Vzpomínky | mé trapné začátky líčení se

Ahojte,

dnes jsem viděla video od Hanky B., která vzpomínala na své trapasy v líčení a v oblékání se, když byla teenager. Během videa jsem si vzpomněla na své trapasy, které jsem dělala, když jsem se snažila poprvé se líčit. No, myslím, že to jsou docela úsměvné historky, tak se o ně s vámi podělím. Přece si nemohu takovéto skvosty nechat jen pro sebe. 

Můj úplně první pokus o jakýkoliv makeup proběhl růžovým zvýrazňovačem. Ano, neonově růžovým zvýrazňovačem. Načmárala jsem si ho na celá pohyblivá víčka místo stínů a myslela jsem si, jak jsem krásná a děsně cool.  Běžela jsem se okamžitě pochlubit mamce, no mohlo mi být takových 8 (?), ta mi pochválila mé oční stíny a pak se začala ptát, kde jsem tyto skvělé stíny sehnala. Tak jsem nezapírala a řekla jsem jí, že je to růžový zvýrazňovač. Mamka okamžitě změnila výraz ve tváři a přikázala mi, ať to dojdu okamžitě smýt. 

Po tomto výstupu jsem viděla v trafice nějaký dívčí časopis, už si bohužel nevzpomenu, který to byl, a v něm byly oční stíny. Čtyry stíny, růžový, bílý, modrý a fialový. Časopis jsem si okamžitě koupila a byla jsem šťastná, že mám stíny, které mi mamka nezatrhne. No mamka mi je sice nezatrhla, protože o nich nevěděla, ale naše paní učitelka na základní škole, byla jsem tehdy asi v páté třídě, ano. Zakázala všem holkám se do školy malovat. No tak jsem používala růžový stín z časopisu tak, aby nebyl vidět. No sice nebyl vidět, že ani učitelka nic nepoznala, ale byla jsem namalovaná a cítila jsem se dobře, že jsem namalovaná. I když to nebylo vidět, chápete.

Další pokus o proniknutí do světa kosmetiky byl v podobě fialového laku na nehty od Vietnamců. Tentokrát se jednalo o docela neškodnou srandu. Lak nevadil ani mamce a ani paní učitelce, no ale mne po chvíli přestal bavit. Přece jen nebyl zakázaný a plno spolužaček ho nosilo také. Ale vystačila jsem si s ním až do druhého stupně.

Právě na druhém stupni základní školy přišla ta móda černých vodních linek. Pamatuji si, jak jsme si je poprvé s kamarádkou dělaly a jak to hrozně lechtalo a jak to bylo napoprvé fakt hodně nepříjemné. Tak, že jsem skoro nevydržela jeden tah. No, ale bylo to v módě a dělali to všechny mé spolužačky a tak jsem si ty linky začala taky malovat. Na ten nepříjemný pocit jsem si časem zvykla. No a nemůžete mít linky bez řasenky, takže jsem začala nosit i řasenku. Jenže v tomto věku toho moc o odličování nevíte, takže jednou za mnou mamka přišla a řekla mi, že se jí nelíbí, že už se maluji, ale že když to musím dělat, tak ať se alespoň odlíčím. No a já si začala drhnout oči pod sprchou. Pak až mi řekla, čím a jak se to vlastně dělá.

No, takže jsem byla už v takové osmé třídě, dělala jsem si černou vodní linku a řasenku každý den, jako by se nic nedělo. To mne ale také po nějakém čase přestalo bavit. Rozhodla jsem se tedy, že si budu každé ráno půjčovat mamky pudr. Naštěstí jsem stejně bledá jako ona, tak mi odstín seděl a nebyl to nějaký vyloženě trapas. No jenže za to mé každodenní používání jsem mamce celý pudr spotřebovala a prázdnou krabičku jí nechala mezi její kosmetikou. Doteď nechápu, že mi na to nic neřekla.

Někdy v deváté třídě jsem se rozhodla, že je na čase opět zkusit nějakou novou kosmetiku. Tentokrát jsem se rozhodla vrhnout se rovnou na make-up. Vybrala jsem si nejsvětlejší odstín opět u tich samých Vietnamců, od kterých jsem měla fialový lak a hned další den jsem si na ksicht naplácala vrstvu make upu a zařekla se, že bez něj mne už nikdo do mého konce života neuvidí. Vypadalo to příšerně, ten nejsvětlejší odstín nebyl vůbec tak světlý, jak by má bílá pleť potřebovala a já vypadala jako pěkná maškara na maškarní ples. Myslela jsem si ale, že když dám menší vrstvu, nebude to tak hrozný. Další den jsem to vyzkoušela ale ne, bylo to úplně stejně hrozný jako ten první pokus. 

Svůj původní výrok jsem změnila na to, že mě opět lidi uvidí bez makeupu a radši si koupila první tekuté linky a učila jsem se je používat. První pokusy byly opět příšerné, to nemusím ani zmiňovat. Ale díky tomu, že jsem prostě chtěla nosit linky i když nevypadaly dobře, jsem se je i naučila. Toto bylo někdy na konci deváté třídy. Na gymplu jsem se učila s kosmetikou od znova, tentokrát už se správnými odstíny a produkty. A vyprdla jsem se na černou vodní linku!

Ufff, to je dlouhé, snad to někdo z vás vůbec dočetl. Musím ještě říct, že mi jednou mamka řekla, že jsem se dřív líčila příšerně, ale že teď už mi to jde a umím to fakt hezky. Takže všechny tyto faily beru jako proces učení. Pamatujete si i vy váš úplně první pokus o líčení?

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

Mějte se krásně,

Vaše