Můj oblíbený citát

Ahojte,

Opět jste o mne delší dobu neslyšeli. Já vím. Já vám to všechno povím v některým z dalších příspěvků. Vlastně jsem vám to chtěla sepsat už včera, ale pořád si tak nějak promítám, co jsem udělala špatně. Jak vám to podat, abyste pochopili, co vám vlastně chci říct. No, o to teď vlastně nejde. Co jsem ale chtěla spíš říct, je to, že jsem udělala všechny zkoušky a dokončila tak třeťák. Hrozně se mi ulevilo. Ale ještě větší úleva přijde příští rok, až udělám státnice. Snad je tedy udělám. Ale teď už se pojďme přesunout k dnešnímu článku.

Když jsem byla malá, rozuměj tak 11-12 let, milovala jsem citáty. Měla jsem na ně speciální notýsek, kam jsem si je zapisovala. Můj blog, který jsem v té době měla a o kterém jste mohli číst zde, citáty rozhodně obsahoval a já jsem věřila všem těm věcem, o kterých se tam psalo. 

Jak ale šel čas, tak se pro mne začalo kouzlo citátů ztrácet. Žádný princ na bílém koni nepřijel a vlastně i můj, do té doby nejoblíbenější "Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry.", se mi najednou zdál "zbytečný". Objevila jsem ho ve filmu Moderní popelka. No kdo by to neznal! Ale najednou ten citát už nebyl můj a já najednou všechny přestala vnímat. 

Na gymplu jsem dokonce měla na starosti maturitní noviny a prosadila jsem si, že nebudeme vypisovat své oblíbené citáty, ale že místo toho tam budeme mít, jak bychom se popsali názvem filmu. Jo, do našeho tématu se to hodilo mnohem víc a vlastně nás to charakterizovalo i jako naše oblíbené citáty, ale to, že jsem si dokázala něco takto prosadit, to už mluví za vše. 

"Žít okamžikem"

Jo, přesně tato dvě slova mě nedávno donutila se zamyslet. Kolikrát jsme se už užírali minulostí místo toho, abychom si užívali přítomnost a nebo dělali něco pro svou lepší budoucnost? Kolikrát jsme si už namalovali svou budoucnost ve své mysli, ale nic jsme nepodnikli pro to, aby se naše představy uskutečnily? No, já asi tak 3506516x a pořád je to málo. Kdybych teď měla spočítat, kolik času jsem tímto sněním zabila, bylo by mi z toho až zle. Je mi jasné, že tohle své užírání se něčím, co už stejně nezměním a snění o něčem, pro co nic neudělám, musí skončit. Chci si více užívat času, který právě probíhá a neříkat si pořád jen věci jako "Ať už ten den skončí", "Ať už je za týden" a tak dále. Jo, přesně toto jsou mé oblíbené fráze a pak to dopadá, že jenom sedím a vlastně ani nemám chuť nic dělat, protože prostě chci, aby už bylo za týden. A v tomto se chci změnit. Chci si víc užívat života a okamžiku. 

Takže tento jediný citát jsem začala brát. A začínám se jím fakt řídit. Od začátku roku se ze mne stal větší optimista. Moc sice nerozumím tomu, jak se mi to povedlo, ale jsem za to neskutečně ráda. Zkoušky jsem už zvládala lépe, nebyla jsem z nich skoro nervózní a říkala jsem si, že to prostě udělám. Smála jsem se tomu, když jsem místo celodenního učení odjela na celodenní výlet. A i přesto jsem věřila tomu, že zkoušky udělám.

Snad to všechno dává smysl. Měla jsem jenom potřebu ze sebe toto vypsat.

Máte vy nějaký svůj oblíbený citát? Napište mi o něm. 

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥