Takoví typičtí Češi na dovolené...

Ahojte,

všimla jsem si, že se Vám celkem líbil článek o zvycích lidí z autobusu. Na svém předešlém blogu jsem sepsala článek podobného typu a to o typický český rodinný dovolený. Vím, že už byl jednou vydaný, ale myslím si, že Vás pobaví, proto ho trochu poupravím a dám ho i sem.

Inspirace pro tento článek jsem nasbírala inspiraci na dovolené a taky ve svých vzpomínkách na své rodinné dovolené. Už minulý rok jsme s přítelem pozorovali typičnost těchto dovolených a tentokrát jsme byli na místě, kde skoro nikdo jiný nebyl, takže námět na článek byl vymyšlen hned. Jen to prosím berte s rezervou, možná někdy budu zveličovat. Nemám za cíl, aby se to někoho dotklo, spíš to píšu tak nějak pro pobavení. :)

Cesta na dovolenou
Cestou v noci v autobuse bude zima a tak se musí děti pořádně obléknout. No a aby nemohly nic říkat, musí se rodiče taky pořádně obléci. V autobuse je jim pak sice fajn, ale jakmile se dojede na místo, můžete si být jistí, že umřou horkem. Takže už se jenom hledá oblečení a místo, kde by se děťátka mohla převléknout, dokud nedostanete pokoj. Pak klasická kapitolka sama pro sebe - řízky. Hned po chvíli cesty nastává čas na pořádnou svačinku a co jiného čekat než řízky s chlebem. (Ty jsou i na první den na dovolené, není-li zařízeno all inclusive).
Pokud letíte letadlem na noc, tak samozřejmě pořádně navléct. Co na tom, že na místě může být i v noci nějakých 25 stupňů.

Příchod na pokoj
Otec a děti okamžitě padají mrtví po cestě a čekání. Matka se pouští do vybalování. Když se otec a děti vzpamatují, matka už má vybalování hotové a nastává čas pro nafocení celého pokoje - a hlavně záchodu. (aspoň v naší rodině se vždycky fotil záchod na každé dovolené) A jakmile se vybalí, musí se na pláž - zaplatili jsme si to, tak tam budeme co nejvíce.

Večeře - švédské stoly

Foťák se samozřejmě bere i na večeře a jsou-li švédské stoly, musí se vše nafotit. Pak si od každého naberete něco, abyste toho ochutnali co nejvíce. Samozřejmě se toho sní co nejvíc, přece jsme si to zaplatili. Večeře je taky dost časté místo na plánování dalšího dne. No ale co se dá změnit na válení se na pláži celý den?

Výlety
Toto asi neplatí u všech, ale u nás to tak bylo vždycky. A podle některých výrazů na tvářích našich krajanů v Chorvatsku to u nich bylo naprosto stejné.
Matku už nějak nebaví se jenom válet na pláži a touží po tom něco poznat. Tak začne přemlouvat otce, aby se vyjelo na nějaký výlet. Tomu se ale moc nechce, nejradši by se válel celý den zase na pláži. Děti taky na nějaké dlouhé chození nejsou, nejradši by se celý den koupali v moři. Po chvíli ho samozřejmě přemluví, dětem se slíbí, že se tam taky budou moci koupat. No a vyrazí se na jeden výlet, na kterém se otec tváří, že ho to nezajímá a děti vyhledávají vodu. A jdou naštvané, když žádnou nenajdou. A vztekají se. A matka je musí uklidňovat. A je z toho scéna.

Vstávání
Vstává se samozřejmě co nejdříve, vždyť jsou snídaně už od sedmi. "Čím dřív na pláži tím déle na pláži." Děti ale chtějí spát a muži se taky moc nechce. A tak se na snídani stejně dorazí až někdy kolem osmé. Až. Mezitím taháním ostatních členů rodiny z postele stihne matka dojít zabrat místa na pláži ručníky. 

Snídaně
Všichni jsou rozespalí, protože je vytáhli z postele brzo. Tudíž nějak nechtějí jíst. Ale rodiče se hecnou a pořádně se nají. No a na děti se pak křičí, aby se pořádně najedli, že dříve než na obědě nic nedostanou. A že na oběd se jen tak nebude. Takže se jim nanosí plno jídla, které stejně nesní, protože děti. Když je do něčeho takhle tlačíte a navíc se to do nich stejně nevejde. A je vymalováno. 

Pláž
Hned po snídani se odchází na pláž. Všichni se dojdou po příchodu ochladit. Matka si potom jde na deku číst a nebo háčkovat, plést. Přitom po očku hlídá děti, které nesmí být moc daleko, když jsou, okamžitě na ně křičí ať jdou blíže. Otec vyleze, flákne sebou na deku a usne. A takhle různě pospává a chodí do vody celou dobu na pláží. A když nemůže usnout, vezme dětem brýle na potápění a jde hodiny soustředěně pozorovat dno. Děti jsou ve vodě skoro celou dobu. Cákají na sebe, jezdí na madračkách, potápí se. Potom mají celé červené oči. Zakazuje se jim potápění a cákání na sebe, což oni samozřejmě neposlechnou a tak se opět řve přes celou pláž. Když se matce zdá, že jsou děti ve vodě moc dlouho, křičí na ně, ať jdou na chvíli na pláž. Pak přichází nucené hraní karet a jiné společenské aktivity. Celý den je rodina na pláží, přece si to moře zaplatili.

Oběd
Na oběd se samozřejmě chodí co nejdříve, protože děti se při snídani moc nenajedly, takže hned po dvou hodinách umírají hlady. Což je jim hned vyčítáno. Rodiče ale rezignují a nakonec svolí. Po obědě si děti a muž vždycky žádají chvíli oddychu na pokoji, k tomu se ale moc nepřihlíží, vybrečí si dobrou půl hodinku a jsou šťastný, že alespoň něco. Pak se jde zase se smažit. Přece si to moře zaplatili.

Focení
Vybere se vždy den a to se pak foťák tahá s sebou všude. Na snídani, na pláž, na oběd, na večeři. Celý den se zuřivě fotí, aby to vypadalo, že takto fotili celý ten týden. Je moc riskantní nosit foťák na pláž přece. A pak celou tu dobu, když tam foťák je, musí být někdo na dece a hlídat ho. Nejlépe s paličkou na maso v rukou. Ale to nikdo nepraktikuje, takže se používají jen vražedné pohledy.

Večerní procházky
Večer přichází povinné procházky, přece nebudeme celý večer zavření na pokoji. Otci se po večeři moc nechce, protože se totálně přejedl, ale protože si to žena přeje, jde. Děti jsou unavený, protože se celý den koupali v moři a taky se jim moc nechce, ale nakonec taky jdou. Matka si vybírá trasu, celý týden obhlíží stánky se suvenýry, co se koupí babičce, dědečkovi, sestře, bratrovy, kočce, psovi... Chce chodit na delší procházky, děti ale už po chvíli protestují. Otec taky po chvíli začne říkat, že už mu to pomalu stačí a tak se z dlouhé procházky stává okruh okolo dvou bloků kolem vašeho hotelu.

Přepočítávání
Celý týden se zuřivě přepočítává cizí měna na tu naší. Vše se hned zdá býti drahé. Jsme přece v turistickém centru. Celý týden se tedy nic nekoupí až poslední večer matka zavelí, že se jdou nakupovat suvenýry. Ovšem jen do určité částky. Je jedno, že nám zbude cizí měna, ale toto je prostě moc drahé. A na druhou stranu příbuzným se něco přivézt musí, jinak by byli zklamaní. Dětem se možná koupí i nějaká malá zmrzlina, ovšem z předem dobře vybraného stánku s nejlevnější zmrzlinou v celém turistickém centru. A to pouze jednou. A když chtějí zajít někam do cukrárny na pohár, jsou okamžitě odmítány. Domu pak pravidelně přijíždíte s plnou peněženkou bez šance tu cizí měnu utratit. Tak leží doma a nikdo si toho nevšímá a pravděpodobně už do toho státu nikdy nepojedete, pokud to tedy není Chorvatsko. Stejně přivezete cizí peníze s tím, že je utratíte příště.

Počasí
Už týden před dovolenou hledáte různě po celém netu, jak budete mít. Buďto nadáváte a nebo nadáváte víc. Déšť je špatný a velké horko taky, ale co jiného než horko u moře čekat? Na předpověď počasí se už na místě ale ani nepodíváte, nemáte-li na pokoji televizi. A stejně nadáváte, že je špatné počasí, tak už na tom nesejde. 

Krémy na opalování
S sebou máte velké množství všech krémů se všemi UV filtry. A pro jistotu i Panthenol. Neustále taháte děti z vody a mažete je. A pořád dokola. Matka se taky občas namaže a otec odmítá. Děti to od něj okoukají a taky odmítají. Po namazání hned vlezou do vody a smyjou to. Naprosto úmyslně. A tak tedy na konec nejvíc potřebujete ten Panthenol, který jste si s větou, že se "přece budete pravidelně mazat" ani nevzali. A tak večer běháte a sháníte nějaký v místních obchodech. 

To je pro dnes vše. Doufám, že se Vám článek líbil a že jste se alespoň trochu pobavili.

Vaše