Můj červenec 2017 - práce, dovolená, Točník, Pasov

Ahojte,

červenec utekl snad nejrychleji ze všech těch měsíců v roce 2017! Když jsem si zakládala složku na fotky z tohoto článku, nazvala jsem ji "Můj červen 2017" a pak jsem se až divila, že tuto složku vlastně už v počítači mám. Tak mi došlo, kde je chyba, vzdala jsem snahu vrátit čas a přejmenovala jsem složku na správný měsíc. Nevím, jestli mi červenec utíká tolik jen proto, že jsem začala brigádničit a nebo proč. Ani nemám pořádně pocit, že je léto, protože ještě nebylo takovéto období, kdy jediné, po čem toužíte, je chládek. Sice už párkrát teplo bylo, ale ne tak urputné jako to, které musí být, abych takhle nadávala i já. Abych si ale jen nestěžovala, jak to hrozně moc uteklo, řeknu vám i to, čím to tak rychle uteklo.

Tuto fotku pro vás tahám ze složky, ve které schovávám materiály pro svou brigádu. Když jsme ji s kolegyní vyfotili kvůli práci a já ji poprvé viděla, myslela jsem si, že to bude ta správná fotka v plném pracovním. Pak jsem se ale blíž koukla na svůj výraz, zjistila, že tam dělám s pusou nějaké kouzla, které tedy vůbec nevypadají instagramově, tak jsem fotku uzavřela do složky s názvem "práce" a nechala ji tam hnít. Ale abych vám řekla i něco o té práci. Za ten měsíc jsem se rozhodně něco naučila. Rozhodně to ale není takové, že bych teď dokázala pracovat nějak extrémně samostatně. To rozhodně ne. Mám z toho už ale o dost lepší pocit, než který jsem měla po tom prvním týdnu. Mám před sebou ještě plno učení se, ale jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla pro brigádu v oboru už po druháku. A už si ani nemyslím, že by to bylo nějak extrémně brzo, jak jsem tvrdila ze začátku. Škola vás prostě tyto věci, které fakt využíváte v praxi, prostě nenaučí. Tím neříkám, že by to bylo úplně k ničemu, to rozhodně ne, ale abyste se učili rýsovat v praxi, na to prostě nemusíte mít tu školu hotovou. Stačí umět v tom programu, ve kterém rýsujeme.

Druhý víkend jsem se vydala se svými spolužáky a zároveň i kamarády na festival České hrady, na Točník. Vstávala jsem kvůli festivalu ve čtvrt na šest. Fuj. Byla jsem ráno docela unavená a ještě stále nevyspalá z předchozího pracovního týdne. Dojela jsem ale v pořádku a dokonce jsem do festivalu ani neusnula. Připravili jsme si spaní u kamarádky, která bydlí kousek od hradu. Najedli jsme se a vyrazili jsme na festival, všichni trochu víc oblečení. Po tom, co jsme došli na hrad, nadávali jsme si, proč jsme se trochu méně neoblíkli. Bylo nám vedro. To vedro ale hodně brzo vystřídal déšť, který se přihnal zrovna během kapely Mandrage. Já tuto kapelu znám už hodně dlouho, pamatuji si ji z dob, kdy téměř prosili o možnost koncertovat a možná bych ještě někdo našla fotky, na kterých jsem já v letech, kdy jsem chodila na základku, a všichni členové kapely. Měla jsem dokonce samostatnou fotku s Víťou, kterého jsem hrozně "milovala". No a která z nás ne? Zbytek festivalu byl podobně upršený. Naštěstí sice nepršelo celou dobu, ale když už začalo, tak to docela stálo za to. Stavěli jsme si stan z pláštěnek a to bahno po tom celém dnu dešťů? No to stálo za to! Mohly bychom s Kejtou vyprávět. Kamarád se v tom vyžíval na tolik, že v tom bahně skákal a jeho nejlepší vzpomínka je právě to bahno. Dokonce z něj i zachraňoval nějakou "slečnu", které bylo tak 50 a ani ne půl hodiny před tím nám rozhrabala věci, igelity a deku, deštníkem, což tedy kamarád nevěděl. A pak jsme se naštěstí doklouzali z kopečku a šli jsme spát.

Konec měsíce byl pro mne vlastně takovým chystáním se na dovolenou. Nakoupila jsem si nový top, do kterého jsem se okamžitě zamilovala a mám ho právě na těchto dvou fotkách hned za sebou. Trochu trapas no, ale fakt ho miluji. Dále jsem ukořistila tyto zajímavé brýle, které jste mohli vidět už na mém Instagramu. Toto je fotka ze dne, kdy jsme s přítelem a jeho bráchou šli k řece. Ti dva se koupali a já jsem přemýšlela, jakou fotku si nechám udělat. Přesně jsem si vysnila úhel a ten jsem se pak snažila vysvětlit příteli, který mne podle jeho výrazu měl už plný zuby. A to ještě neví, že ho toto čeká i v Chorvatsku. (Promiň, lásko.) 

A hned tady je druhá fotka ve stejném topu. Aspoň ten spodek jsem si převlíkla. Tento víkend jsem vyrazila s mamkou do Pasova, abychom prolezly město a koukly se do Stadtgalerie. První ale přišly na řadu památky. Město je fakt krásné a je jako dělané na jednodenní výlet. Určitě se tam jeďte podívat, jestli máte tu možnost. Na fotce za mnou vidíte Dóm, který zrovna uzavírali, když jsme s mamkou k němu dorazily. Konal se tam nějaký koncert a otevřený měl být asi až po třech hodinách. Nakonec jsme si došly na jídlo a vrátily se k němu. Sice na takovéto památky moc nejsem, kostely mne nelákají, ale byla jsem ráda, když jsem se vrátila. Rozhodně se bylo na co dívat. Na ten koncert si nemohli vybrat hezčí prostředí. Co ale pro mne a i pro mamku bylo zklamání, byl právě ten nákupák, Stadtgalerie. Na první pohled byl velký, ale ve výsledku byl spíš hodně malý. Obchody, do kterých normálně chodím, tam skoro nebyly. Nakonec jsem si odsud odvezla jen klobouk na dovolenou, ale ten vám ukážu až na fotkách z dovolené. Snad tam najdu někde wi-fi, abych mohla postovat fotky na Instagram průběžně a ne pak ho zaplnit úplně celý.

Jéééje, jsem se nějak rozkecala! Mám pocit, že tuto větu píšu po každém deníčku, ale teď snad nejvíce. Už končím, musím se začít chystat na dovolenou. Zítra se budu balit a pokud to budu stíhat, napíšu pro vás článek s tím, co si s sebou beru na dovolenou. 

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

Vaše