Mé září 2017 - práce, řízení po Praze, chystání do školy, výročí, pouť

Ahojte,

tak to neskutečně uteklo a už tu máme říjen. A tímto měsícem končí prázdniny i mne a zítra už jedu do Prahy a od úterý mám školu. Ale o tom až za chvíli. 

Do práce jsem chodila celé tři měsíce kromě 6 dní. Chodila jsem rýsovat do jedné projekční kanceláře, což pro mne znamenalo brigádu v oboru. Přiznám se, že toto bylo nejdéle, co jsem kdy pracovala. Práce jako taková mne neskutečně obohatila a přiučila jsem se tolika věcem. Naučila jsem se tam toho více než za celé dva roky na vysoké, kde jsme vlastně měli jen jeden předmět, který by mne měl na práci v praxi připravit. Jsem ráda, že jsem do toho šla, do budoucna mi to určitě pomůže. I když se přiznám, byly to nervy. Všechno muselo být rychle - což pro člověka, který to dělá poprvé, není zas tak lehký úkol, protože ještě není tak zběhlý v tom programu. Téměř vše, co po mne chtěli v praxi mi ve škole neřekli. Na druhou stranu jsme ve škole pořád dělali jen nějaké novostavby a já v práci dělala jen rekonstrukce. Občas jsem z toho byla docela dost vystresovaná, protože jsem měla dělat něco, co jsem nikdy nedělala a třeba jsem byla v práci sama a neměla jsem se koho zeptat. Vždy jsem se snažila se s tím ale poprat. Budu tam chodit rýsovat i při škole a doufám, že tam strávím i další léto. Protože praxe je fakt nejlepší škola.

Tento měsíc jsme s přítelem oslavili výročí čtyř let. Je to až neskutečný, taková doba. Zašli jsme si do lepší restaurace, to rozumějte tak, že normálně chodíme jen do čínské, takže lepší restaurace je pro nás vlastně vše, co se nejmenuje čínská restaurace a nebo se to nenachází v obchoďáku. Přítel si dal pstruha a já tatarák. Možná by to mělo být naopak, ale oba jsme odcházeli spokojeně najedený. A už se těšíme, až budeme příští rok v lepší restauraci slavit přítelovo úspěšné státnice, věřím totiž, že se s nimi úspěšně popere.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Během září na mne čekala další zkouška za volantem. Bratr odlétal a museli jsme ho odvézt na letiště. Mamka totiž ani na chvíli nezvažovala, že by ho poslala autobusem. Jelikož se mamka i táta bojí velkých měst, tím rozumějte každé město, které má nad 25000 obyvatel, a mamka se ještě bojí dálnic, padlo řízení na mne, prý na rodilého měšťáka. Měla jsem za sebou už projeté České Budějovice a Plzeň a tak jsem řekla, že tu Prahu zkusím také, že přece jen se tam musím naučit řídit. Docela jsem se na tuto zkoušku i těšila, abych se přiznala. Jeli jsme tam v sobotu a fakt nebylo čeho se bát. Přes víkend tam téměř žádný provoz není, tudíž to byl ideální čas pro první jízdu po Praze. Na letiště jsem dojela bez problémů, pak jsem jela na kolej přes Dejvice přímo přes kulaťák a následně zpět k nám na jih přes Anděl. Rodiče jen kroutili hlavami, kde se ve mne ten měšťák bere a že prý ani nejsem jejich. Každopádně ze sebe mám radost, že se mi tato první jízda po Praze tak povedla a že jsem si nevybudovala stejný strach jako rodiče. Přece jen je mi jasné, kdo pojede pro bratra, až přiletí. 

Koncem září se ve Strakonicích vždy koná velká Václavská pouť, která je největší poutí u nás na jihu Čech. Každý pátek nesmíme chybět na ohňostroji, který ale letos nebyl vůbec povedený. Začal o 16 minut dříve než měl, takže jsme ještě stáli uprostřed blikající pouti a ne nad ní. A ještě byl rozdělený na tři části, ale asi ne moc úmyslně. Ale nebudu si stěžovat. Na pouť jsme pak šli i přes den v sobotu. Je tam vždy šíleně lidí, šíleně stánků a kolotočů. Jediný stánek, který byl navíc, byl ten s Mixit. Ale stejně mám tu pouť ráda!

Poslední věc, o které vám dnes napíšu, už teď je to zase hrozně dlouhé!, bude škola, do které jdu v úterý, jak jsem se už zmiňovala. Já úplně miluju takový to nakupování sešitů, penálu, tužek, propisek na nový semestr. A hrozně si to užívám, takže jsem to nemohla vynechat ani tentokrát. Koupila jsem si nový penál, který jsem ale už odvezla do Prahy, takže vám ho nemůžu ukázat. Propisky, barevné propisky, tužky, ořezávátko, desky, papíry, washi pásky. Jsem prostě jako prvňáček. Včera jsem se vrhla do výroby toho svého sešitu, který vám ukáži pod tímto odstavcem. A jestli se do školy těším? Já bych řekla, že ano. Ne tedy na samotnou školu, ale na tu změnu a na své kamarády, které jsem celé tři měsíce pořádně neviděla. 

A jaké bylo vaše září?

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

Vaše