Ne vždy jsou po ruce růžové brýle.

Ahojte,

dnes jsem Vám sem chtěla dát minihaul. Tento týden jsem trochu nakupovala, ale fotky, které jsem pořídila dopadly tragicky, takže je sem nemůžu dát. Na focení nových nemám náladu, no tak se Vám aspoň svěřím, kvůli čemu nemám náladu.

Včera jsem jela do krajský nemocnice, abych se objednala na operaci. Mám cystu na krku a musí to ven. Dokud jsem nebyla objednaná, tak jsem se nebála a brala jsem to jako budoucnost nejistou, ale teď už mám jistý i termín a když mi pan doktor popisoval průběh operace, mrazilo mi po zádech. Budou mi s tou cystou "řezat" i kousek kosti, což zní fakt děsivě. Ale co je ještě děsivější, den po operaci mi má z krku čouhat nějaká hadička, či co. Radši jsem se pořádně neptala, pořád mám naději, že to nebude tolik děsivý, jak to zní. Bojím se už teď a to mne to čeká až v září. Budete na mne muset myslet. Všichni. Brrr...

A druhá věc. Přes týden jsem v Praze a když jsem přijela domů, vyprávěla mi mamka, co se tu stalo během týdne. Rodiče byli v práci a  doma byla jenom babička a děda, dávali si poobědní siestu. Najednou babičku probudili nějaké zvuky z chodby. Šla se tam podívat a v ložnici nalezla nějakého cizího chlapa, jak si to tam obcházel a prohlížel. Babička se ho ptala, co tam dělá, tak vymyslel výmluvu, že ho tam někdo poslal, aby se zeptal, jestli nechceme nějakou krávu, či co. Naštěstí neměl násilnické sklony a odešel, co by načapán. To je hnus, jak Vám ty lidi vlezou do baráku za bílého dne. Byla jsem z toho úplně v šoku...

Doufám, že se máte lépe v tyto slunečné dny. Užívejte i za mne. Příště snad u veselejšího článku,

Vaše