Ahojte,
přede mnou je poslední týden semestru, ve kterém mne čeká poslední zápočet a první a zároveň poslední předtermín, takže by asi byl na místě článek o tom, jak je blízko zkouškové, jak moc se bojím a nějaké rady pro Vás, jak se učit. Nechci si to ale připomínat, takže jen v rychlosti zmíním, že všechny zápočty jsem napsala na poprvé a všem, kromě té matiky, se zatím daří.
Neměla jsem v plánu dneska psát článek, ale mám náladu, nenáladu. Učení chemie mne nebaví, učení matiky mi zatím přijde zbytečné, Dr. House se mi teprve stahuje, ten v televizi mi nezapadá do série a stejně by mi s něj bylo smutně veselo, hokej začíná až za hodinu, vše co jsem měla nakázané od mamky jsem už udělala a ta výhra, kterou jsem vyhrála minulý víkend ve FAnn parfumerie, tedy na jejich instagramu, ještě nepřišla, takže nemám co testovat. A tak jsem se rozhodla, že už je správný čas na to napsat článek o tom, co mi vadilo na koleji, na Strahově. Už nikdo nemůže říct, že si stěžuji a ani jsem tomu nedala šanci a nebo že si zvyknu. Nezvyknu, když tam teď (díkybohu) strávím poslední týden. A asi jsem ze sebe právě vypotila tu nejdelší větu, tak snad dává smysl a jdeme na to.
Vše staré a ošklivé
Na toto by si člověk za tu cenu stěžovat fakt neměl. Ale u všeho jsou ale. Že jsou ty věci staré a ošklivé, to bych tomu možná ještě odpustila. Ale když je něco staré, tak to nemusí být úplně v pořádku. Což tedy fakt nebylo. Když jsem si vlezla do postele, hodněkrát se mi stalo, že mně do zad, nohy, čehokoliv píchlo péro z postele. S přítelem jsme si přivezli štípačky a spíš on se po večerech bavil tím, že štípal a nebo různě zatlačoval péra do postele a nebo z postele. Bylo tu řešení. Říct si o jinou, stejně "pichlavou" postel. Ale kdo by se s tím tahal, když by dostal stejného ježka?
Divní obyvatelé ostatních pokojů
Já jsem odjakživa hodně plachý a nesmělý člověk. Tudíž mi kolejové pořádky vůbec nesedly. Nezačala jsem se hned se všemi kamarádit, spíš naopak. Doteď jsem tam s nikým cizím nepromluvila. Některých jsem se dokonce i bála. Na patře s námi bydlí dva španělové, arabové, či co to je. No a já se prostě bojím lidí s touto barvou pleti. Ve dvanácti jsem byla na dovolené na Djerbě a chodili tam za mnou hoteloví pracovníci a pořád se mne ptali na věk a pokaždé, když zjistili, kolik mi je, tak ode mne utíkali. Takže je mám za úchyláky a bojím se jich. Potkávat tyto lidi v koupelně pro mne fakt příjemné nebylo.
Neustálý hluk
Na koleji doopravdy nikdo neřeší noční klid a jsou totálně netolerantní k studujícím sousedům. Neustále si pořádají na pokojích večírky, které klidně začnou až v jedenáct, takže už se usmíváte, jak se dneska vyspíte a najednou se ve vedlejším pokoji začne někdo šíleně nahlas spát a vy máte po klidném spánku. Pořádají chodbové sešlosti a klidně i hrají šipky o vaše dveře. Hlavně aby to nemuseli platit oni.
Koupelny
Tohle je bod sám o sobě. Nesnáším společné koupelny. Jsem stydlín. Závěsy tam teď už jsou spíš jako kdyby nebyly, nikdo už je pěkně dlouho nevyměnil a je přes ně skoro všechno vidět. Jednou jsem vylezla ze sprchy, stála jsem před ní a najednou přišel ňákej kluk, něco mi povídal a hned zalez do sprchy, ze které jsem sotva vylezla a přitom byly všechny ostatní volné. Vůbec jsem mu nerozuměla a radši jsem rychle odešla. A to jak na Vás všichni koukají na chodbě, když jdete ze sprchy? Taky nic příjemného.
Záchody
Další bod. Všichni si ohledně nich stěžují, že tam není toaletní papír. Ale když už ho tam pracovníci dají, tak ty prasata tam ho akorát téměř celý vytrhají a pohází jím celé prostory záchodu. Tak prasátka, proč asi nemáte toaletní papír? O tom, že někteří z nich ani neví, k čemu je splachovadlo radši ani mluvit nebudu...
I kuchyňky
Mám ráda svůj klid, to už jste určitě pochopili, i při vaření. Ale to ve společných kuchyňkách taky moc nejde. Neustále vám tam někdo leze, takže vymýšlíte x jídel, které se nemusí vařit, jen abyste tam nemuseli lézt.
No, to je asi všechno. Teď si o mne určitě asi myslíte, jaká jsem nanynka, ale to není pravda. Jsem jenom neskutečný introvert, který má strach z lidí. Tak a to by bylo pro dnes vše, jen jsem o tomto chtěla napsat, abyste o tom věděli, jestli se budete rozhodovat, jestli byt a nebo koleje. Chtěli jsme s přítelem na byt, ale sami dva bychom to neutáhli, proto jsme skončili na koleji...
Vaše
