování, které jsme měli dostat až někdy odpoledne. 

Gellért bylo jedno velké bludiště. Najít skříňky a převlékárny byla výzva, která vedla chodbou a ta šla chvíli dolů, pak jsme zase šli nahoru do schodů. Nakonec jsme si ale poradili i se systémem výběru skříňky a vybaveni plovací čepicí, která byla v určitých bazénech povinností, jsme skočili do teplé vody. No a jak jsme do ní skočili, začalo se nám samozřejmě chtít spát, když jsme neklepali kosu někde venku. 

V lázních jsme nakonec strávili 3 hodiny a pak jsme se rozhodli, že se dojdeme někam najíst. Jenže to by nesmělo být 26. Nepředpokládali jsme, že bude až takový problém najít cokoliv, co by bylo otevřeného. Po pár prochozených minutách jsme hledání nadobro vzdali a přijali mekáč. Nakonec jsme měli štěstí, jen co jsme si vzali jídlo z mekáče s sebou, dověděli jsme se, že už můžeme jet na ubytování a tak jsme oběd odložili až na byt.

Ten den jsme do něj jen zapluli a okamžitě usnuli. Cesta v autobuse nás všechny hrozně odrovnala. Po dvou hodinách jsem se probudila a vlastně jsem už ani nechtěla ztrácet čas ležením. Vyskočila jsem, ale můj názor nikdo jiný už moc nesdílel a tak jsme si jen došli pro večeři a zbytek večera strávili na bytě.

Já vstávám vždycky dřív než všichni. Ne, že bych v Budapešti vstávala nějak extra brzo, někdy kolem osmé, ale i tak se mi to dařilo. Vydala jsem se proto na prozkoumání okolí bytu a zjistila jsem, že bydlíme ani ne pět minut chůze od parlamentu. Vlastně ho máme téměř za rohem. Prošla jsem se kolem parlamentu, vyměnila jsem si eura na forinty a objevila jsem naprosto dokonalou kavárnu.

Jmenuje se Madal espresso and brew bar. Tato kavárna se nachází na půli cesty mezi bytem, kde jsme byli ubytovaní a parlamentem. Je to v té ulici, do které budete koukat, když si stoupnete zády k parlamentu. Zaujala mě svým interiérem. Vše bylo dřevěné a působilo klidně. Osvětlení bylo řešeno volně visícími žárovkami, které tedy byly spíš pro parádu. K ostatnímu osvětlení vedly přiznané elektrické dráty, které byly schované jen měděnými trubičkami, nesnažili se je zasekat do stropu. Jo, takovýhle věcí si vždycky všímám! Tyto malé detaily mě dostaly. Po tom, co jsem ochutnala jejich kávu a atmosféru celého místa, bylo mi jasné, že už nepotřebuji žádnou jinou kavárnu hledat. Je to místo, kam si prostě přijdete vychutnat svou kávu, pracovat a nebo na pokec s kamarádkou.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Na oběd jsme si zašli do tradiční restaurace, kde jsem si neodpustila svůj oblíbený zelený čaj a gnocchi s ovčím sýrem. Nikdy jsem nic podobného neměla a nebyla jsem si jistá, jestli mi to vůbec bude chutnat. Risk se ale vyplatil a oběd jsem si fakt vychutnala!

Po obědě jsme se rozhodli, že vystoupáme k Budínskému hradu. Nebyla to bůhví jak dlouhá cesta. Sotva se člověk rozešel, už byl na místě. Prošli jsme si jen okolí hradu a pak jsme se vydali do zahrad. Udělali jsme pár fotek a na řadu přišla Rybářská bašta. Podle mého nejkrásnější místo v celé Budapešti.

Byla jsem tam už v létě během našeho roadtripu, někteří z vás si možná mé vyprávění pamatují. Už tehdy se mi to tam neskutečně líbilo. Těšila jsem se, až se tam znovu vrátím. Tentokrát tam bylo i míň lidí a tak jsem si mohla udělat i takovou tu hodně známou fotku. Prozkoumali jsme celou pevnost, bohužel se ale nedalo jít na tu nejkrásnější vyhlídku vůbec. Jo, pravda, i v létě byla v baru, ale to tam nikdo neřešil, jestli si v tom baru něco dáváte a nebo ne, prostě to bylo přístupné. Teď už bohužel ne. A tak jsme trochu zklamaní odešli. Navštívila jsem i stejný obchod se suvenýry jako v létě a ze zvyku jsem poslala pohled kamarádce, která na tom roadtripu byla také (Jestli si to teď čteš, tak se omlouvám, že jsem zkazila překvapení).

Kamarádce jsem řekla, že se mnou musí jít do Madala, že lepší kavárnu tady už prostě nepotkáme. Procházkovým tempem jsme se tam vydaly. Zavedla jsem ji ještě na nábřeží, aby si vychutnala pohledy na parlament i odsud, protože to bylo v létě jediné místo, odkud jsme parlament viděli. Kamarádka pak nechtěla jít znovu přes Chain Bridge a tak jsme zvolili žlutý most. Ten se ale tak neskutečně chvěl, když po něm jela tramvaj! Něco takového jsem ještě nezažila. Naštěstí s námi ale ani jednou nespadl a tak jsme se úspěšně ocitly na druhém břehu Dunaje.

Během této cesty se úplně setmělo a když jsme dorazily zpět k parlamentu, byl už krásně osvícen a svítily i stromy okolo něj. Chvíli jsme si tu krásu prohlížely a pak jsme zapluly do Madala. I kamarádce se tak líbilo. Po Madalovi jsme už jen došli udělat něco k večeři a po zbytek večera jsme hráli karetní hry a povídali si.

A co jste dělali vy během svátků?

Mějte se krásně a na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥