dnes Vám chci povyprávět o mé návštěvě Utuberingu, ale než se na to vrhneme, chtěla bych rozšířit svůj článek z autobusu, který si můžete přečíst zde. Ono to vlastně s Utuberingem také souvisí, jak jsem později zjistila. Nasedla jsem v půl deváté do autobusu, úplně vyčerpaná. Přistoupil i značně přiopilý pán s dítětem. Pán si sedl na schody (autobus byl narvaný a nebylo si kam sednout, tak to nebylo divný). Seděl mi skoro pod nohami, ale dokud jenom pouštěl nahlas písničky a do nich ještě další vulgární zpíval, tak jsem byla celkem v klidu. Problém začal, když ani ne v půlce cesty začal řvát, jak je mu špatně a že bude blinkat, do toho tak různě krkal a kašlal, že jsem fakt čekala, kdy mi poblije ty nohy. Dokonce vypadl z autobusu, když řidič stavěl na zastávce. No, tu hodinu a půl jsem nakonec nějak přežila, ale byla jsem z toho hodně vyřízená a ve stresu. Následovně jsem se dověděla, že se mnou jede i dalším spojem. Začala jsem se na to psychicky připravovat a šla jsem si stoupnout na další nástupiště. Když jsem tam stála, slyšela jsem ho, jak bleje. No a pak ztratil to dítě, hledal ho tam. Nakonec teda našel a když se sešli, tak začali řvát, jak bylo na Utuberingu super. Nechápala jsem jak ho za a) mohli pustit do autobusu takhle nacucanýho jak houbu, za b) jak se může takhle zřídit, když hlídá dítě a za c) proč to dítě se chovalo, jak kdyby bylo nalitý jako on. Alespoň z poloviny. No nic, to o mé cestě domů. Už to nechci nikdy zažít a asi si už ani dobrovolně ke schůdkům nesednu.
A teď tedy k samotnému Utuberingu. Když jsme tam s kámoškou šly, měly jsem už mlhavé tušení, že tam budeme nejstarší. Naše podezření se potvrdilo, hned jak jsme vlezly do areálu. Nás, dvacetiletých, tam bylo fakt po skromnu. Prošly jsme si stanoviště a seznámily jsme se s areálem. A hned při tomto procházení jsme měly štěstí jak co. Potkaly jsme ty, kvůli kterým jsme tam byly. Holky z A Cup of Style. Šli jsme se s nimi vyfotit a kámoška i pro podpis do knížky. Chvíli jsme si s nimi povídali a holky jsou fakt nejlepší. Snažila jsem se jim ve zkratce říct, aby pokračovaly a jak mne jejich tvorba nabíjí. A jak se o nich pořád říká, že jsou hrozně milé, tak je to pravda. Na seznámení jsem jim podala ruku a představila se, bylo na nich vidět, že s tímto se nesetkávají a doufám, že byly i mile překvapeny, že se jim někdo takhle představí, protože jinak to tam chodilo tak, že se k nim fanynky skoro rozběhly a hned je objímaly. Je mi jasný, že si nás holky asi nepamatují, ze začátku jsem se cítila i trapně, že jsem jim podávala ruku, ale teď s odstupem času jsem ráda, že jsem to udělala. :D
Pak jsme hned narazily na Kačí z majcookingdiary, kterou mám taky hrozně ráda. S tou jsem se taky vyfotila a taky jsme si chvíli popovídaly.
Po Kačí jsem už ani na nikoho frontu nestály. S kámoškou jsme se hlavně chtěly potkat s holkami z ACOS, což se nám povedlo a za co jsme byly prostě šťastné. Potom jsme už jenom pozorovaly challenge, chodily po areálu a sledovaly jsme dění. Chtěla bych k tomu říct už jenom pár slov. To, že tam bud plno malých dětí jsme čekaly. Ale vidět to pak na vlastní oči, to mne docela dostalo. Ne, že bych jim to zakazovala, nevěděla jsem, kvůli komu tam jsou, ale prostě mi přišlo, že ty 8-leté děti těm youtuberům ani nemůžou rozumět o čem mluví. Nevím, přišlo mi to, že tam jsou kvůli tomu, že prostě youtubeři jsou teď mainstream a že prostě jedou s touto vlnou. A co tam předváděly, to mne taky dostávalo. Skoro jsem až nevěřila ShopaholicNicol, když mluvila o tom, že ji sledujou až domů, ale po tom včerejšku jsem to pochopila. A vlastně všechno, o čem v tom videu mluvila. Protože. Šel youtuber a za ním běželo plno dětí. Doslova běželo. Pak kolem něj udělali hlouček, že prostě youtuber nemohl jít dál. Každý tam měl svou ochranku, aby vůbec mohli přejít areál. Jako nedivila bych se, kdyby těm youtuberům vlezli i do kabinky na WC. A další, o čem Nicol mluvila bylo to, že se s ní lidi fotí jenom, aby se pochlubili ve škole, že mají fotku s youtuberem. I to se tam odehrávalo. Kámoška slyšela nějaké dítě, jak povídá, že má fotku s youtuberem, ale že vůbec netuší, kdo to je. A prej to teda nevadí, hlavně když má fotku s youtuberem. Chvíli mi jich bylo i líto. A nejsmutnější na tom je, že s něčím takovým se setkávají i v normálním životě a ne jenom na festivalu, kde s tím prostě musí počítat.
Ale i přes toto všechno jsem ráda, že jsem festival navštívila. Mám další zážitky a ty už mi nikdo nevezme.
A ještě tam byla holčina, mohlo jí být nějakých 10 let, která šla na podium k Hoggymu, že něco zazpívá. Prostě malá holka, která jde zpívat před tolik lidí a ještě si vybere anglickou písničku. Take me to church. Nevěřila jsem, že umí slova, nevěřila jsem, že to zazpívá. Ale co přišlo, to mi úplně vyrazilo dech. Nejen, že uměla slova, ale dokonce to i zazpívala. A jak. Vy, co jste tam byli, určitě víte.
A ještě jsem pro Vás něco vyfotila.
A nakonec nekončící fronta na bubble tea.
S jakými pocity jste odjeli z Utuberingu Vy? :)
Vaše
