Výzva - 23. článek - Má oblíbená vzpomínka z dětství

Ahojte,

nechápu, proč mi všechny ty víkendy během léta tak rychle utíkají. Dnes jsem měla klasický den bez plánu a myslela jsem si, jak ten den alespoň bude pomalý a nebudu mít pocit, že víkend zase nebyl. Opak byl ale pravdou, ze dne bez plánu se nakonec vyklubal silně akční den, kdy jsem vlastně ani pořádně neměla čas přemýšlet, co budu dělat. Proč takhle neutíká i práce? No já to nechápu! V dětství jsme měli takového času plno, proto vám zrovna dnes povyprávím o vzpomínkách na dětství, na které hrozně ráda vzpomínám.

Já jsem vyrůstala mezi kluky. Byli jsme já, můj bratr a bratranec a každý víkend jsme si spolu hráli. Rádi jsme měli autíčka, se kterými jsme závodili na betonové zídce. Nebylo to vlastně ani tolik o tom, čí auto je nejlepší jako o tom, kdo s ním dokázal nejrychleji běžet. A to samozřejmě vždycky vyhrával bratranec, protože z nás byl nejstarší a tudíž uměl nejrychleji běhat. Mě to ale nevadilo, protože jsem nebyla poslední, to byl vždycky bratr!

Další hru, kterou jsme všichni milovali, byla ta na vojáky, kteří se katapultují na cizím území a musí přežít. Vždy jsme si vytyčili prostor, ve kterém jsme hráli a pak bylo naším úkolem jediné - zabít ostatní dva hráče. Prostor jsme nikdy neměli malý, protože bydlíme na vesnici, takže jsme si vždy určili několik lesů a luk až po silnici. Tato hra mi zrovna dvakrát nešla, v té byl bratranec prostě neporazitelný. Všechny nás to ale neskutečně bavilo a tak jsme vždycky vydrželi lítat po lese se samopalem docela dost dlouho.

Také jsem dříve s bratrancem hrála fotbal. Ano, toto své já moc nechápu. Já a fotbal? S tímto sportem si zrovna moc nerozumím. Ten náš fotbal byl ale spíše kopání na branku, která ale nikdy nebyla ani brankou, ale místo určené. Hráli jsme ale jen na dvorku, to se ale moc nelíbilo babičce, které jsme tímto pravidelně rozbíjeli květináče, dědovi, kterému jsme rozbíjeli zase popelníky a v neposlední řadě řidičům, kterým za jízdy lítal míč na přední sklo. Doteď nechápu, že nám to nikdy nikdo nezakázal.

Pak bratr dostal telefon, který uměl už nahrávat videa a tak bratranec vždycky vymyslel nějaký scénář na kriminálku a natáčeli jsme kriminálky. Tehdy nikdo z nás nevěděl nic o střihu a nikdo to neuměl, takže jsme vždycky celou jednu epizodu museli nahrát napoprvé a hned všechny scény za sebe. Z tohoto důvodu jsme si každou scénu vždycky několikrát vyzkoušeli, než jsme na mobilu stiskli "natáčet".

Naší poslední zábavou, kterou jsme milovali, byli počítačové hry. Hráli jsme různá rallye, GTA III a Counter Strike. Jo, proseděli jsme u počítače tolik času a vždy jsme si vymysleli nějaké soutěže a soutěžili jsme se sebou.

Tak toto je má nejoblíbenější vzpomínka na dětství. Jaká je ta vaše?

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥