Koncert Green Day - jaké to bylo?

Ahojte,

stále bojuji se svým nachlazením - s pekelnou rýmou. Teď už se cítím trochu lépe. Ale vždy mne po tom celodenním smrkání bolí hlava a to je fakt krása. V tomto stavu se toho moc nenaučím, ale víte co? Mne to nevadí. Mám před sebou totiž poslední, POSLEDNÍ! zkoušku. Ten zbytek jsem už dala. A na tuto mám 3 týdny, takže když to nedám na poprvé, tak se nic neděje. Naučím se to na příště líp a teď se budu šetřit, chci hlavně vyležet to nachlazení. Neříkám, že se u toho nebudu učit, ale nebudu předvádět nadlidské výkony. No ale teď už je čas se vrátit k tématu článku a tím je koncert Green Day, který se konal 22. 1. 2017 v Tipsport Areně. No určitě jste o něm už slyšeli. Takže jaké to bylo? 

Jako předskokany měli kapelu The Interrupters. Známe to, nikdo nemá rád předskokany, protože prostě zdržují od hlavní kapely a tak. Tito ale vůbec nebyli k zahození. Nejvíc se mi líbil jejich "protest song", samotná písnička se tak nejmenuje, ale oni ji tak uvedli. Kapela byla rocková a celkem se mi před samotné Green Day hodila. Hráli tedy jen půl hodiny a pak přišla další půl hodina připravování stage pro Green Day.

Po půlhodinové pauze to vše vypuklo. Přišel růžový králíček, který se neustále drbal v rozkroku a tancoval. Ten chvíli bavil lidi a pak odešel a konečně spadla opona a před námi stáli samotní Green Day. Svou show začali písničkou Know Your Enemy, během které okamžitě vyzvali publikum, aby si stouplo. V tu chvíli jsem zjistila, že mi vlastně chybí povolení na práci ve výškách. Lidi si stoupli, dvě holky před námi dokonce na lavičky a já najednou neviděla nic. Tak jsem si stoupla a neviděla jsem nic. Ani přes lidi, kteří stáli 2 řady pode mnou. (Tímto doplňuji svůj článek o tom jaký to je mít 160 cm :D) Musela jsem tedy taky lézt po lavičce. Ani jsem se neodvážila otočit se. V hlavě jsem totiž viděla ty naštvaný lidi za mnou. Bylo mi jich líto. Ale nemohla jsem nic jiného dělat než lézt po výškách. Jelikož si Billie vyžádal, abychom si všichni stoupli, tak se celý koncert stálo. První polovinu mi to nějak nevadilo, ale po deváté hodině mi začalo být zle a začala se mi točit hlava. Já a slabý tlak jsme jako siamská dvojčata a ještě jsem pořádně nemohla dýchat a byl tam vydýchaný vzduch, jak to tak na koncertech bývá. Vydržela jsem stát v tomto stavu až než odešli před přídavky, pak už jsem ale sedla a poslední písně si poslechla jen v sedě bez toho, abych viděla kapelu. Nevadí. Koncert jsem si ale i tak užila, i když věřím, že by pro mne byl lepší, kdyby mi bylo dobře. Billie celý koncert mluvil o lásce, že chce cítit lásku. Bylo krásné pozorovat, jak ji dostává od všech fanoušků v hale. A i on projevil tu svou.

Ten člověk s rozpaženýma rukama není Billie ani nikdo z kapely. Je to fanoušek. Billie se ptal v půlce písničky, jestli někdo z publika umí dobře text té písničky. Přihlásil se právě tento fanoušek. K Billiemu šel s rozpaženýma rukama, vypadalo to, jako že jde k Bohu. Objal Billieho, převzal si mikrofon a celou písničku dozpíval. Ani to netrhalo uši. Pak Billieho objal znovu, dal mu pusu na tvář a odešel. Na pódium šla ale ještě jedna fanynka. Tu jsem ale už nevyfotila, protože jsem zrovna měla vytřeštěné oči. Billie se tentokrát ptal, kdo umí na kytaru alespoň tři akordy. Hlásila se růžovovlasá fanynka, která celý koncert hrozně řvala, natahovala ruce a Billie ji celý koncert přehlížel. Teď ale ne. Fanynka vyšla na stage, objala ho, zdálo se mi i že brečí štěstím sundavala brýle. Billie ji dal kytaru, na kterou před tím hrál a vysvětlil jí, co po ní chce. Holka začala hrát, sice to nebyla nějaká extrémně dobrá hra, ale nevadí. Když dohrála, došla obejmout dalšího člena kapely, plácla si s bubeníkem. Pak ji Billie řekl, že ta kytara je její. Nevím, jestli mu nerozuměla nebo mu nevěřila, ale prostě se ptala "cože". Billie řekl: "It's yours. I give it to you". Spadla mi čelist a nebyla jsem jediná. Holčinu pak odvedli do backstage, kde nejspíš koncert i dokoukala. Cestou z koncertu se o tomto momentu bavili snad všichni. (Jestli to jeden z těchto dvou lidí čte, tak zdravím!)

Koncert nemůžu hodnotit negativně. Líbil se mi, i když mi nebylo dobře a spíš jsem se viděla v posteli než na takovémto koncertě. Ale člověk si nevybírá, bůhví za jak dlouho přijedou. Ale co je nejdůležitější. Lístky jsem kupovala příteli jako dárek k narozeninám. Když jsem mu ten jeho tehdy v září dávala, nebyl schopen slova, když ho rozbalil. Tak nějak jsem tušila, že jsem se přesně trefila, ale bylo mi řečeno něco ve smyslu, že jsem blbá kupovat takhle drahý lístky. Ale když jsem viděla, jak se celý koncert pohupuje do rytmu a jak si ho užívá, ani na chvíli jsem nepochybovala o tom, že jsem se rozhodla dobře! Takže jsem z toho šťastná, protože on si to užil.

To by bylo ode mne vše o tomto koncertu. Byli jste tam? Chtěli jste tam? 

Vaše