TAG: Moje poprvé

sobota 27. února 2016

6 komentářů
Ahojte,
jak jsem slibovala v předešlém řádku, dnes Vám napíši TAG. Rozhodla jsem pro TAG "Moje poprvé". Doufám, že se Vám bude líbit a že se o mne zas dovíte něco nového. Tak jdeme na to! :)

1) Stále se bavíš se svou první láskou?
Ano. Patříme oba do stejné party a vycházíme spolu dobře. :)

2) Jaký byl tvůj první alkoholický drink?
Na to si už nepamatuji, ale skoro bych i řekla, že to bylo pivo a nebo vaječný likér. 

3) Jaká byla tvá první práce?
Jednoduše šílená! Ve své první práci, spíš tedy brigádě, jsem byla někdy ve svých 15-16 letech. Čistila jsem mašiny ve fabrice. Což znamenalo vybrat všechny špony, pak vystříkat, vysát a celé vylejskat hadříkem. Byla to fakt nehorázně špinavá a náročná práce. Nechápu, jak jsem to mohla vydržet. 80 korun na hodinu bylo hodně dobré. Teď už bych do toho asi znovu nešla.

4) Jaké bylo tvé první auto?
Auto jsem ještě neměla. Teď jezdím autem svých rodičů, když někam potřebuji dojet.

5) Kdo ti dnes jako první napsal zprávu?
Přítelovo spoluhráč a zároveň můj kamarád.

6) Kdo byl dnes tou první osobou, na kterou jsi myslela?
Na přítele, protože ten kamarád, který u něj zrovna spal, mi napsal, že spí s dalším jeho kamarádem na gauči. Tak jsem si je představovala jak to asi vypadá. :D Občas je to podle fotek hodně vtipný! :D

7) Kdo byl tvým prvním učitelem?
Určitě nějaká učitelka ve školce. Ale první, na koho si pamatuju, že mne něco učil, byla učitelka na angličtinu. Už ale nevím, kdy a žádné podrobnosti. Jenom vím, že jsem se s ní pak potkala na jednom kurzu anglického jazyka a naše úrovně nebyly zrovna moc odlišné. 

8) Kam si poprvé letěla letadlem?
Do Bulharska. Měla jsem z toho tehdy takové Vánoce, že z celé dovolené jsem se těšila jenom na ty lety. :D

9) Kdo byl tvou první kamarádkou? Stále se spolu bavíte?
Jmenovala se Terka. Byla to zároveň i má příbuzná. Teď, když se potkáme, tak občas prohodíme pár slov, ale už se tu o nějakým velkým kamarádství mluvit nedá. :)

10) U koho jsi poprvé přespala?
Když nepočítám babičky, tety a strejdy, byla to právě Terka. Koukaly jsme se na filmy a pak jsme spaly na rozkládacím gauči, který vrzal. A já, vždycky než usnu, se dlouho převaluji a hledám tu správnou polohu. Takže po každém převalení gauč zavrzal, tehdy vznikla legendární hláška: "Mami, Lenka tam celou noc vrzala!" :D

11) Kdo byl dnes tím prvním člověkem, se kterým jsi mluvila? 
Máma.

12) Na čí svatbě jsi byla poprvé?
Na svatbě svého příbuzného Honzy. Byla to zároveň první a poslední svatba, na které jsem byla. Byla jsem ale ještě docela malá, takže si toho zase tolik nepamatuji. Od té doby jenom čekám, než se poštěstí a někdo mne pozve na nějakou. Miluji svatby! :)

13) První zlomená kost?
Já si nikdy nic nezlomila. Ťuk ťuk. Takže se teď docela bojím, že až se to stane, tak umřu bolestí. :D

14) První piercing?
Nemám piercing. Líbí se mi jenom ten v pupíku, ale ten stejně neplánuji. Nemám na něj tak pevné břicho. U nepevného se mi to nelíbí. :D

15) První země v zahraničí, kterou jsi navštívila?
Stoprocentně to tvrdit nemůžu, ale myslím, že to bylo Německo.

16) První film, který jsi viděla a pamatuješ si ho?
No, už si nevzpomenu, jak se jmenoval. Koukali jsme na něj s dědou a bratrancem. Bylo to ze středověku a byly v něm scény, kde někoho mučili. Pak jsme šli spát a celou noc se mi zdály noční můry z toho filmu. :D

17) Kdy si byla poprvé po škole?
Asi nikdy jsem nebyla po škole, ty jo. :D

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Doufám, že budete mít úžasný víkend a že si ho pořádně užijete! :) Můžete si ho taky zpříjemnit mým článek o tom, jaké zvyky mají lidé v autobusech, jestli jste ho ještě nečetli. Tak se mějte krásně!

Vaše 

PS: Jestli na mne máte nějaké otázky, dnes budu celý den v blízkosti počítače, tudíž ideální čas zeptat se mne na něco na Asku. :)

Read More

Nástup nového semestru a snaha sehnat brigádu

středa 24. února 2016

6 komentářů
Ahojte,
týdenní volno jsem si užila jak nejlépe jsem mohla. Tento čas hrozně rychle utekl a já jsem se chtě nechtě ocitla v druhém semestru. Jako jedna z mála šťastlivců nic neopakuji, tak rozvrh není zas tak šílený. I když už to není taková pohodička jako v prvním semestru. Ale aspoň mám pátek volný. 

Pondělí: 8:00-17:00
Úterý: 9:00-16:00
Středa: 10:00-13:00
Čtvrtek: 8:00-17:00

Abych se přiznala, nejsem na tyto časy moc zvyklá. Ale zase na druhou stranu jsem myslela, že mi to bude vadit víc. Ve škole nás všichni hrozně straší, že jestli nás budou vyhazovat tímto tempem jako teď (z 800 studentů zbylo cca 400), tak další semestr nebudou mít co učit. Tudíž se bojím a mám chuť se učit. Ale bohužel jenom během těchto proslovů. No, třeba se na to o víkendu kouknou, copak já vím. :D


Ještě jedno jsem Vám dnes chtěla sdělit. Chtěla bych Vám fotit HAULy, přidávat hodně recenzí, ale na tyto činnosti jsou prostě potřeba peníze. Z těchto a mnoha dalších důvodů jsem se rozhodla, že si najdu brigádu. Příležitostí je o dost více než ve Strakonicích, kde bych na léto beztak nic nesehnala, proto si musím vydělat hodně než odjedu na prázdniny z Prahy. Bavila jsem se o tom s kamarádkou, která hledala práci na plný úvazek a říkala mi, jak rozdala tolik životopisů v obchoďácích. Myslela jsem si, že si projdu pár obchoďáků a taky jich pár rozdám. Jenže o brigádníky teď nikdo moc nestojí, většina chtěla lidi na plný a nebo alespoň na částečný úvazek. Po prvních dvou obchoďácích jsem pochopila, že to nebude taková sranda, jak se to zdálo. V prvních dvou obchoďácích jsem našla jenom jeden vyhovující post. Ale po tom, co jsem si vyslechla, že směny jsou prostě od devíti do devíti (to by mi nevadilo) a že volají den předem, že další den budu pracovat (to už mi sakra vadilo), tak jsem řekla ne. Prolezla jsem další obchoďák bez výsledku a už jsem to chtěla vzdát. Dala jsem ještě šanci svému oblíbenému. Tam už jsem jeden životopis udala (úplně rozdílný chování se ke mne oproti předešlé zkušenosti) a na další si vzala mailovou adresu a před chvílí jsem ho poslala. Tak třeba se mi poštěstí a vyjde mi to hned na první obchůzku obchoďáků! :)

Tak to je pro dnešek vše, ozvu se o víkendu, možná s nějakou recenzí nebo TAGem.

Vaše



Read More

Zvyky lidí v autobuse

čtvrtek 18. února 2016

21 komentářů
Ahojte,

slibovala jsem nějaké jiné články, než jsou deníčkové. Dnes s jedním takovým přicházím. Už dlouhou dobu jsem do sebe nasávala inspiraci při normální cestě autobusem. Vnímala jsem lidi, jak tráví své cesty. Koukala se kolem sebe a přemýšlela nad různými aktivitami, které lidi při cestách vykonávají. Zde jsem pro Vás sepsala pár bodů, kterých jsem si při svých cestách autobusem všimla. 


  • Lidé, kteří mají potřeby telefonovat lidem, že jsou v autobuse
Já nevím, je to úplně normální zavolat někomu, kdo pro Vás třeba pojede o tom, že už sedíte v autobuse a vyjíždíte. Mne ale tyhle hlášky z autobusu docela už iritují, protože je slyším na každé cestě alespoň jednou. Pokaždé, když sednu do busu a ten se rozjede, odněkud slyším: "No ahoj, no já už jsem v autobuse, právě vyjíždím z Prahy." Jsou i takoví lidé, kteří telefonují i o tom, že právě třeba dojela do Strakonic a že zanedlouho budou v Sušici. Chápu, že to prostě musíte nějak říct, ale mě toto prostě vytáčí. :D
  • Lidé, kteří mají šílenou potřebu celou cestu prožvanit po telefonu
Téměř stejný případ jako ten předešlý. Akorát bez té hlášky: "No já už sedím v autobuse". Lidé, kteří na začátku cesty vezmou do ruky telefon a volají jednomu člověku za druhým kvůli každé kravince. S každým se snaží vybavovat co nejdéle, co nejhlasitěji a pokud možno o úplným nic. Nestarají se o to, že další pasažéry to může rušit. Já jsem celkem dost odpůrce telefonování v autobusu. Úplně to nesnáším. Když chce mamka vědět, že jsem vyjela, tak prostě napíšu sms. Když mi někdo volá, tak to sice vezmu, ale do toho telefonu skoro až šeptám, takže mi stejně nikdo nerozumí.
  • Lidé, kteří musí nutně sdělit své názory celému světu (autobusu)
Na zastávku přijdou sami. Nasednou sami. Někdo si k nim přisedne. Oni najednou hrozně nahlas si s ním začnou povídat a nejraději mají debaty o různých světových problémech. Řvou téměř na celý autobus, člověku, kterému všechno toto povídají ani nedají šanci na to, aby na to něco odpověděl, načež z nich vyleze, že vlastně ani televizi nesledují, noviny nečtou, rádio nemají a internet je nebaví. A teď se nabízí, kde vlastně ke všem těm novinkám ze světa přišli? 


  • Lidé, kteří se cpou dopředu, i když ví, že je stejně řidič vyhodí s tím, že první ti s místenkami
Je to pravidelně. Vždy když přijdu na zastávku, je plno lidí, především důchodového věku, nacpaných u místa, kde autobus zastaví. Když přijede, všichni tito lidé se do autobusu hned nahrnou, řidič je vyhodí s větou, že první půjdou lidé s místenkami. Okamžitě začnou zkoumat, kdo místenku má a kdo náhodou ne. Když vidí, že už jdou lidé s penězi v ruce místo papírů a nebo mobilů, začnou se téměř rvát o to, kdo nastoupí první. 
  • Lidé, kteří si povídají tak nahlas, že řvou přes celý autobus
Tito lidé nejsou tak častí, ale když už je někdy potkáte, bolí vás z nich hlava jenom se na ně podíváte. Výbuchy smíchu, hlášky typu: "nekecej!" jsou u nich naprosto běžné. Pak už si prostě jenom přejete, aby cesta skončila. Nedejbože, aby seděli hned za vámi. ( Do tohoto odstavce ale nezahrnuji lidi, který si v klidu tlumeným hlasem povídají.)
  • Lidé, kteří Vám kopají celou cestu do sedačky
Někdo je hold většího vzrůstu, tak za to vlastně ani moc nemůže. No je to stejně otravné, ale dá se to pochopit. Když to dělaj děti, tak Vám to sice taky není příjemné, ale opět se to dá pochopit. Ale když Vám celou cestu kope do sedačky někdo menšího vzrůstu a není mu pět let, tak to už je fakt k vzteku. Ze začátku si říkáte, že alespoň máte masáž zadarmo, ale když už tak sedíte půlku cesty a vždycky Vám někdo kopne do sedačky a vy se toho leknete, moc příjemné to není. Opět se modlíte, aby autobus už zastavil.
  • Lidé, kteří smrdí, jsou opilí a špinaví a nebo nejlépe toto všechno dohromady
Přijdete do autobusu, pohodlně se usadíte a najednou přistoupí někdo, sedne si za Vás a jak dýchá pusou a z ní mu smrdí, tak to všechno cítíte a zvedá se Vám z toho kufr i když Vám je v autobuse jinak normálně. Nejlépe, když je ten člověk ještě totálně zanedbaný a opilý. Jednou se mi něco podobného stalo. Šla jsem do autobusu s místenkou. Řekla jsem řidiči, jaký mám sedadlo a on mne varoval, že tam vedle mne sedí člověk, který hrozně zapáchá. Poradil mi, ať si sednu za něj. Sice jsem se bála, že mne někdo s místenkou vyhodí, ale byla jsem řidiči vděčná. A nakonec mne ani nikdo nevyhodil.

PS: Doufám, že se Vám článek líbil. Jsou nějaké věci, které dělají lidé v autobusech a Vám to doslova pije krev?

Vaše


Read More

Mám to za sebou!

pátek 12. února 2016

9 komentářů
Ahojte,
na tento týden jsem měla v diáři dvě zkoušky. Matiku a stavební hmoty.
Na matiku jsem šla v úterý. Byla jsem nervózní, ale nějak jsem to napsala a po tom, co sem to dopsala jsem i celkem věřila tomu, že to mám. Už zbývalo jenom čekání a čekání! Dočkali jsme se, dostala jsem za E. Byla jsem šťastná, že mám zkoušku za sebou a nebudu muset jít na třetí pokus. Po tom, co přešla největší radost z úspěchu mi začalo být líto toho, že kdybych měla o bod více, dostala bych už za D. Ale tak to je přece jedno.
Včera jsem byla nastoupená na hmoty. Byla to má poslední zkouška a byla jsem z toho fakt hodně nervózní. Prostě jsem jí chtěla za každou cenu udělat. Přišla jsem do místnosti, ve které se to psalo a hned mne uklidnilo, že zadávající byli ti samí učitelé, spíše učitel a učitelka, které jsme měli na laboratoře. Pořád jim říkám učitelé. :D Nakonec jsem to napsala, teoretickou i počítací část. Pan učitel mi tak přišel říct, že to mám úplně bez chyby. Jupííí, poslední zkouška a za A!
Takže ode dneška mám týdenní prázdniny. :) Dnes jsem koukala na druhý díl PLL, uklidila si pokojík, už to fakt potřeboval, o zkouškovým jsem na to vůbec neměla čas. A po zbytek dne asi budu hrát simíky. :D
Jinak příští týden udělám vyhlášení giveaway a ještě jsem nachytala inspiraci k článku, aby to pořád nebyly jen deníky. 
Tak se mějte krásně a koukejte na svět růžově jako já teď. :)


Vaše



Read More