Na dosah ruky!

Ahojte,

Týden zas utekl jako voda a já se Vám opět ozývám, tentokrát ale už s příslibem lepších zejtřků. Realita je taková, že v úterý jdu na poslední zkoušku v tomto semestru. Tedy snad poslední zkoušku. Hrozně jí chci udělat, ale na druhou stranu mne to učení vůbec nebaví! Ale prostě to musím udělat. Až se této zkoušky zbavím, budu mít zbytek června už jenom na blog. Už teď se motivuji tím, že pro Vás chystám články. Myslím, že se můžete těšit i na letní giveaway. :) No ale aby to nebylo zase jenom o zkouškách, podělím se o zážitky z tohoto týdne a pak opět sáhnu po učení.

V úterý jsme s přítelem vyrazili do Českých Budějovic na koncert Pavla Habery a jeho Teamu. Já jsem před koncertem znala pár jeho písniček a některé jsem měla i v mobilu, ale rozhodně jsem nebyla nějaký velký fanoušek. S nápadem jet na tento koncert přišel přítel a jelikož se mi celkem líbí hudba, kterou poslouchá a z těch pár písniček, co od něj znám, jsem věděla, že mne to baví a tak jsem si řekla proč ne. Na koncerte jsme byli o hodinu a půl dřív, měli jsme lístky k pódiu. Tak jsme si řekli, proč nestát přímo u pódia, když je to vlastně náš první společný koncert vůbec. K pódiu jsme se fakt dostali. Stáli jsme tam docela dlouho, v aréně byl vydýchaný vzduch a během vystoupení předskokana, který mne nehorázně nudil, mi ani nebylo moc dobře. Ale jakmile přišel Pavol s Teamem, na nějaký zdravotní stav jsem zapomněla a užívala si koncert. To je taky důvod, proč nemám žádné fotky z něj, nechtěla jsem trávit koncert šmátráním v kabelce pro mobil a focením, prostě jsem si ho jenom užívala. Pavol je neskutečný sympaťák a na pódiu jenom hýřil vtipem a rozhodně jsem se nenudila. Byl to skvělý zážitek a určitě Vám tohoto sympaťáka doporučuji. Jen škoda, že už je na konci turné. Ale tak co, až příště ňákej zase uspořádá, tak všichni povinně na Haberu!

A ještě jeden moment z tohoto týdne není jenom o učení. Včera jsme si s přítelem udělali výlet do Prahy a já jsem si konečně prošla Náplavku. Mluvila jsem mu o tom už na podzim a konečně jsme se tam dostali a musím říct, že je tam fakt krásně. Určitě se tam ještě někdy podívám. A když jsme dnes opouštěli kolej a přítel už vrátil jeho klíče, stalo se nám přesně toho, čeho jsme se oba děsili. Odcházeli jsme z pokoje a já si položila klíčky na skříňku, že si ještě vezmu sako. A přítel mne popoháněl, takže jsem oblékla sako, vyšla z pokoje a on v klidu zabouchl dveře a já měla zamknout a najednou mi došlo, proč nemám klíčky v ruce. Začali jsme se smiřovat s tím, že autobus nestihneme, ale když jsme měli štěstí a ten bus jsme stihli, tak jsme se museli smát tomu, jací jsme experti, takhle v poslední den našeho pobytu tam si zabouchnout klíče. Ale tak všichni kdo tam bydlí si to prostě musí zkusit.

Já se pro dnešek už jenom rozloučím a mějte se krásně. Všem, co si teď uzavírají známky přeji hodně úspěchu a všem, kteří dokončují zkouškové hooodně moc štěstí.

Vaše