Červencové fabrikování

Ahojte,
dnes Vám píši článek, který jsem slibovala, na své facebookové stránce (pokud ji nesledujete, můžete zde). Je to článek, o mé červencové brigádě.

Tento měsíc si přivydělávám ve fabrice s nepřetržitým provozem. Pracuji na směny, je systém, že se začíná dva dny nočníma, poté se jde dva dny na odpolední (první odpolední nastupujete hned po noční, takže mezi těmito směnami máte 8 hodin), pak dva dny ranní (opět jen osm hodin mezi odpolední a ranní směnou) a pak dva dny vytouženého volna. Během toho, co máte pracovní dny se toho fakt moc nestíhá, to je přesně ten důvod, proč tu teď články moc nepřibývají. Ale červencem s touto brigádou končím, takže se zas budu moct více ponořit do světa blogu. Snad stejně intenzivně jako na konci června.

A co ve fabrice dělám? Na začátku směny si vždy vezmu papírek s číslem stroje a k tomu stroji jdu. Přeberu si ho od člověka, co měl směnu přede mnou a už jenom pracuji a pracuji. Třídím víčka, skládám je do krabic, zalepuji krabice. A to pořád dokola. Ale nejlepší na tom je, že si každý den můžete vzít něco jiného, takže když na Vás zbyde něco, co bytostně nesnášíte, můžete se utěšovat tím, že zítra budete dělat něco lepšího. A co mne vždycky baví nejvíc,teda ta práce mne nebaví, ale moment když se netvářím totálně znuděně je ten, když zjistím, že vyrábím víčka pro Ziaju a nebo Loreal.

Víčka pro Ziaju, plno víček pro Ziaju

A jak snáším nepřetržitý provoz? Jednoduše řečeno, nezvládám. To je právě ten důvod, proč si tuto brigádu nebudu prodlužovat ani kdyby mi ta srpnová nevyšla. A to že hrozí. Ranní jsou pro mne naprosto v pohodě, na ty jsem zvyklá z té druhé fabriky, kam mám jít a kde už jsem troje prázdniny byla. Paradoxně co jsem si povídala s těmi lidmi tam, tak ti mají největší problémy s ranními. Nechápu. Odpolední jsou také v pohodě, nejsou-li zrovna velký vedra. Na to mám díkybohu docela hodně štěstí. Všechny ty horké dny, co v červenci byly, jsem měla volno a ty upršené dny jsem trávila na odpolední. Tedy, kromě jednoho dne. A to jsem zrovna měla mašinu, u které jsem musela celých 7,5 hodiny stát a to jsem moc dobře nezvládala. V jedné chvíli se mi docela točila hlava. A noční? To je právě ten důvod, proč se těším, až odtud vypadnu. Do dvou to vždy nějak překlepu, ale nejhorší to je kolem té čtvrté hodiny. To mi začne padat hlava, totálně se nutím neusnout. Už jsem měla i stav, kdy jsem měla halucinace nebo co to bylo. Prostě jsem přebírala víčka a najednou se mi zdálo, že to jsou razítka a začla jsem být hrozně naštvaná a jak jsem se rozčílila, tak jsem se probudila a viděla jsem, že to nejsou razítka ale víčka. Následující noční se mi udělalo tak špatně od žaludku, že jsem radši jela domů. Děs běs.

Oblečení musíme nosit jejich, co nám propůjčili. Normální triko a kraťasy, všechno by bylo v pohodě, kdybyste nebyli notorická zmrzlina jako já. Skoro při každé směně je mi v těch kraťasech zima. Nedávno se se mnou chtěl nějaký pán dát do řeči a řek: "Tady je takový horko". Chvilinku před tím, než mi toto řekl jsem přemýšlela, že se dojdu přiobléct. Nejvtipnější jsou ale jejich čepičky proti padání vlasů. Nedávno jsem přemýšlela, proč ji musí nosit i ten holohlavý pán od nás z dílny.

Na závěr bych řekla, že jsem zjistila, že nepřetržitý provoz není nic pro mne. Sice jsou za noční a za víkendy hodně dobré příplatky, ale určitě by tato práce nebyla, kam bych se hrnula. Zkušenost je to vynikající, ale já se radši budu pilně učit ať dodělám tu školu! :)

Dyštak mi napište, kde brigádničíte vy a nezapomeňte se zúčastnit giveaway :)

Papa, Vaše

snapchat: lenulkaaa