Na slovíčko s eL: Petralovelyhair

Na slovíčko s eL: Petralovelyhair

sobota 28. ledna 2017

12 komentářů

Ahojte, 

je tu další "Na slovíčko s eL". Tentokrát bych vám ráda řekla něco o Petřelovelyhair. Určitě ji nemusím představovat, všichni určitě víte o koho se jedná. Ale proč chci o ní dnes mluvit? To se dovíte v článku. Tak jdeme na to. (Ještě pro začátek chci říct, že tímto článkem nechci nějak Petru poškodit, to rozhodně ne. Jen Vám chci říct svůj názor na její odchod a trochu se o tom pobavit. A třeba i najít člověka, který to vnímá stejně.)

Už jsem se zmiňovala, že když jsem začala sledovat českou YouTube scénu, začínala jsem právě holkami s A Cup of Style. Petru jsem ale objevila hned za holkami z ACOS a hned si ji zamilovala. Koukala jsem se na každé její video, který vydala a měla jsem hrozně ráda její vlogy. Prostě jsem byla taková klasická její fanynka. Ale tento "skvělý vztah" se nám už ale rozpadl. Proč?

Věděla jsem, že Petra maže komentáře. Nějak mi to ale nevadilo, přece jen to byl její kanál a její blog a ona mohla rozhodovat o tom, co bude mít na svém blogu. Ani po tomto se náš "vztah" nerozpadl. Ale tak nějak to začalo. Petra si pořád stěžovala na to, že jí chodí anonymy. A pak přišlo to její černobílé tragické video, ve kterém říkala, že končí. I toto jsem pochopila. Neměla jsem za zlé, že končí, že už nebude vydávat videa, přece jen to, co se jí dělo, bych v žádným případě také neunesla a chtěla bych se toho zbavit. Z jejího černobílého vyjádření jsem pochopila, že už nebudou žádná videa (po těch plánovaných co ještě vydá) a že nebude aktivní ani na sociálních sítích. V tento moment jsem ji přestala sledovat a začala mi být jedno. Nebo být jedno. Spíš jsem respektovala její rozhodnutí, že toho prostě chce nechat a vyhověla jsem jí. Dál si jí nevšímala a dopřávala jí to, co si přála. Její videa po tom černobílém jsem viděla asi dvě. Hned to první a pak to poslední. Sice říkala, že nebude mít proslov a pak ho měla. I to se ale dá pochopit. Přece jen na Youtube strávila docela dlouhou dobu a je mi jasné, že prostě nešlo odejít bez jediného slova. 

Po tom, co ukončila svůj YouTube kanál, ale dál vesele přidávala na sociální sítě a začala na nich být aktivnější než dříve. Přesně v tento moment se náš "vztah" rozpadl. Chtěla skončit, ale neskončila. Možná to někteří chápete tak, že skončila. Já ale ne. Pořád dostává produkty na testování, pořád na ně dělá recenze. Jen ne na blogu, ale na Facebooku a Instagramu. Dál si vesele bloguje na sociálních sítích. Pak dokonce přiznala, že si možná jen dělá pauzu. A docela si myslím, že se vrátí a že už něco chystá. Myslím si, že v žádném případě nebyla připravená odejít, jen potřebovala pauzu a nevěděla, jak to má svým odběratelům říct. Tak z ní vypadlo toto. A tímto mne prostě zklamala. 

Tak. To by bylo ode mne dnes vše, snad jste pochopili, co jsem tím chtěla říct. Napište mi do komentářů váš názor. 

Jak vnímáte odchod Petry vy?

Vaše

Read More

Koncert Green Day - jaké to bylo?

Koncert Green Day - jaké to bylo?

středa 25. ledna 2017

7 komentářů

Ahojte,

stále bojuji se svým nachlazením - s pekelnou rýmou. Teď už se cítím trochu lépe. Ale vždy mne po tom celodenním smrkání bolí hlava a to je fakt krása. V tomto stavu se toho moc nenaučím, ale víte co? Mne to nevadí. Mám před sebou totiž poslední, POSLEDNÍ! zkoušku. Ten zbytek jsem už dala. A na tuto mám 3 týdny, takže když to nedám na poprvé, tak se nic neděje. Naučím se to na příště líp a teď se budu šetřit, chci hlavně vyležet to nachlazení. Neříkám, že se u toho nebudu učit, ale nebudu předvádět nadlidské výkony. No ale teď už je čas se vrátit k tématu článku a tím je koncert Green Day, který se konal 22. 1. 2017 v Tipsport Areně. No určitě jste o něm už slyšeli. Takže jaké to bylo? 

Jako předskokany měli kapelu The Interrupters. Známe to, nikdo nemá rád předskokany, protože prostě zdržují od hlavní kapely a tak. Tito ale vůbec nebyli k zahození. Nejvíc se mi líbil jejich "protest song", samotná písnička se tak nejmenuje, ale oni ji tak uvedli. Kapela byla rocková a celkem se mi před samotné Green Day hodila. Hráli tedy jen půl hodiny a pak přišla další půl hodina připravování stage pro Green Day.

Po půlhodinové pauze to vše vypuklo. Přišel růžový králíček, který se neustále drbal v rozkroku a tancoval. Ten chvíli bavil lidi a pak odešel a konečně spadla opona a před námi stáli samotní Green Day. Svou show začali písničkou Know Your Enemy, během které okamžitě vyzvali publikum, aby si stouplo. V tu chvíli jsem zjistila, že mi vlastně chybí povolení na práci ve výškách. Lidi si stoupli, dvě holky před námi dokonce na lavičky a já najednou neviděla nic. Tak jsem si stoupla a neviděla jsem nic. Ani přes lidi, kteří stáli 2 řady pode mnou. (Tímto doplňuji svůj článek o tom jaký to je mít 160 cm :D) Musela jsem tedy taky lézt po lavičce. Ani jsem se neodvážila otočit se. V hlavě jsem totiž viděla ty naštvaný lidi za mnou. Bylo mi jich líto. Ale nemohla jsem nic jiného dělat než lézt po výškách. Jelikož si Billie vyžádal, abychom si všichni stoupli, tak se celý koncert stálo. První polovinu mi to nějak nevadilo, ale po deváté hodině mi začalo být zle a začala se mi točit hlava. Já a slabý tlak jsme jako siamská dvojčata a ještě jsem pořádně nemohla dýchat a byl tam vydýchaný vzduch, jak to tak na koncertech bývá. Vydržela jsem stát v tomto stavu až než odešli před přídavky, pak už jsem ale sedla a poslední písně si poslechla jen v sedě bez toho, abych viděla kapelu. Nevadí. Koncert jsem si ale i tak užila, i když věřím, že by pro mne byl lepší, kdyby mi bylo dobře. Billie celý koncert mluvil o lásce, že chce cítit lásku. Bylo krásné pozorovat, jak ji dostává od všech fanoušků v hale. A i on projevil tu svou.

Ten člověk s rozpaženýma rukama není Billie ani nikdo z kapely. Je to fanoušek. Billie se ptal v půlce písničky, jestli někdo z publika umí dobře text té písničky. Přihlásil se právě tento fanoušek. K Billiemu šel s rozpaženýma rukama, vypadalo to, jako že jde k Bohu. Objal Billieho, převzal si mikrofon a celou písničku dozpíval. Ani to netrhalo uši. Pak Billieho objal znovu, dal mu pusu na tvář a odešel. Na pódium šla ale ještě jedna fanynka. Tu jsem ale už nevyfotila, protože jsem zrovna měla vytřeštěné oči. Billie se tentokrát ptal, kdo umí na kytaru alespoň tři akordy. Hlásila se růžovovlasá fanynka, která celý koncert hrozně řvala, natahovala ruce a Billie ji celý koncert přehlížel. Teď ale ne. Fanynka vyšla na stage, objala ho, zdálo se mi i že brečí štěstím sundavala brýle. Billie ji dal kytaru, na kterou před tím hrál a vysvětlil jí, co po ní chce. Holka začala hrát, sice to nebyla nějaká extrémně dobrá hra, ale nevadí. Když dohrála, došla obejmout dalšího člena kapely, plácla si s bubeníkem. Pak ji Billie řekl, že ta kytara je její. Nevím, jestli mu nerozuměla nebo mu nevěřila, ale prostě se ptala "cože". Billie řekl: "It's yours. I give it to you". Spadla mi čelist a nebyla jsem jediná. Holčinu pak odvedli do backstage, kde nejspíš koncert i dokoukala. Cestou z koncertu se o tomto momentu bavili snad všichni. (Jestli to jeden z těchto dvou lidí čte, tak zdravím!)

Koncert nemůžu hodnotit negativně. Líbil se mi, i když mi nebylo dobře a spíš jsem se viděla v posteli než na takovémto koncertě. Ale člověk si nevybírá, bůhví za jak dlouho přijedou. Ale co je nejdůležitější. Lístky jsem kupovala příteli jako dárek k narozeninám. Když jsem mu ten jeho tehdy v září dávala, nebyl schopen slova, když ho rozbalil. Tak nějak jsem tušila, že jsem se přesně trefila, ale bylo mi řečeno něco ve smyslu, že jsem blbá kupovat takhle drahý lístky. Ale když jsem viděla, jak se celý koncert pohupuje do rytmu a jak si ho užívá, ani na chvíli jsem nepochybovala o tom, že jsem se rozhodla dobře! Takže jsem z toho šťastná, protože on si to užil.

To by bylo ode mne vše o tomto koncertu. Byli jste tam? Chtěli jste tam? 

Vaše

Read More

Má vlasová rutina

Má vlasová rutina

neděle 22. ledna 2017

12 komentářů

Ahojte,

Už ani mne se to nevyhnulo a chytila jsem rýmu. Ve čtvrtek, který jsem celý strávila doma nad matikou, jsem začala smrkat. Bez jediného kontaktu s mrazem. No, docela je to na škodu, protože se dnes budu dusit na koncertě Green Day. No nevadí, snad to přežiji a teď už k dnešnímu článku. Já jsem úchyl na všechny možné vlasové přípravky. Na péči o vlasy, na masky na vlasy. Prostě na vše, co se týká vlasů. Rozhodla jsem se tedy podělit se s vámi o to, jak o ně pečuji a co používám.

Mytí vlasů

Vlasy se snažím si mýt co nejméně, pokud mi to mé plány dovolí. Rozumějte tak, že když vím, že budu celý týden doma zalezlá u učení, vlasy nezatěžuji mytím, ale raději je hodím do culíku a nechám je napospas veškerému jejich mazu. Ten je ale minimální. Když jsem s touto praktikou začínala, maz mne nutil mýt si vlasy každý druhý den. Za čas jsem vlasy vycvičila tak, že teď si je myji dvakrát za týden a občas jim stačí dokonce jednou za pět dní. Jasný, určitě v tom bude i to, že jsem se od té doby nadobro zbavila puberty, ale rozhodně i to, že jsem je takto "cvičila". Takže jestli máte problém, že se vám vlasy neskutečně mastí, zkuste je nemýt tak často. Jestli vám to teda vaše plány dovolí, chápu, že nikdo nechce vyjít z baráku s totálně mastnou hlavou. To ani já.
Od letošních prázdnin jsem řekla ahoj všem "drogérkovým" šamponům a kondicionérům a svěřila jsem se do péče přírodnějšího Bione Cosmetics. Po použití samotného šamponu jsou mé vlasy docela hrubé, rozhodně ne takové, jaké jsou, když použijete šampony z drogerie. Tuto jejich hrubost ale skvěle zachrání kondicionér a maska, kterou používám vždy o víkendu. Nedávno jsem se na blogu instatní krása dočetla, že je potřeba šampony měnit, že si vlasy hodně rychle zvyknou. Nevěděla jsem to, ale už vybírám nějaké jiné šampony. Tak kdybyste měli tipy na nějaké dobré vyživující a regenerační šampony pokud možno trochu přírodnějšího složení, určitě mi je napište do komentářů!

Před a po mytí

Před každým mytím se snažím si vlasy pořádně rozčesat, aby se uvolnily nečistoty z nich a aby se po mytí lépe česaly. Občas ale zapomenu, pšššt. Při samotném mytí si pak nikdy nemotám vlasy nahoru na hlavu, ale šampon a kondicionér do nich vždy vmasíruji. Po mytí pak vlasy rozčešu, nastříkám do nich tento regenerační Pantene sprej a do konečků pak vmasíruji olej do vlasů od Aussie. Ten tak nádherně voní! Vlasy pak nechám přirozeně uschnout. Na spaní se snažím si vždy zaplést copánek, aby se mi vlasy zbytečně nemotaly.

Žehlení a kulmování

Dříve jsem měla hodně kudrnaté vlasy a jak to tak bývá, měla jsem z nich komplexy. Chtěla jsem co nejrovnější vlasy. Nějak jsem se ale nestarala o špatné vlivy žehličky na vlasy a žehlila jsem si je bez jakékoliv ochrany. Prostě jen aby byly rovné. Teď bych ale té třináctileté Lence dala pořádně do huby! Když jsem dostala rozum, přestala jsem si vlasy žehlit na hodně dlouhou dobu a nechala jsem si je narůst. Vypozorovala jsem totiž, že čím delší jsou, tím méně jsou vlnité. Teď se snažím celkově používat teplo na vlasy co nejméně. Vyhýbám se fénům a vlasy žehlím a nebo kulmuji fakt jednou za dlouho dobu. A když už, tak mám tuto ochranu proti teplu. Čím je ještě ničím jsou barvy. Občas jim prostě neodolám. Dříve jsem chtěla být bruneta, to mi ale vůbec neslušelo, takže teď si užívám to, že jsem blond. Mám svou barvu vlasů, ale konečky mám zesvětlený. Tímto svým ombré jsem se vyhnula pravidelnému dobarvování odrostů a užívám si to, že si můžu ombré zesvětlil kdy chci a nemusím si pravidelně dobarvovat odrosty.

Kokosový olej

Tento zázrak tu také nesmí chybět. Snažím se ho na vlasy používat každý víkend, ne vždy to ale vychází. Samotného oleje mám už druhé balení, používám ho i na pleť, na rty. Ještě jsem z něj nic nevařila, je mi líto ho na vaření "plýtvat" když má takové blahodárné kosmetické účely. Dokud na náš trh nepřišel olej kokosový, používala jsem ve velkém olivový. Občas se k němu ještě vrátím, protože ten také dokáže vlasy krásně hydratovat a dodat jim lesk.

Hřeben

Mám to se svými vlasy těžké. Je jich moc, jsou vlnité, neposlušné a lehce se zacuchají. S česáním to proto nemám vůbec lehké. Obyčejné hřebeny je prostě nezvládají, kartáče už jsou na tom lépe. Ale od té doby, co jsem poznala Tangle Teezer už hřebeny ani kartáček nevyhledávám. Tangle Teezer je zatím to nejlepší, co jsem na ně měla. Úplně bezbolestné rozčesávání to pro mne také neznamená, ale alespoň ty vlasy rozčešou! Takže dokud nepřijdou s nějakým lepším Tangle Teezerem, nemám důvod hřeben měnit.

Tak snad jsem napsala vše, co jsem chtěla. Třeba se ode mne trochu inspirujete. A když ne, tak si alespoň počtete jak se o své vlasy stará někdo jiný. A já jdu dál ležet s rýmičkou. A v pondělí na zkoušku, na kterou se už asi učit moc nebudu, za pár hodin totiž vyrážím na ty Greeny. Mějte se krásně a uvidíme se zase ve středu.

Vaše

Read More

Recenze - theBalm - Meet Matt(e) Hughes

Recenze - theBalm - Meet Matt(e) Hughes

středa 18. ledna 2017

8 komentářů

Ahojte,

je tu středa a to znamená, že je na řadě nový článek. Píši ho sice ve stresu a během učení se, ale nemůžu vás o něj připravit. Jsem ráda, že jsme tu spolu. A že vás tu je už 99? To mi dělá neskutečnou radost. A co teprv až vás tu bude se mnou 100? Ježiš já se na to tak těším, budu skákat radostí! A třeba už i tento měsíc. Děkuju ♥. No a na co se dnes koukneme? Už určitě tušíte. Dnes se spolu podíváme na zoubek tekuté matné rtěnce od theBalm, Meet Matt(e) Hughes. Doporučila bych vám ji? Mám nádherný červený odstín, který se jmenuje Loyal.

Balení

Co si budeme povídat, theBalm balení prostě umí, to je skoro zbytečné tu psát. Je to věčně omílaná fráze. Jo, troufnu si tomu říkat fráze. A u této rtěnky opět theBalm nezklamali. Balení je vedeno v retro stylu. Rtěnku koupíte v krabičce, která má čtvercový tvar a je protáhlá, přesně tak, aby se do ní rtěnka vešla. (Jo, právě mne napadají slova jako stojna a charakteristický průřez A, ale tím vás teď nebudu trápit a spíš tím okouzlím profesory u nás ve škole. Teda možná.) Na krabičce je stejný obrázek jako na samotné rtěnce a je to jediné místo, kde je napsaný odstín. Trochu mi vadí, že název odstínu není i na rtěnce. 

Parfemace 

Parfemaci má rtěnka rozhodně originální, to se jí musí nechat. Je z ní výrazně cítit mentol. Mne tato parfemace nevadí, ale věřím tomu, že pro někoho by mohla být nepříjemná. Byla jsem ale docela překvapená, když jsem si k ní první přičichla, takovouhle parfemaci jsem doopravdy nečekala. Rtěnka ale na rtech není cítit, což beru jako významné plus.

Aplikátor a samotná rtěnka

Aplikátor je naprosto klasický, pracuje se sním dobře a nemám si na co stěžovat. Samotná rtěnka usychá do matného odstínu. Do tohoto finiše jsem úplně zamilovaná! Pigmentace rtěnky je skvělá. Na jedno přejetí krásně vybarví rty. Rtěnka se po zaschnutí ani moc neobtiskne, za což jí také připisuji velké plus. Mé rty ale trochu vysušuje. Jen tak pro upřesnění, mé rty jsou ale vysušený i když na ně den nedám žádný balzám, takže v tomto nejsem asi ten nejlepší zkušební "vzorek". Rtěnka na rtech rozhodně není nepříjemná. Trochu ji tam cítíte, (no kterou rtěnku ne) ale nosí se dobře. Přijde mi i, že dělá opticky bělejší zuby,

Výdrž

Rtěnka slibuje dlouhotrvající výdrž. To mohu jen potvrdit. Rtěnku jsem si ve dvou vrstvách natřela na rty, když jsem šla na silvestrovský večírek a rtěnka ho vydržela celý. Pila jsem, jedla jsem, prostě jsem dělala vše, co se na silvestrovském večírku dělá. Netvrdím sice, že byla po večírku úplně perfektní, ale rozhodně na rtech byla a i tam, kde má být. Rtěnka své dlouhotrvající sliby rozhodně splňuje.

Doporučila bych vám ji?

Po této recenzi už určitě musíte tušit, že ano. Jestliže tedy milujete matné a tekuté rtěnky a chcete si pořídit nějakou tu dražší, tato je rozhodně skvělá volba. 

Doufám, že jsem vám pomohla s výběrem rtěnky a jdu se znovu ponořit do učení. Achjo, ať už je po tom zkouškovém! Přeji vám pevné nervy a spolu to překonáme.

Vaše 

Read More

TRY ON HAUL - povánoční slevy 2017

TRY ON HAUL - povánoční slevy 2017

sobota 14. ledna 2017

18 komentářů

Ahojte,

je tu víkend a to je čas na další článek. Tentokrát vám ukáži, co se mi povedlo ulovit v povánočních slevách! Ale první se s vámi podělím o kalhoty, které jsem vám už sice ukazovala, ale jen složené, takže nebyly moc vidět. Tak proto znovu.

Vínové kalhoty

Tyto krásky jsem objevila v Zaře ještě před Vánoci. Byly tak hrozně příjemné na dotek a v té krásné barvě, že jsem je tam nemohla nechat. No, byla jsem trochu smutná když byly po Vánocích o půlku levnější. Jsou ze Zary a stály mne myslím 699,-.

Mint svetr

Já jsem byla naprosto nesvetrový člověk. Hledala jsem nějaký svůj vysněný, hlavně jednoduchý, nejlépe jednobarevný a hlavně takový, který by mi byl. A to se nakonec ukázalo jako největší problém, byla jsem totiž odkázaná na velikost xs. Ale přece jen můj vysněný svetr existoval! Je z Croppu za 299,-.

Světle modrý svetr

Tento jsem ulovila jako první. Je ozdobený zipy a jinak je taky jednobarevný. Zamilovala jsem se do něj sice až když jsem ho měla na sobě, ale to nevadí. Bohužel Vám ho dnes neukáži na sobě, zapomněla jsem si ho v Praze. Je z Tally Weijl za 249,-.

Pudrové šaty

Na tyto krásky jsem na zoot.cz koukala už od léta. Nechtělo se mi ale za ně dávat cca 1300. A čeho jsem se nedočkala, slev. Byly zlevněné o půlku, stály mne 565,-. Tento styl šatů miluju, už se těším, až si je vemu na sebe.

Šedé kalhoty

V Sinsay měly slevy na kalhoty. Plno druhů za 299,-. Byl by pro mne tedy hřích si nějaké nevybrat. Není to tak dávno, co jsem propadla kouzlu high waisted džínům. Právě z toho důvodu jsem v hromádce kalhot hledala právě nějaké high waisted. Nevím, jak jsem to dokázala, ale nějaké jsem našla. A dokonce mi seděly i délkou!

Meruňkový roláček

K rolákům jsem měla od dětství averzi. Právě proto že mne ho mamka pořád nutila nosit! No kdo to nezná? Poslední dobou se mi ale zalíbily roláky s krátkými rukávy. Jeden jsem našla na zoot.cz ve slevě a tak jsem se rozhodla, že si ho vyzkouším. Sedl mi jako kdyby byl ušitý na mne, takže jsem překonala svou averzi. Vyšel mne na 398,-.

Blejzr

Tento černý blejzr jsem do třetice objevila také na zoot.cz. Mimochodem, všechny tyto kousky ze zootu jsou od Vero mody. Asi mám tu značku ráda. Já jsem milovnice sáček a blejzrů. Proto mi tento originální kousek nesměl chybět v šatníku. A jak se hodí na zkoušky, už jsem v něm jednu udělala! Byl za 509,-.

To by bylo ode mne dnes vše. Všem středoškolákům přeji pevné nervy při dotváření známek na pololetní vysvědčení a všem vysokoškolákům štěstí při zkouškách. Nebudu vám nic nalhávat, bez menšího štěstí při nich nefunguji.

Co jste si pořídili vy v povánočních slevách?

Vaše

Read More

Vzpomínky: Jak jsem se chtěla stát zpěvačkou a spisovatelkou

Vzpomínky: Jak jsem se chtěla stát zpěvačkou a spisovatelkou

středa 11. ledna 2017

5 komentářů

Ahojte,

představte si ten čas, kdy jste byly malé děti. Vaši rodiče, prarodiče a učitelé se ptali, čím chcete být až vyrostete. Mnoho z vás určitě odpovídalo že princeznami, někteří chtěli být i popeláři. A jak jsem odpovídala já? Vlastně už ani přesně nevím, ale to je fuk. Vím přece, na co jsem si nejradši hrála. A nebyla to žádná princezna a ani paní učitelka, ale jak už název napovídá, chtěla jsem být spisovatelkou a pak i zpěvačkou.

Spisovatelka

Byla jsem asi tak nějak ve druhé až třetí třídě. Sotva jsem se jakž takž naučila číst a psát, měla jsem potřeby vymýšlet si vlastní veledíla. Už ani nenapočítám, kolik "knížek" jsem si vyrobila. Neměla jsem na své "knihy" žádné sešity, to nepřicházelo v úvahu. Vždy jsem si vzala svazek papírů a vyrobila si vlastní knihu. Jednotlivé listy na sebe vůbec nenavazovaly, byly celý křivý, ale to mi nevadilo. Když jsem vše pořádně slepila, dala jsem se do ilustrace první stránky. Přece jsem si všechno dělala sama! Kresby většinou nebyly na žádné úrovni, přece jen snaha o ilustraci od dítěte z prvního stupně základní školy. Pak přišlo na řadu vymýšlení kapitol. Ty jsem vždy vymýšlela ještě dříve, než jsem se pustila do děje. A to pak stálo za to. Když jsem jakž takž splácala kapitoly, přišlo na řadu samotné psaní díla. Napsala jsem první, druhou stránku. Najednou jsem zjistila, že mi děj vůbec nenavazuje do předem předepsaných kapitol a přestala mne daná "kniha" bavit. Další den jsem se ještě nějak pokusila se dějem přiblížit kapitolám, to se ale nepovedlo a tak jsem se dala do výroby další "knihy". Opět jsem ztroskotala na tom, že děj mi neseděl do předem napsaných kapitol. A tak jsem se naštvala. Vyrobila jsem další knížku a tentokrát jsem místo dětské ilustrace zvolila nápis velkým písmem. Místo obrázku jsem napsala: "První kniha na světe bez kapitol!!!". Měla jsem ze sebe radost, jak jsem to hezky vymyslela. Jak jsem se zbavila těch nenáviděných kapitol. Dala jsem se do psaní a musím říct, že delší knížku jsem nikdy v dětství nenapsala. No, teď vlastně také ne. Ale co se nestalo. Příběh byl pořád to samé a mne má první kniha na světe bez kapitol (už ani nevím, jak jsem to veledílo nazvala) přestala bavit a dílo jsem nedokončila. Začala jsem se smiřovat s tím, že spisovatelka nebudu, když nedokáži dopsat jedinou knihu.  S psaním a výrobou knížek jsem přestala a vrhla jsem se na něco jednoduššího a kratšího. Začala jsem psát, ilustrovat a vyrábět časopisy o digimonech a pokémonech ve formátu A6. A to bylo fakt to největší, co jsem kdy vydala. Vydrželo mi to docela "dlouho". Vydala jsem asi celých pět dílů, ke každému dílu jsem nezapomněla přidat nějaký dáreček. Bez toho časopisy prostě nebyly. A dokonce jsem své časopisy prodávala bratrovi, takže tyto mé dílka měla i fanoušky! Éra časopisů mne ovšem ale taky po chvíli přestala bavit. A tak jsem se vrhla do vymýšlení vlastního jazyka. Fakt nechápu, co mne to napadlo! No, vlastní jazyk jsem nedomyslela, vymyslela jsem asi jen 10 slovíček a pak mi došly nápady, jak by se třeba takové hnědé barvě mohlo říkat. Pak jsem své pisatelství opět vzdala a vrátila jsem se k němu až když rodiče koupili novou tiskárnu. Občas mne a bratrovi dovolili si vytisknout dílo, které jsme stvořili v malování a občas jsme směli jen něco černobílého. To nám právě mamka dovolila, když jsem ve škole brali frázi "s sebou". Já jsem si řekla, že zase napíšu nějaké to dílko a prostě bude muset obsahovat frázi "s sebou". Psala jsem o dvou sestrách, které jeli někam autobusem a samozřejmě si nezapomněly vzít míč S SEBOU. Toto dílko o rozsahu jedna A4 jsem si vytiskla a pak jsem k tomu nakreslila autobus, ve kterém jely dvě holky a měli S SEBOU míč. A tehdy v té chvíli jsem to psaní vzdala nadobro. A vrátila se k něco až s příchodem blogu. (Ovšem vynechejme ten první, to bylo pouhé ctrl+c a ctrl+v.)

Zpěvačka

Pamatujete si tu dobu, kdy přišla Ewa Farna na hudební scénu? Tak v tu dobu mi bylo 12 let. Po vzoru Ewy Farne jsem si na svých 13 let naplánovala začátek mé pěvecké kariéry. Začala jsem skládat své vlastní písničky a vytvořila svůj playlist. Nedodělala jsem ovšem ani první hitovku a přestalo mne skladatelství bavit. A ani mi to vlastně nešlo, co si budeme povídat. Vrhla jsem se tedy do zpívání u Youtube. Zpívala jsem si všude a pořád. A rodina se mnou byla nešťastná. Já jsem si ale pořád myslela, jak trénuju na svou budoucí kariéru a že jim jednoho krásného dne proste vytřu oči a oni budou koukat, jak mi nevěřili. Ewa Farna stárla a s ní i já. Bylo mi najednou 13 let a já jsem stále neměla svůj debut. Byla jsem z toho nešťastná a v rychlosti se nahrála na bratrovo mobil, jak zpívám jednu píseň od Ewy. Škoda, že už si nepamatuju, jaká to byla. Video jsem v rychlosti přetáhla do počítače, smazala z bratrovo mobilu a dala jsem ho na stream.cz. Pod videem se mi ale začaly hromadit komentáře o tom, ať se první naučím text (nedivím se, ty slova té písničky jsem neznala, měla jsem je jen puštěné v uších a podle toho jsem zpívala). Cítila jsem se ukřivděna. Občas se objevil i komentář, že neumím zpívat. Všechny tyto lidi jsem nazvala neznabohy, smazala video a začala jsem plánovat svůj debut jinak. Nedokázala jsem si připustit, že by ti lidé mohli mít pravdu. A pak jsme zpívaly se spolužačkami Ewy "Měls mne vůbec rád" na akci pořádané ve městě, kde jsme chodily do školy. Zpívaly jsme to asi v 6 holkách, ani jedna jsem neznala sloky, ale prostě jsme byly skvělé. Toto vystoupení na chvíli mé touhy po debutu zmírnilo a já jsem ho odložila na svůj 14. rok. Dále jsem si zpívala u Youtube a stačilo mi to. No debut se mi trochu protáhl, zvládla jsem ho až ve svých patnácti. Vrcholem mé pěvecké kariéry totiž byla účast v pěvecké soutěži ve škole. Na kterou jsem mimochodem šla jen abych se ulila z němčiny. Zpívala jsem tam japonskou písničku, bylo to určitě hrozný, ale mne to vyneslo celkové 3. místo. Z 5 lidí. Ale měla jsem z toho radost, na celou účast v superstar jsem zapomněla a uvědomila si, že vlastně ani tak dobře nezpívám. A tak skončila má kariéra zpěvačky. Dříve než vůbec začala.

To by bylo ode mne vše dnes. Doufám, že jste se pobavili stejně jako já, když jsem toto psala.

Čím jste chtěli být, když jste byli malí? Máte taky nějaké takovéto historky?

Vaše

Read More

Recenze - 2K Hand Cream

Recenze - 2K Hand Cream

neděle 8. ledna 2017

9 komentářů

Ahojte,

jak jsem slibovala na facebookové stránce blogu (takže kdo mne tam ještě nesleduje, tak teď máte možnost to napravit :D), na dnes jsem naplánovala recenzi krémů na ruce. Vyhrála jsem je v giveaway u Beauty by K.
Nejsem si jistá, jestli jsem někde nepsala, že dnes bude HAUL. Jestli ano, tak se omlouvám, ale včera jsem si během pauzy v učení objednala další dva kousky z povánočních výprodejů na Zootu, tak si na ně ještě počkám a HAUL bude až pak.
Aktualizace - Opět ten HAUL nezvládnu, budu v Praze zůstávat do čtvrtka a nezvládla bych nafotit ty dvě nové věci. A fakt nesnáším, když jsou fotky ve stejném článku focené jiným stylem. Takže HAUL bude až o víkendu a udělám dokonce Try on. A místo toho se ve středu můžete těšit na mé vyprávění, jak jsem chtěla být spisovatelka a zpěvačka, když jsem byla malá.

Balení

Balení mají tyto krémy jednoznačně originální. Krémy, které spíš vypadají jako hračky pro děti? No, já jsem je ještě neviděla. Takže jestli chcete někomu udělat radost něčím originálním, tyto krémy jsou to pravé. Krém se nachází v bříškách soviček. Jednoduše jim odšroubujete hlavičky a pod nimi najdete 16 gramů krému. Musíte si ho vybírat z balení, což mi moc nevyhovuje, mám radši ty vymačkávací. 

Vůně

Hned po odšroubování ucítíte vůni melounu z růžové sovičky a vůni kokosu z modré sovičky. Nemůžu si pomoct, ale vůně mi přijdou docela chemické. Nesmíte čekat vůně jako z řady Aroma Rituals od Dermacolu. Jejich meloun a tento meloun se moc nedá srovnávat. Vůně ovšem nejsou nepříjemné a pokud nemáte "syndrom porovnávání" jako já tak si je nejspíš i oblíbíte. Po tom, co se krém vsákne do kůže, je vůně ještě chvíli cítit.

Plní svůj účel?

Po nanesení udělají vrstvičku na kůži, která se postupně vsakuje. Ruce jsou hydratované a hebké, ale jestli čekáte hydrataci extrémně suchých rukou, tak to vás zklamou. S vysušenou pokožkou si neporadí. Ne alespoň na první nanesení. Jestliže ale nemáte úplně suché ruce, svou službu splní na jedničku. Na konzistenci krému vás nic nepřekvapí, je prostě krémová.

Co bych řekla na závěr?

Krémy jsou originální, svým vzhledem zábavný a umím si představit, jak někoho můžou potěšit. Na promazání rukou přes den jsou ideální, ruce jsou po nich hebčí a hydratované, ale jestliže potřebujete hydratovat nějaké hodně suché ruce, sáhněte raději po něčem jiném, krémy samy o sobě jsou docela průměrné. Necítím se z nich unešená, ale ani uražená. 

Znáte tuto značku? Setkali jste se už někdy s těmito sovičkami? Co na ně říkáte? 

PS: Dostala jsem se do TOP 10 na www.elitebloggers.cz a získala jsem měsíční vstup to Hubu! Mám z toho obrovskou radost, jen toho asi úplně nevyužiju tento měsíc, protože zkouškové. :( Ale děkuju, děkuju vám všem, kteří jste se na tom podíleli, jste skvělí! ♥

Vaše

Read More