Můj říjen 2017 - nejrychlejší koupě v mém životě, škola, volby

Ahojte,

nemůžu uvěřit tomu, že už je zase listopad. Všechno to tak nějak neskutečně utíká, je vlastně už 5. týden školy. Což už je skoro půlka. Škola mi opět nedovoluje chvilku se nudit, takže to fakt utíká rychle. Ale o tom až za chvíli. 

Minulý listopad jsem měla předsevzetí, že během tohoto měsíce seženu všechny vánoční dárky. Měla jsem to naplánované dlouho. Tento rok jsem nad tím ale ještě nestihla přemýšlet. Můj názor je ale stejný, opět bych během tohoto měsíce nejradši sehnala všechny dárky, abych měla v prosinci klid a mohla si jen užívat vánoční pohodu a trhy, na kterých nemůžu vynechat teplý Kingswood, protože právě ten se stal mou tradicí. Už se na něj těším. Vlastně tak jako na celé Vánoce. To ale do tohoto článku zatím nepatří. 

Pro pokračování ve čtení klikněte zde:

V minulém deníčku jsem se zmiňovala o tom, že jsem vezla bratra na letiště. Tak tento měsíc přilétal. Opět na mne bylo pro něj dojet, tedy s rodiči v autě, ale oni ty velká města nemají rádi, tak jsem jela já. Jelo se v sobotu večer, nečekala jsem žádnou velkou dopravu. Opak byl ale pravdou, protože jen co jsme vyjeli, doprava houstla a houstla. Na chvíli se dokonce hodně zpomalila, ale nakonec zas rozjela a ukázalo se, že to způsobil traktor. Po chvíli se ale doprava zastavila úplně. Bouračka. Doprava byla hnána na silnici vedle dálnice, což způsobilo půl hodinové zpoždění. Poprvé jsem si alespoň vyzkoušela popojíždění v koloně, no a je to fakt otrava. Nebrala jsem to ale nějak tragicky, to spíš rodiče. Jediný, co se mi na tom nelíbilo bylo to, že jsem měla slíbenou zastávku na Zličíně. Chtěla jsem totiž zimní kabát. Nakonec jsme do nákupáku dojeli ve čtvrt na devět, v devět obchody zavíraly. Zdálo se mi to jako nemožné, si za takovýhle čas něco vybrat. Už v autě jsem si v hlavě vypracovala strategii s pořadím obchodů, které navštívím a brala jsem to jako výzvu. První byla na řadě Vero Moda. Po příchodu do obchoďáku nás přivítala písnička Ztracíš od Marka Ztraceného. Netušila jsem, že je zrovna oslava založení nákupáku. Alespoň se táta, který dostal osypky z Prahy a nákupáku, hned jak viděl ceduli "Praha", zabavil. Já vlezla do Vero Mody, sáhla na první kabát a okamžitě jsem se na první pohled zamilovala. Pak už jsem jen došla do nějakých dalších obchodů se ujistit, že lepší už neseženu. A nesehnala bych. Pak už jsme jen dojeli pro bratra a hurá domů. To ale taky nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Kecali jsme a já jsem omylem sjela na dálnici, protože to bylo rozkopané a ne dobře značené. Tím, jak dálnice vedla staveništěm a nebyla dodělaná, jsem se ani nedokázala na dálnici vrátit. Takže jsem musela jet jinudy, nakonec jsem to ale s pomocí svého telefonu zvládla.

Tento měsíc byly i volby. Jako každé volby jsem seděla ve volební komisi a dělala zapisovatelku. Máme okrsek, kde je 50 voličů, takže zrovna u nás jsme nějakou velkou účast nezaznamenali. Máme tam lidi, kteří chodí volit vždy a lidi, kteří nejsou volit nikdy. Překvapil mne ale zájem o tyto volby. Vnímala jsem to ve svém okolí docela dost, všichni řešili jenom volby a že jdou volit. I blogerky se tohoto poslání zmocnily skvěle, nabádaly všechny, aby šly volit. No, všichni víme, jak to dopadlo. Jen bych chtěla říct, že z 30 hlasů u nás ANO získalo 14.

A dále jsem se chtěla zmínit o škole. Přece jenom tento měsíc mi zase začala. Docela jsem se na ni už těšila, protože to byla změna. No ale hned po prvním týdnu jsem změnila názor, protože nás začali bombardovat domácími úkoly. Chtěla bych teď napsat takové menší pokračování na článek o prvním týdnu a hlavně o jednom předmětu, který jste mohli číst zde. Učitel je přesně takový, jakého jsme ho dostali popsaného. Konzultace moc nevypisuje a když už, tak si na každého dá málo času a pak ho prostě vyžene s rozkonzultovaným úkolem a je mu jedno, že ho nestihl. Při hodině konzultuje zase s jedním snad sto let a vyptává se na každý detail. Nebudu lhát, je to boj. Zmocnila jsem se ho ale zodpovědně a mám už tři úkoly podepsané, jeden rozkonzultovaný a zbývají mi udělat dva úkoly a to snad už nějak zvládnu. Držte mi palce, ale teď už to nesmím vzdát! A proč jsem nad tento odstavec dala právě tuto fotku? Kvůli škole na tyto věci téměř nemám čas... To až budete přemýšlet nad technickým oborem.

Tak to by bylo ode mne dnes vše. Jaký jste měli vy říjen?
(Pořád ještě máte možnost pro mne hlasovat v Czech Blog Awards, tak kdo chcete, můžete zde. Tak a teď jdeme na článek. )

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

Mějte se krásně,

Vaše