Můj březen 2017 - škola, životní rozhodnutí, party, Zetko, Továrna na sny

Ahojte,

dnes sice trochu déle, než je zvykem, ale přece jenom. Článek je tady! A jelikož je začátek měsíc, je čas na shrnutí toho uplynulého. Jaký byl můj březen? Užila jsem si ho vůbec? A jaké životní rozhodnutí jsem během tohoto měsíce musela udělat? To vše v dnešním deníčku.

Tento měsíc už byl celý ve školním režimu. Určitě jste si toho už všimli ať už na článcích a nebo na komentování vašich blogů. Škola začala ve velkém, na každý předmět máme domácí úkol. Tyto domácí úkoly dostáváme každý týden a do dalšího týdne nosíme úkoly vypracovaný. Na každý předmět. A další týden od znova. Není to fakt lehké, čím dál v té škole jsem, tím je toho více a více. No, prý si časem zvyknu, no tak uvidíme. Když už jsem u té školy, ono rozhodnutí se týká právě toho. Do dnešní půlnoci se musím rozhodnout o hlavním oboru. A víte co? Já nevím. Pořád ještě nevím. Takže tam asi nechám konstrukce pozemních staveb a ono to nějak dopadne. 

Tuto fotku jste mohli vidět na mých instastories. Spolužák slavil narozeniny. Dojela jsem koupit dort, tácky, plastové příbory a tyto úžasné čepičky a udělali jsme mu oslavu na chodbě ve škole v 9. patře. Nechtěli jsme, abychom začali slavit o přestávce a tak jsme čekali, než všem začnou cvičení a kamarád už všem volal kde jsme a kde nás najde. Chudák. Když nás ale viděl sedět s těmi čepičkami u stolu, hned pochopil a byl fakt šťastnej za to, co jsme mu připravili. A já z té oslavy mám tuto čepičku v jednorožčí barvě. 

Co ale ve škole začalo a do teď pokračuje, jsou zápočty. Už jsme jich napsali neskutečné množství, zatím se všechny povedly. Docela mne to už vyčerpává, zatím jsem měla všechny víkendy učící se a pracovní. No pracovní. Dělání domácích úkolů. Tento týden jsem si ale konečně udělala volnější víkend a zítra dokonce plánuji self-love den. 

A na to jak si pořád ztěžuji, že mám moc práce do školy, nemám čas na nic a na nikoho, jsem si ještě našla brigádu. Pracuji přes jednu agenturu, vždy si domluvím třeba jen jeden den a jdu do práce. Nic závazného, nic, co by mne nutilo pracovat více než mi to škola umožňuje. Žádná těžká práce. Jsem za tuto možnost fakt ráda, chodím tam skoro každé pondělí. Kromě toho zítřejšího, to jsem se rozhodla, že si po dvou týdnech udělám volno. Takže už jen nefňukám, že jsem chudý student a nebrečím doma nad finanční situací, ale něco s tím i dělám! (Abyste si nemysleli - nejsem na tom finančně tak špatně, pracovat bych ani nemusela, jen prostě nedokážu nemít jistou částku - nedokážu se cítit v pohodě, když prostě nemám nějaké své peníze.) 

Ale teď k fotce. Tento měsíc byl měsícem návštěv Zetka. Byla jsem tam dvakrát. Dokonce, když jsem tam byla poprvé, setkala jsem se tam s Jirkou. Neprosila jsem ho o fotku, protože jsem se snažila dělat, že neexistuju. Byla jsem tam totiž po brigádě, na kterou jsem vstávala ve 3:50 a měla jsem heslo, že čím méně lidí uvidí můj unavený obličej, tím lépe. Chudáka Jirku si tam lidi fotili bez jeho vědomí. 

Během tohoto měsíce jsem opět přečetla knížku. Tentokrát druhý díl Girl Online od Zoelly, který nese název Girl Online na turné. Od knihy jsem čekala zase jen to, co mi dal první díl. O tom si můžete přečíst zde. Čekala jsem tedy sladký románek, který prostě dopadne dobře. No, kniha mne překvapila, úplně hladce to nešlo a rozhodně mne bavila o dost více než první díl. Také jsem ji přečetla za dva dny. 

A abych o škole náhodou nemluvila málo. Tento měsíc jsem byla na akci, kterou pořádají studenti mé školy, ale z jiného oboru. Z geodézie. Na tuto party mne a mého přítele právě vytáhl jeden kamarád geodet. Dlouho jsem na takovéto velké párty nebyla a opět jsem se přesvědčila, že to prostě není extra pro mne. Radši si sednu jen někam s kamarády, než abych se o místo na sezení prala s cizími lidmi v prostoru, kde ani neslyším své myšlenky, natož něčí hlas. Party ale nebyla jen špatná, na druhou stranu jsem se po chvíli začala bavit.

A poslední věc, která stojí z toho měsíce za zmínku, je pořízení knihy Továrna na sny od Anie Songe. Je vůbec někdo, kdo tuto knihu nezná? Já si ji chtěla pořídit už dlouho, ale chtěla jsem šetřit. Ještě jsem věděla, že si ji kupovala kamarádka. Říkala jsem si tedy: "Holka, šetři, dyštak si ji půjčíš." Pak jsem ale četla článek u Domči, která právě mluvila o této knížce. A díky tomu článku jsem si začala říkat, že si přece můžu koupit vlastní výtisk. Prostě mne tato kniha tak lákala, že jsem ani nedočetla Domči článek a objednala si ji. Věřím, že toho litovat nebudu a zítra ji začnu číst! :)

Tak to by bylo z mého měsíce vše. Jsem se zase rozepsala více než minulý měsíc, mám takový pocit. No nevadí. Vy mi do komentářů napište, jaký byl váš měsíc.

Vaše